Biogeografie

Olše lepkavá (Alnus glutinosa L., Gaertn.)

Čeleď: Betulaceae - břízovité

1-5 B~ 5

Areál: submediteránní – boreální se suboceánickou tendencí

Strom velkých rozměrů dosahující výšky až 35 m s přímým, průběžným, plynule se zužujícím kmenem s průměrem i přes 1 m. Koruna bývá do značného věku kuželovitá s pravidelným větvením rovnoměrně odstávajících větví. Letorosty jsou lysé nebo roztroušeně pýřité, lepkavé. Pupeny stopkaté, obvejcovité, červenohnědé, lepkavé, kryté dvěma šupinami. Ze stopkatých pupenů na jaře raší střídavé, okrouhlé nebo okrouhle obvejčité, 4–9 cm dlouhé, pilovité, na vrcholu tupé nebo vykrojené listy, v mládí lepkavé. Listy jsou v koruně řídce rozmístěné, opadávají na podzim zelené a na zemi černají. Květy jsou uspořádány v jehnědách odděleného pohlaví a rozdílného tvaru. Samčí jsou 4–7 cm dlouhé, převislé a samičí jsou kratší (do 1 cm), vejčité, stopkaté, po opylení dřevnatí. Zralé šištice jsou tmavohnědé, stopkaté. Plody jsou drobné nažky s úzkým blanitým křídlem.

Ekologie: Dřevina dosti náročná na světlo; jen v mládí se může přizpůsobit zastínění, má maximální nároky na vláhu v půdě a vyskytuje se i na stanovištích s hladinou půdní vody trvale na půdním povrchu. Záplavy v době vegetačního klidu jí vůbec nevadí; v době růstu však snese záplavy jen asi 14 dní. Špatně snáší výkyvy v hladině spodní vody. Druh nejlépe roste na humózních, mokrých půdách, dostatečně provzdušněných, což souvisí s prouděním vody. Nesnáší kyselé půdy. Typickými stanovišti jsou břehy líně tekoucích vod, břehy tůní, rybníků a slepých ramen, bažinaté louky a lesní močály. V lužních lesích kolem velkých toků v nejnižších polohách státu roste ve společnosti topolů a vrb a navazuje na lužní stanoviště dubu letního, jilmu a jasanu. Do vyšších poloh stoupá tam, kde nachází bahnité břehy pomalých vod a nádrží nebo bažinaté louky.

Rozšíření: Eurosibiřská dřevina. Na našem území je zastoupena roztroušeně od nížin přes pahorkatiny do nižších horských poloh. Se vzrůstajícím vlivem člověka na les nastal prudký úbytek olše lepkavé, neboť olšiny ve vlhkých nížinách byly odvodněny a přeměněny na zemědělskou půdu a plochy kolem potoků a řek, kde tato dřevina převládala, byly využívány jako pastviny.

Mapa převzata z: www.florabase.cz

Mapa převzata z: http://www.euforgen.org ke stažení jako *pdf zde.

Zdroje:

AMBROS, Z. & ŠTYKAR, J. (1999): Geobiocenologie I. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno. 63 s. ISBN 8071573973

BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171

KUBÁT, K., HROUDA, L., CHRTEK, J. JUN., KAPLAN, Z., KIRSCHNER, J. & ŠTĚPÁNEK, J. eds. (2002): Klíč ke květeně České republiky. [Key to the Flora of the Czech Republic.], Academia, Praha. 928 p. ISBN 8020008365

ÚRADNÍČEK,L. & MADĚRA, P. a kol. (2001): Dřeviny České republiky. Matice lesnická, Písek. 334 str. ISBN  8086271099

http://www.florabase.cz

http://www.euforgen.org/distribution_maps.html