1. Úvod
  2. Sebevražedné chování
  3. Fakta aneb Statistické údaje
  4. Kdo je ohrožen a jak rozpoznat riziko sebevraždy
  5. Duševní onemocnění s vysokým rizikem sebevraždy
  6. Ringelův presuicidální syndrom
  7. Pöldingerův suicidální rozvoj
  8. Pöldingerův dotazník - nástroj k rozpoznávání závažnosti suicidálního rizika
  9. Úkol 1    
  10. Mapa suicidality Edwina S. Shneidmana
  11. Úkol 2 
  12. Filmografie s tématikou suicidálního jednání
  13. Otázky k zamyšlení a ověření pochopení probírané kapitoly​

Úkol 2

Přečtěte si kazuistiku dokonané sebevraždy v seniorském věku. Zkuste se zamyslet nad možnými riziky, která seniorku k tomuto jednání dovedly.

Pacientka, 79 let, vdova, ve starobním důchodu, dříve pracovala jako švadlena. Poslední 4 roky žila v domově pro seniory, byla plně soběstačná. V rodině pacientky se nikdo na psychiatrii neléčil. Alkohol nepila, nekouřila. V dokumentaci pacientky je uvedeno, že začátkem dubna navštívila svého praktického lékaře na pravidelnou kontrolu tlaku, cestou upadla na zem, byla v bezvědomí, udávala bolesti za sternem a říkala, „že asi umře a chtěla by, aby už nedělala potíže“. Byla odvezena RZP do nemocnice na vyšetření. V nemocnici týden na pozorování, antibiotiky přeléčen zánět močového měchýře. Po propuštění vyhledala praktického lékaře na kontrolu tlaku, opět byla bez obtíží a den poté spáchala sebevraždu – suicidovala skokem v domě, kde žila její dcera. Tuto kazuistiku uvádíme, neboť je typické, že lidé před sebevraždou navštíví svého lékaře. Uvádí se, že až 75 % sebevrahů bylo v posledním měsíci před smrtí v kontaktu se svým lékařem, aniž by bylo pojato podezření ze suicidálního jednání.