Mezopotámie

Obsah

• Úvod
• Etnické složení
• Veřejná správa
• Společenské vrstvy
• Manželství a rodina
• Oděv
• Technické novinky
• Zákony
• Rozvoj vzdělanosti
• Náboženství
• Umění a volný čas
• index

• Literatura
• credits
• Návod k animaci

Oděv

Obuv

„V teplých krajích Předního východu chodili v nejstarších dobách všichni, včetně privilegovaných členů společnosti, bosi.“ (Prosecký 1999, str.287) Od akkadské říše se však obuv vyskytuje u vládců a jim blízkých hodnostářů a členů královské gardy. Nosí se především sandály, různé typy holínek a polobotek.

„Rozlišují se boty dámské a pánské a respektuje rozdíl pravé a levé nohy. Podrážky se obvykle zhotovují z hovězí kůže, svrchní část z kozinky, eventuelně lněné tkaniny, vnitřek může být vyložen plstí.“ (Prosecký 1999, str.287) Obuv je upevňována koženými pásky a tkanicemi, výjimečně i přezkami.

V teplých krajích Mezopotámie dávali vždy přednost botám vzdušným a otevřeným. Od 2. pol. 3. tis. až po 1. tis. se nejvíce užívají sandály s pevnou patou, uvázané tkanicemi, v 1. pol. 1. tis. ještě doplněné pevným očkem pro palec. V Babylónii se na přelomu 2. a 1. tis. výjimečně obouvají střevíce s pletenou nebo síťovanou svrchní částí.

Oděv

„Oděv samozřejmě i zde sloužil primárně jako ochrana proti chladu a výkyvům povětrnostních podmínek, též jako ozdoba, zdůraznění předností nositele, konečně i jako symbol postavení, moci a vlivu.“ (Prosecký 1999, str.287)

Se zdobením začal oděv sloužil i jako symbol rozlišující společenské role muže a ženy, bohaté a chudé, charakterizoval válečníky, cizince mezi místními obyvateli.

V nejstarších dobách sloužily k odívání kožešiny a hladké kůže místních zvířat, později sloužící k výrobě některých součástí oděvu (pásky, tepelné vložky), oděvních doplňků (kapsáře, tašky) a obuvi. Od 6. tis. př. n. l. se začaly zhotovovat oděvy z plátna, od 3. tis. př. n. l. se místo lnu užívá ovčí vlna. Teprve v 7. stol. př. n. l. ji začíná nahrazovat bavlna, ojediněle také hedvábí.

Příze se z počátku užívala v přírodním zbarvení, takže převládaly oděvy režné, bílé a černé. Ve 3. tis. př. n. l. se objevuje červená barva, ale vzhledem k vysoké ceně se používá jen na lemech šatu, popř. pro roucha panovníků a soch bohů.

S rozvojem barvířství ve 2. tis. př. n. l. se objevuje barva modrá, modrozelená, žlutozelená, hnědá, šedá a rozšiřuje se uplatnění červené. Existovaly i tkaniny pestře vzorované či barvené vzácným purpurem.

Převážná většina oděvů vznikala na tkalcovském stavu a byla aranžována přímo na těle uživatele pomocí pásů, jehlic a spon. Stříhané a šité šaty se objevují až od pol. 2. tis. př.n.l.

Od 3. tis. př. n. l. vznikaly látky silné a těžké na zimní ošacení a tenké, lehké a poddajné na spodní oděv nebo elegantní svrchní roucho. Okraje oděvů byly ukončeny lemy, třásněmi či krajkami, samotné oděvy pak byly zdobeny zatkávaným vzorem, dracouny, výšivkou, někdy též kovovými a jinými nášivkami.

