Biogeografie

Dub letní (Quercus robur L.)

Čeleď: Fagaceae - bukovité

1-4 B~ (2)4-5

Areál: submediteránní – temperátní se subkontinentální tendencí

Strom se silným kmenem a rozložitou korunou dorůstající až 40 m výšky a 1,5 m (4 m) průměru kmene. Dožívá se asi 500 let. Kůra je hrubě rozpukaná. Často obráží z pařezů i kmene. Letorosty jsou lysé, hnědošedé, s drobnými lenticelami. Listy laločnaté, tuhé, lysé, střídavé, 6–15 cm dlouhé s krátkým řapíkem a srdčitou bází. Jednodomá dřevina, samčí květy jsou v nících jehnědách, samičí květy v chudokvětých klasech se po opylení vyvíjejí v plody, nažky. Plodenství jsou dlouze stopkatá. Až 3 cm dlouhé semeno – žalud.

Ekologie: Dub letní je světlomilná dřevina, o něco náročnější na světlo než dub zimní. V požadavcích na vláhu rozlišujeme u dubu letního dva ekotypy. Běžně rozšířený ekotyp, který nalezneme zejména v lužních lesích, má značné nároky na vláhu, snáší i jarní záplavy. Druhý ekotyp se vyznačuje schopností růst na mělkých, v létě silně vysychavých půdách a najdeme jej na lesostepních lokalitách. Spodní voda musí být v dosahu kořenů. Je to dřevina náročná na půdu a roste nejlépe na hlubokých, hlinitých půdách, jaké nacházíme v lužních lesích nebo na spraších. Dobře snáší klimatické výkyvy, pouze k pozdním mrazům je citlivý. Netvoří čisté porosty; jeho společníky jsou zejména jasan a jilm. V malé míře se vyskytuje i v odlišných podmínkách – na teplých výslunných stráních na živnějších podkladech spolu s dalšími lesostepními druhy, mj. i s dubem zimním, šipákem nebo i cerem. Zde má nízký a křivý vzrůst. Tyto lokality jsou v nejteplejších oblastech, např. v Českém krasu, v Českém středohoří nebo na jižní Moravě. Na řadě lokalit však trpí polocizopasným ochmetem (Loranthus europaeus).

Rozšíření: Druh je rozšířen od západní Evropy (severní Portugalsko a Španělsko, Irsko, Velká Británie) po Kavkaz a Ural. Vyznívá za 60° severní šířky a v jižní Evropě. Na našem území má přirozené rozšíření dubu letního převážně pásovitý charakter, daný průběhem toků řek – Polabí a Poohří, úvaly Hornomoravský, Dolnomoravský a Dyjskosvratecký, Třeboňská pánev, roste všude v nižších polohách. Nejpamětihodnější pralesová rezervace lužního lesa středoevropského významu s prastarými exempláři dubu letního je na soutoku řek Dyje a Moravy u Lanžhota.

Mapa převzata z: www.florabase.cz

Mapa převzata z: http://www.euforgen.org ke stažení jako *pdf zde.

Zdroje:

AMBROS, Z. & ŠTYKAR, J. (1999): Geobiocenologie I. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno. 63 s. ISBN 8071573973

BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171

KUBÁT, K., HROUDA, L., CHRTEK, J. JUN., KAPLAN, Z., KIRSCHNER, J. & ŠTĚPÁNEK, J. eds. (2002): Klíč ke květeně České republiky. [Key to the Flora of the Czech Republic.], Academia, Praha. 928 p. ISBN 8020008365

ÚRADNÍČEK,L. & MADĚRA, P. a kol. (2001): Dřeviny České republiky. Matice lesnická, Písek. 334 str. ISBN  8086271099

http://www.florabase.cz

http://www.euforgen.org/distribution_maps.html