Mezopotámie
Obsah
Zákony
Zákoník akkadského krále Lipit-Ištara je nejméně o 150 let starší než nejznámější zákoník Chammurapiho, ale za nejstarší zákoník světa je pokládán zákoník urského krále Ur-Nammua z konce 22. stol. př. n. l. Vystupuje proti osobám, které za vlády jeho předchůdce zneužívali svou úřední moc, stanoví pevné míry a váhy, tělesný trest nahrazoval peněžním.
Zákony vydávali vládci, kteří se odvolávali na vůli bohů. Při nerespektování zákonů hrozila lidem kromě konkrétních postihů i různá prokletí. Vůle božstev spravedlnosti tak měla legitimovat vládu králů, kteří byli považováni za pozemské strážce základních morálních principů. Texty zákonů byly chráněny před úpravami a zničením božími tresty. Většina zákoníků obsahuje prolog a je zakončena epilogem. „Prolog byl vlastně jakýmsi hymnem na vladaře, který je v něm oslavován jako ochránce práva a spravedlnosti. … Epilog hrozí božími tresty tomu, kdo by se nějak prohřešil proti zákonům.“ (Nováková a kol. 1998, str.243)
Obyčejové právo
Zpočátku se hospodářské a společenské vztahy řídily nepsanými zvyky a obyčeji. Nejstarší klínopisné zápisy z 1. pol. 3. tis. jsou převážně hospodářského obsahu. Postupně se upevňoval určitý organizační řád, jehož vedení se dostávalo do rukou osob vládnoucí třídy. Pronikavé změny v hospodářských a společenských poměrech již nedokázaly postihnout dosavadní obyčeje. Psané právo se stalo nutným především k ochraně příslušníků vládnoucí třídy.
Reformy Urukaginovy
Reformy sumerského vladaře Urukaginy z Lagaše z 24. stol. patří mezi nejstarší známé dílo. Urukagina předkládá dílo jako smlouvu s lagašským hlavním bohem Ningirsuem a prohlašuje se za vykonavatele jeho vůle. V prologu je výkaz o chrámových a jiných veřejných stavbách, dále vypočítává činy, jimiž jeho předchůdce poškozoval nejen občiny, ale i kněžstvo.
Další část již obsahuje vlastní reformy, jako odstranění nepořádků a zlořádů, vracení nemovitostí chrámům, snížení dávek, zákaz vydírání a zajištění veřejné bezpečnosti. Byly sníženy vysoké poplatky za rozvod a s tím spojen zákaz, aby žena náležela dvěma mužům.
Reformy však nedosáhly zamýšleného cíle, neboť Urukaginův odpůrce, Lugalzaggesi z Ummy, zničil Urukaginovo panství dříve, než se mohly uplatnit.
Zákony Ur-Nammuovy
Ur-Nammu byl zakladatel III. dynastie urské z poloviny 21. stol. a je pokládán za nejstaršího zákonodárce. V prologu vystupuje Ur-Nammu jako vladař „z boží milosti“, jenž tlumočí vůli bohů. Mluví o založení svého panství v Uru, zdůrazňuje odstranění různých zlořádů, připomíná zavedení pevných měr a vah. Kněžstvo marně očekávalo, že Ur-Nammu bude hledět na jejich zájmy, tak jako kdysi Urukagina.
Z dalšího obsahu je známo jen pět předpisů. V prvním musela osoba obviněná z čarodějnictví prokázat svou nevinu vodním ordálem – „božím soudem“, při němž jen náhoda rozhodovala o životě a smrti. Další předpis stanovil odměnu za přivedení uprchlého otroka jeho pánovi.
Ve zbývajících třech předpisech jsou určeny tresty za různé druhy ublížení na těle, kdy je uplatněna zásada majetkové náhrady.
Právní sbírka z Ešnunny
Jsou to nejstarší akkadsky psané zákony z pol. 20. stol. V čele sbírky stojí krátký úvod, jež obsahoval datování díla. Celkem sbírka obsahuje 60 předpisů, z nichž první obsahuje cenové a mzdové tarify. Značná pozornost je věnována rodinnému a manželskému právu.
Řada ustanovení upravuje různé smlouvy, zvláště trhové. Trestní právo nezná krevní mstu ani odvetu. Převážná část trestů byla majetková. Smrtí se trestalo manželčino cizoložství, znásilnění provdané ženy, únos dítěte a krádež spáchaná v noci.
Zákony Lipit-Ištara
Dílo známé jako Zákony Lipit-Ištara obsahuje fragmenty sumersky psaných zákonů, k nimž byly později přiřazeny další nalezené významné fragmenty. Všechny části lze považovat za opisy staršího díla, který byl vryt do kamenné stély. Původní text měl asi 1200 řádek, z nichž je dnes sotva třetina srozumitelná.
V prologu se Lipit-Ištara představuje jako zmocněnec bohů, jejichž příkazy má uskutečnit. V epilogu jsou především sankce za přestoupení těchto zákonů, z nichž se mnohé zabývají poměry otroků, předpisy upravují manželství mezi plnoprávným občanem a otrokyní, jež se provdáním stává plnoprávnou, stejně jako děti zrozené v tomto manželství. Manželství je monogamní, dědické právo měli jen synové, mezi něž se dělily otcovské movitosti. Lipit-Ištara připouštěl vedlejší manželku jen v případě oslepnutí manželky nebo postižení těžkou chorobou, stejně jako při neplodnosti. Pokud mu porodila dítě, měl povinnost jí obstarat oděv, obilí a olej. Nesměla však bydlet s jeho manželkou.
