Biogeografie

Dub zimní (Quercus petraea Matt., Liebl.)

Čeleď: Fagaceae - bukovité

1-4 AB-BC, D 1-3

Areál: submediteránní – temperátní s oceánickou tendencí

Strom vysoký až 35 m s poněkud zprohýbaným kmenem a protáhlou, nepravidelně utvářenou korunou. Průměr kmene může dosáhnout až 1 m. Dožívá se několika set let. Nemá mohutnost dubu letního, je spíše štíhlejší. Kmen bývá zakřivený s hrubě rozbrázděnou borkou. Snadno obráží z pařezů i na kmeni. Letorosty lysé, tmavě olivově zelené, s drobnými, řídkými lenticelami. Listy jsou zřetelně řapíkaté, střídavě postavené, laločnaté, na líci lysé, slabě lesklé, na rubu světlejší, pýřité 2–3ramennými chlupy. Listová čepel široce obvejčitá, až 16 cm dlouhá, klínovitě se sbíhá k řapíku. Samčí květy jsou v převislých jehnědách, samičí květy téměř přisedlé a drobné. Plody jsou žaludy, přisedlé.

Ekologie: Dub zimní je dřevina světlomilná, s nároky o něco nižšími než dub letní. Velmi dobře snáší sucho,a vydrží na podkladech v létě silně vysychavých, až po výrazně suchá stanoviště lesostepní na spraších nebo na skalnatých podkladech. Nevyskytuje se na zaplavovaných územích, neboť nesnáší zamokření. Trofiké nároky jsou nízké. Roste i na chudých kyselých a mělkých půdách krystalinika nebo štěrkových teras, vyskytuje se však i na andesitech nebo na vápencích. Snese skalnaté podklady. Trpí zejména silnými mrazy, a tracheomykózami. Místy bývají koruny silně poškozovány masovým rozšířením ochmetu (Loranthus europaeus).

Rozšíření: Dub zimní je rozšířen od  západní do střední a jihovýchodní Evropy. Na severu zasahuje do jižní Skandinávie. Na našem území je se přirozeně vyskytuje ve všech teplejších pahorkatinách a jeho horní hranice se prolíná se spodní hranicí buku. Smíšené porosty jsou v Čechách hlavně na Berounce, v dolním Povltaví, Polabí a Poohří, v teplejší části Českého středohoří, ve spodních partiích Krušnohoří aj. Dub zimní je hlavní dřevinou pahorkatin jižní Moravy (Pavlovské kopce, Ždánický les, Litenčické vrchy), zasahuje hluboko do Českomoravské a Drahanské vysočiny. V nižší části Oderských a Vsetínských vrchů i Beskyd je rovněž zastoupen. Oproti přirozenému stavu je dnešní rozloha porostů radikálně snížena lidskou činností. Zůstaly zejména na příkrých svazích a na velmi špatných půdách.

Mapa převzata z: www.florabase.cz

Mapa převzata z: http://www.euforgen.org ke stažení jako *pdf zde.

Zdroje:

AMBROS, Z. & ŠTYKAR, J. (1999): Geobiocenologie I. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno. 63 s. ISBN 8071573973

BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171

KUBÁT, K., HROUDA, L., CHRTEK, J. JUN., KAPLAN, Z., KIRSCHNER, J. & ŠTĚPÁNEK, J. eds. (2002): Klíč ke květeně České republiky. [Key to the Flora of the Czech Republic.], Academia, Praha. 928 p. ISBN 8020008365

ÚRADNÍČEK,L. & MADĚRA, P. a kol. (2001): Dřeviny České republiky. Matice lesnická, Písek. 334 str. ISBN  8086271099

http://www.florabase.cz

http://www.euforgen.org/distribution_maps.html