Vytrvalá statná bylina s velkými modrými až bílými květy uspořádanými v hroznovitém květenství (výjimečně i latě). Výška 40–200 cm. Listy dlanitosečné, členěné v úkrojky. Květní stopky lysé, přilba květu je vysoce klenutá, vyšší než široká – tento znak jej nejnápadněji odlišuje od oměje šalamounka (Aconitum plicatum), se kterým se objevuje na stanovištích často společně. Kvete od června do srpna. Oměj pestrý je velice variabilním druhem, řada znaků (např. barva květu) závisí na vlivu světelných poměrů na stanovišti. Rozlišuje se proto řada variet.

Ekologie: Oměj pestrý roste v lužních lesích, stinných roklích a podél vodních toků, vystupuje až do subalpínského stupně.

Rozšíření: Především v jižní části střední Evropy od Švýcarska až po Východní Karpaty. U nás se vyskytuje nejčastěji v horách (Krkonoše, Orlické hory, Moravskoslezské Beskydy). Podél vodních toků však sestupuje i do nižších poloh.

Oměj pestrý patří k ohroženým druhům naší květeny (C3).

Mapa převzata z: http://www.florabase.cz

Mapa převzata z: Atlas Florae Europaeae 1999

Zdroje:

AMBROS, Z. & ŠTYKAR, J. (1999): Geobiocenologie I. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno. 63 s. ISBN 8071573973

BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171

HEJNÝ, S. & SLAVÍK, B. eds. (1988): Květena ČSR I. Academia, Praha.

KUBÁT, K., HROUDA, L., CHRTEK, J. JUN., KAPLAN, Z., KIRSCHNER, J. & ŠTĚPÁNEK, J. eds. (2002): Klíč ke květeně České republiky. [Key to the Flora of the Czech Republic.], Academia, Praha. 928 p. ISBN 8020008365

http://www.florabase.cz

http://www.luomus.fi/english/botany/afe/index.htm

Biogeografie