„Až do konce 3. tis. se u některých druhů nerozlišovalo mezi oděvem dámským a pánským, rozdíl nastával teprve ve způsobu aranžování na těle.“ (Prosecký 1999, str.291) Používaly se tyto základní typy oděvů:

• zavinovací suknici ponechávající horní část těla obnaženou používali fyzicky pracující muži od raných dob až po 1. tis. př. n. l. Od akkadské doby slouží jako spodní oděv. Ženy nosily od pol. 2. tis. př.n.l. dlouhou skládanou sukni oblečenou přes košili.
• roucho zahalující levé rameno užívají muži od 4. tis., ženy až ve 3. tis. Od konce 3. tis. se ovinuje přes obě ramena.
• svrchní oděv typu tógy aranžovaný ze širokého pruhu látky oblékali výhradně muži.
• pláštěnku tvořenou širokým pruhem látky přehozeným přes obě ramena používaly ženy a vojáci. V předu mohla být sepnuta sponou, v 1. tis. př.n.l. se vyvinula v plášť s dlouhými rukávy a zapínáním.
• šál sloužil ženám k zahalení ramen, jako přehoz, k suknici, ale také vojákům. Později se začal užívat jako oděvní doplněk, především k tunikám.
• košile typu tuniky je doložena od konce 3. tis. př.n.l. Mohla sahat ke kolenům nebo po kotníky, sloužila též jako spodní prádlo pod různě skládané suknice a pláště, jako svrchní šat se nosila volně nebo ozdobně přepásaná. V pozdější době měla všívané krátké rukávy a bývala bohatě vzorovaná.
• kalhoty se objevily v 1. tis. př.n.l. sloužící především válečníkům na koních.

Kněží se oblékali do plátěných oděvů, bílé plátno bylo výrazem rituální čistoty. Oděv měl též své symbolické hodnoty. Jestliže vazal při holdování velekráli uchopil lem jeho roucha, stvrdil tak, že se oddává do ochrany tohoto vládce. Honosné oděvy byly častým darem chrámům, odměnou za prokázané služby a ve formě určitých standardních textilií také určitý druh platu a žoldu.

Oděvní doplňky

„Oděvní doplňky dotvářely šat funkčně i výtvarně. Vedle pokrývek hlavy, obuvi a punčoch jde především o opasky a pásy, jehlice a spony, které udržovaly aranžovaná roucha na těle v žádoucím tvaru, různé měšce a vaky na drobnosti a cennosti, které chtěl mít uživatel při sobě a konečně šperky a ozdoby.“ (Prosecký 1999, str.292)

Pásky měly rozličné podoby. Byly to jednoduché uvazované stuhy a šňůry, jejichž převislé konce byly ukončeny třásněmi či střapci. Přes široké řemeny, eventuálně široké, jednoduše zavinované pruhy látky, se upínaly pomocí háčků, spon a přezek úzké řemeny. Pásky i jejich uzávěry byly bohatě zdobeny tkanými vzory, výšivkami, kováním či tepanými kovovými nášivkami.

Za pásek se zasunovaly zbraně, přichycovaly pracovní nástroje, amulety, příp. i symboly úředníků a kněží. Za pasem se též nosily i různé tašky a měšce s cennými věcmi nebo kosmetickým náčiním.

Pokrývka hlavy

Pokrývka hlavy tvořila důležitou, ne však nepostradatelnou součást oděvu. „Sloužila jako ochrana před chladem, ale i prudkým sluncem, jako ozdoba, k úpravě vlasů a upevnění účesu, jako symbol vyjadřující postavení ve státní, kultovní či vojenské hierarchii.“ (Prosecký 1999, str.309) Pokrývky hlavy se regionálně značně lišily a podléhaly častým módním změnám.

Pokrývka hlavy patřila mezi královské insignie i mezi hlavní znaky charakterizující příslušnost k panteonu. Za nepříznivých okolností, jako je zatmění měsíce, rozrušení či smutku, bývalo předepsáno sejmout pokrývku a zahalit hlavu kusem oděvu, případně jej ještě roztrhat.

Ve středoasyrské době chodily ženy na veřejnosti zahalené závojem, který byl symbolicky dáván nevěstám a byl vyhrazen svobodným a vdaným ženám. Pouze neprovdané chrámové prostitutky, lehká děvčata a otrokyně nesměly pod trestem závoj nosit. Závoj kromě účesu přikrýval i část obličeje.

Častým doplňkem byly též stuhy, diadémy a pásky, které zachycovaly vlasy a sloužily jako ozdoba. Mohly být různé barvy, často aby ladily s oděvem, popř. pestře vyšívané. Ve vyšších vrstvách společnosti se nosily čelenky z plíšků drahých kovů, zlatých nebo stříbrných obrouček.