Biogeografie

Modřín opadavý (Larix decidua Mill.)

Čeleď: Pinaceae - borovicovité

4-5 B 3

Areál: submediteránní – temperátní se subkontinentální tendencí

Strom velkých rozměrů dorůstající výšky až 50 m s přímým kmenem o průměru přes 1 m, na bázi někdy šavlovitě prohnutým, s vysoko nasazenou, kuželovitou korunou. Větvení je v mládí nepravidelně přeslenité a koruna štíhlá, kuželovitá, ve stáří široká. Strom nepodléhá vývratům. Letorosty žlutavé, lysé. Jehlice jsou na letorostech rozmístěny jednotlivě střídavě, na krátkých výhoncích jsou směstnány do svazečků ve větším počtu. Jsou 1–4 cm dlouhé, tupé, měkké, opadávají každoročně a zbarvují se na podzim žlutě. Velikost šišek podle ekotypů dosti kolísá. Šišky po dozrání několik let vytrvávají na větvích.

Ekologie: Světlomilná dřevina značně trpící zastíněním. Jesenický modřín se vyskytuje častěji ve směsi s jinými dřevinami, neboť přece jen snáší slabé zastínění. Modřín má střední nároky na vláhu jak v půdě, tak v ovzduší. Nevyhovují mu vysýchavé půdy a vyhýbá se oblastem s nižšími srážkami. Roste nejčastěji na čerstvých, hlubokých, zvětralých půdách, ale také na mělčích půdách suťových svahů s dostatkem vláhy. Dává přednost živnějším půdám, jaké jsou na vápencích, dolomitech nebo čedičích – spolu s borovicí jako pionýrská dřevina na skalkách a sutích, kde je přirozená konkurence jiných dřevin silně omezena. Modřín vzdoruje drsnému klimatu s velkými teplotními výkyvy.

Rozšíření: Druh je rozšířen v Alpách a Karpatech, kde je vysloveně horskou dřevinou často tvořící hranici lesa, ostrůvkovitě v Polsku a jesenickém předhoří, kde je vázán na reliktní stanoviště. U nás je původní pouze jesenický modřín (slezský, sudetský), a to v západní části Nízkého Jeseníku. Těžištěm jeho rozšíření je okolí Bruntálu, na skalnatém a suťovém čedičovém podkladu osamělých sopečných kup. Lokality v širším okolí, na sever po Zlaté hory, na jih po Moravský Beroun, na západ k Libině a na východ po Opavu, nejsou co do původnosti zcela jisté. Výškové rozpětí se pohybuje v rozmezí 350–750 m.

Mapa převzata z: www.florabase.cz

Mapa převzata z: http://www.euforgen.org ke stažení jako *pdf zde.

Zdroje:

AMBROS, Z. & ŠTYKAR, J. (1999): Geobiocenologie I. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno. 63 s. ISBN 8071573973

BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171

KUBÁT, K., HROUDA, L., CHRTEK, J. JUN., KAPLAN, Z., KIRSCHNER, J. & ŠTĚPÁNEK, J. eds. (2002): Klíč ke květeně České republiky. [Key to the Flora of the Czech Republic.], Academia, Praha. 928 p. ISBN 8020008365

ÚRADNÍČEK,L. & MADĚRA, P. a kol. (2001): Dřeviny České republiky. Matice lesnická, Písek. 334 str. ISBN  8086271099

http://www.florabase.cz

http://www.euforgen.org/distribution_maps.html