Biogeografie

Líska obecná (Corylus avellana L.)

Čeleď: Corylaceae - lískovité

1-5 B 3

Areál: mediteránní – boreální s oceánickou tendencí

Středně velký, kulovitý keř, 2–8 m vysoký, s kmínky o průměru do 25 cm. Koruna je široká, větvení dvouřadé. Borka je hnědošedá, hladká, s hnědými lenticelami. Letorosty v mládí chlupaté, načervenalé žláznaté chlupy odstávají od větvičky, později větve olysávají. Pupeny vejcovité, kryté mnoha zelenými až načervenalými šupinami. Střídavé listy jsou okrouhle obvejčité, často poněkud nesouměrné, 7–12 cm dlouhé, hrubě dvojitě pilovité až mělce laločnaté, špičaté, na bázi srdčité, na líci řídce a na rubu hustě chlupaté. Řapík je žláznatě chlupatý. Samčí květy jsou sdruženy v jehnědovitém květenství za květu až 10 cm dlouhém, samičí květy v pupenovitých obalech, z nichž na jaře vyčnívají pouze červenavé blizny. Líska kvete již v 8–10 letech. Poněvadž však kvete brzy zjara (v některých letech už v únoru), stává se, že pestíkové květy zničí mráz a proto neplodí každoročně. Plodem je oříšek.

Ekologie: Roste na stanovištích s dostatkem světla, ale snáší i střední zástin. Nejčastější druhotná stanoviště s dostatkem světla jsou při okraji lesů, u cest, na pasekách, na mezích apod. Nemá zvláštní nároky na vláhu a roste i na vysychavých podkladech a v oblastech na srážky chudých. Je skromná v požadavcích na půdu, ale přece jen se vyhýbá nejchudším půdám. Nesnáší rašelinu a zabahněné půdy. U nás platí za teplomilnou dřevinu, vyhledávající často teplotně příznivé polohy s jižní expozicí.

Rozšíření: Evropský druh, rozšířený skoro po celém kontinentu s výjimkou nejchladnějšího severu a severovýchodu. Na našem území rostla nejčastěji jako příměs listnatých porostů s převahou dubu zimního. Současné rozšíření je silně poznamenáno druhotnými faktory. Byla dříve hojně vysazována pro ořechy kolem lidských sídel, na mezích, u cest, apod. V karpatské části státu se druhotně rozšířila na pastvinách a pasekách propásaných lesů. Za takových podmínek vystupuje až na 1000 m n.m. Líska zaujímala významné postavení v postglaciálním vývoji lesů, masově byla rozšířena v tzv. lískovém období (asi 7000 let př. n. l.).

Mapa převzata z: www.florabase.cz

Mapa převzata z: Úradníček & Maděra (2001).

Zdroje:

AMBROS, Z. & ŠTYKAR, J. (1999): Geobiocenologie I. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno. 63 s. ISBN 8071573973

BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171

KUBÁT, K., HROUDA, L., CHRTEK, J. JUN., KAPLAN, Z., KIRSCHNER, J. & ŠTĚPÁNEK, J. eds. (2002): Klíč ke květeně České republiky. [Key to the Flora of the Czech Republic.], Academia, Praha. 928 p. ISBN 8020008365

ÚRADNÍČEK,L. & MADĚRA, P. a kol. (2001): Dřeviny České republiky. Matice lesnická, Písek. 334 str. ISBN  8086271099

http://www.florabase.cz