Nemovitosti zůstávaly nerozděleny. Dcery měly dědický nárok jen tehdy, pokud byly chrámovými kněžkami.
Lipit-Ištara též uzákonil, že kdokoliv se ujal opuštěné usedlosti a pracoval na ní po tři roky, získal k ní vlastnické právo.
Lipit-Ištara vyhlásil své zákony pro celý Sumer i Akkad, ovšem ve skutečnosti nepřekročily svou platností hranice Nippuru a Isinu. Měly však velký vliv na zákony Chammurapiho.
Chammurapiho zákoník
Chammurapi datoval druhý rok své vlády jako rok, kdy dal zemi právo. Na vrcholu přední strany stély je reliéf zobrazující Chammurapiho, jak přijímá od Šamaše (boha Slunce a spravedlnosti) zákony. Pod reliéfem je 16 sloupců textu, na zadní straně 28 sloupců. Byly psány ještě dle archaického způsobu odprava doleva a v řádcích.
V prologu jsou nejdříve pronesena jména bohů, po nichž následuje jméno Chammurapiho. Poté mluví král o svých činech, o všem, co učinil pro svou zemi, města a lid. Prolog poté přechází přímo v zákonodárnou část.
Zákony
jsou psány akkadštinou. Ve srovnání se staršími sumerskými i akkadskými zákony je toto dílo mnohem propracovanější. Větší skupiny předpisů upravují určitý druh právních a hospodářských vztahů, ovšem dílo je značně nesystematické.
V čele stojí předpisy procesní, dalších 120 předpisů upravuje majetkoprávní vztahy v nejširším slova smyslu. Téměř čtvrtinu tvoří předpisy rodinné, manželské a dědické. Zbytek představují předpisy trestní, mzdové tarify a několik ustanovení o otrocích. Každý z předpisů řeší konkrétní právní případ, ale nevyjadřuje se v obecném měřítku.
Dílo slouží k upevnění vladařovy vlády a pozic vládnoucí třídy. Chammurapi byl také reformátorem, např. omezil kněžskou vrstvu v soudnictví. Neruší však a nemění dosavadní uspořádání hospodářských a společenských vztahů.
Zákony byly vyhlášeny krátce před vladařovou smrtí, takže již neměl tolik času na jejich prosazení. Přesto toto dílo nebylo ve své formální dokonalosti překonáno ani starořímskými zákony dvanácti tabulí, s nimiž je často srovnáváno.
Trest smrti
Hrdelní trest zásadně stíhá přímo viníka. Podle sumerských rodinných zákonů byla manželka, která zapřela svého muže, odevzdána řece. V Lipit-Ištarových zákonech byl trest smrti udělen za vloupání do domu. V zákonech z Ešnuny byl trest smrti udělen za noční lup na ohrazeném poli muškéna a vloupání do jeho domu, smrtí se trestal věřitel, který bezohledným zacházením zavinil smrt muškénovy ženy nebo syna, kteří byli u něj v dlužním otroctví, stejně se trestal únos nebo cizoložství vdané ženy.
V Chammurapiho zákonech je trest smrti u téměř čtyřiceti různých trestných činů. Např. krádež palácového a chrámového majetku, únos dítěte, vloupání, loupež a krádež při požáru, zneužití moci vojenským velitelem, za bezdůvodné nařčení z vraždy, čarodějnictví nebo krádež.
Trest smrti byl někdy spojen s konfiskací veškerého jmění pachatele, např. při křivém nařčení z čarodějnictví byl majetek přisouzen nařčené osobě.
Podle středoasyrských zákonů byl trest smrti udělen za vraždu spojenou s vniknutím do domu oběti, za znásilnění vdané ženy, za smrtelné zranění těhotné ženy, za potrat, který si žena úmyslně přivodila, za čarodějnictví aj.
Trest smrti byl vykonán např. utopením, upálením, naražením na kůl či usmýkání pachatele dobytkem.
Tělesné tresty
Objevují se až v Chammurapiho zákonech, neboť se zde uplatňuje pravidlo „oko za oko, zub za zub, úd za úd“. Jinými tresty bylo vypíchnutí oka, vyříznutí jazyka, utětí ucha, utětí ruky. Potupným trestem bylo též zmrskání před veřejným shromážděním, které se hojně uplatňovalo v asyrském trestním právu.
Ordál
„Prostředek, který byl na starověkém Předním východě používán při řešení různých sporných záležitostí.“ (Prosecký 1999, str.294) Lidé se pokoušeli spojit s božstvy, která jim měla poskytnout řešení. Nejznámější je vodní ordál používaný již od 3. tis. př. n. l. Osoba, která se podrobila zkoušce, musela skočit do vody (na určeném místě za přítomnosti oficiálních autorit) a uplavat určitou vzdálenost. Pokud vystoupila z vody v pořádku, byla očištěna. Jestliže nedokázala vzdálenost uplavat, nebo když se utopila, byla vinna. Při neúspěchu v plavání se musela vrátit k soudu pro trest, kromě případu, že se utopila. Zkoušce se podrobila jen jedna ze sporných stran, vybraná losem. Tomuto řešení se dle Chammurapiho podrobovala žena obviněná z cizoložství či osoba obviněná z čarodějnictví.