Mezopotámie
Obsah
Umění a volný čas
První doklady výtvarného umění pocházejí z počátku druhé poloviny 4. tis. př. n. l. První obyvatelé Mezopotámie žili u řek a lagun. Po příchodu Sumerů došlo ke spojení starého mezopotamského umění s uměním starosumerským. Jejich hlavním materiálem byla hlína, rákosí a přírodní barvivo. Hlíny bylo v Mezopotámii hojnost, navíc nebylo zapotřebí takové zručnosti jako při zpracování kamene či dřeva, nebylo zapotřebí ani nářadí, a přitom se hliněné výrobky svou odolností vyrovnaly kameni.
Dalším snadno opracovatelným materiálem byl sádrovec, z něhož je vyrobena např. lidská hlava z Jericha ze 7. tis., s očima z lastury.
Zdobili hliněné nádoby plastickými a poté barevnými ornamenty. Z počátku 6. tis. př. n. l. to jsou nefigurativní ozdoby, v mladší době poté abstraktní malby. Objevují se i figurativní malby: postavy tanečnic držících se za ruce a v pozdější době i vyobrazení mužů a zvířat.
Výtvarná díla se nejdříve soustřeďovala v chrámech, ať již šlo o sochy bohů, jejich symboly, dárce obětin, prosebníky, reliéfy a stély připomínající důležitou výstavbu nebo vítězství nad nepřáteli.
Bohy si Sumerové představovali jako lidi a také je tak zobrazovali. Sochy jsou zcela realistické a spíše než individuální podobou je charakterizovali jejich symboly. Mezi nejlepší díla patří Býčí muž z Uru asi z 28.-27. stol. př. n. l.
Malířství
Mimo různé malby na keramických výrobcích se vyskytují vzácně i nástěnné malby. Stopy barev se našly i na reliéfech, sochách a malých plastikách. Z počátku 3. tis. se dochovala v Uqairu na podezdívce a stěnách chrámu souvislá řada maleb zvířecích strážců v barvě červené, oranžové a černé (modrá a zelená nebyly dosud známy).
„Barvy se nanášely na suchý podklad, na stěnu potřenou řídkou hlínou, vápnem nebo sádrou nebo na nádobu opatřenou engobou.“ (Prosecký 1999, str.221)
Kromě maleb se ve výzdobě místností uplatňuje i mozaika vytvořená z kamínků či z malých barevných kuželů. Již v 18. stol. př. n. l. se objevuje jedno z největších děl Mezopotámie. Obrovská barevná freska neznámého autora byla vytvořena na stěně slavnostního nádvoří Zimrilimova paláce v Mari. Z barev se tady objevuje okr, červeň, oranž, běloba a karmín, a jako novinka také zeleň a modř. Podkladem není jako dříve sádra, ale mléčný škraloup nahozený na omítku.
Pečetní válečky
Nejstarší pečetní válečky pocházejí z konce 4. tis. př. n. l. z Uruku a Džemdet-Nasru. Jsou na nich vyobrazeny stylizované rostliny a ornamenty (meandr a kříž), zvířata (hlavně buvoli a antilopy). Jsou na nich vyobrazeny téměř všichni bohové a hrdinové, zvířata z náboženských představ (okřídlení lvi, ptáci s lidským tělem a lidé s ptačími křídly, štír v podobě muže a muž v podobě štíra aj.). Na některých jsou výjevy z bohoslužeb, lovu a bitev.
Hudba
Sumerové používali hudbu při slavnostech, obětích, pohřbech apod. Kultovní hudbu provozovali kněží-hudebníci, a to kněz gala za doprovodu harfy prováděl žalozpěvy a pohřební obřady a kněz nar za doprovodu lyry prováděl hudbu radostnou a útěšnou. Tyto funkce se většinou dědily a bylo je možné i koupit. Zastávali je muži i ženy, byli to otroci, zajatci i lidé z nejvyšších tříd.
Hudebníci byli školeni v chrámových a později i dvorských školách, ve starobabylónské době se hudbě učili i písaři ve veřejných školách.
Na začátku 3. tis. př. n. l. vyráběli hudební nástroje, mezi něž patří šesti až patnácti strunné harfy, lyry, které byly čtvercové a hudebník je držel v ruce.
Prvním nástrojem byla flétna z rákosu, později vyráběná též z bronzu, stříbra a zlata. Řadu dechových nástrojů doplňují trubky, rohy, flétny a syringy. Byly známy nástroje bicí a dechové. Nejdříve to byly cimbály, bubínky a bubny, na některých reliéfech jsou zachyceny ženy držící tamburíny nebo hudebníci s tympány. Objevovalo se i chřestítko.
Tanec
Již ve 2. tis. př. n. l. jsou zřizovány první taneční školy. Tancovali nejvíce muži, ženy jen zřídka. Ženy tančí oblečené, muži nazí, ve 2. tis. př. n. l. si oblékají soudobé obleky. Charakter tanců je náboženský a magický. Tanečníci tančili za doprovodu hudby nebo zpěvu, někdy se sami doprovázeli.
„Při tanci a kolových zpěvech sehrály důležitou úlohu ženy. Zdá se, že například v paláci v Mari se sbory nebo jakési baletní soubory skládaly přinejmenším ze dvou skupin zpěvaček. Jedna z nich byla tvořena dívkami nebo mladými ženami, druhá zase malými děvčátky“ (Glassner 2004, str.259)
Hry
V Mezopotámii existovaly hry užívající šachovnicovitě rozdělené hrací pole. „Zvláště byl rozšířen dvojí druh her. V první z nich se používaly žetony a kostky. Hra se skládala ze dvou čtverců, z nichž každý byl rozdělen na nestejný počet polí. Oba čtverce byly spojeny třetí skupinou polí uspořádaných v řadě za sebou, jejichž počet byl opět různý. Taková hrací plocha mohla být nakreslena na cihle nebo na kameni, mohla však být i umělecky zhotovena z nějakého materiálu; byla pak skutečným luxusním předmětem.“ (Glassner 2004, str.259) Účelem hry bylo přemístit většinu svých kamenů na políčka obsazená původně kameny protihráčovými. Kameny představovaly kotoučky vybroušené z bílého a černého kamene.
Dále se hrálo v kostky, nejdříve s dobytčími prstními kůstkami, poté s geometrickými vrhacími kostkami s číselným označením.