Role kameramana, dokumentaristy

Při sledování Titicut Follies od Frederika Wisemana nás možná napadne, jak vlastně režisér dokázal zaznamenat výsledný dokument tak, že protagonisté vůbec neragují na přítomnost kamery. V podstatě je to dáno často dlouhodobým sžíváním týmu dokumentaristů s protagonisty v daném prostředí. Tento čas se samozřejmě promítá do stopáže pořízených záznamů (např. zmiňovaný dokument o výsledné stopáži 84 minut byl sestříhán z více jak 100 hodinového hrubého záznamu). Dokumentační situace často vyžaduje, aby kameraman byl neviditelný. Připusťmě, že na záznam performance, nemáme 100 hodin času, ani nedisponujeme týmem profesionálních filmařů. Jak se stát tedy stát instantně neviditelným?

1. předem si zjistíme, kde se bude natáčení odehrávat a barvu oblečení přiblížíme barvě daného prostoru

2. vnímejte průběh vlastní akce, pokud je atmosféra soustředěná, nedělejme příliš rychlé pohyby

Může se samozřejmě stát, že potřebujeme zaznamenat protagonistovu odpověď na naši otázku a na natáčení jsme sami. Pak je na uvážení, zda se budeme na tázaného dívat skrze hledáček kamery - to pro něj může být nepříjemné, nebo zda kameru umístíme na stativ. Příliš dlouhá manipulace s přístroji pak může porušit autenticitu daného momentu.