Biogeografie

Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia L.)

Čeleď: Rosaceae - růžovité

2-8 B~ 3

Areál: submediteránní – boreální

Strom menšího vzrůstu, 10–15 m  a průměru kmene do 50 cm. Nápadně velké pupeny jsou chlupaté, ale mohou se vyskytovat i lysé (subsp. glabrata). Olistění je řídké, soustředěné při okraji koruny. Listy jsou střídavé, lichozpeřené. Podlouhle kopinaté lístky 2–5 cm dlouhé s pilovitým okrajem. Bílé, slabě nažloutlé květy uspořádané v plochých vrcholících rozkvétají od května do června. Plody jsou drobné, kulovité, oranžově červené, trpké malvice, dozrávají koncem léta.

Ekologie: Světlomilná dřevina, v mládí snášející zástin. Díky rychlému růstu v mládí jeřáb snadno obsazuje holé, zabuřenělé plochy v lese a tvoří tak dočasné porosty na pasekách, podobně jako bříza. Snadno se uchytí i uvnitř porostů, kde vydrží řadu let jako spodní etáž. S pokračujícím věkem nároky na světlo stoupají, takže později se udrží jen v řídkých porostech nebo ve volných skupinách. Jeřáb ptačí má velké ekologické rozpětí, pokud jde o potřebu vody. Vydrží na vysychavých půdách, roste i na skalách. Na druhé straně mu nevadí ani nadbytek půdní vláhy. Roste na nejrozmanitějších druzích půd, převážně mu však přece jen vyhovují kyselé půdy. Daří se mu na silně skeletovitých půdách až po balvanité sutě. Vydrží i na půdách se silnou vrstvou surového humusu i půdách zrašeliněných. Roste ve světlých lesích i jejich lemech, na skalách, pasekách i ruderalizovaných stanovištích, často vysazován podél komunikací i jako okrasná dřevina.

Rozšíření: Evropa kromě nejjižnějších částí, na východ po západní Sibiř a v Malé Asii. U nás je běžný na celém území od nížin až k hranici lesa a vystupuje až do pásma kleče. V nižších polohách bývá zastoupen zejména v kyselých doubravách a na vřesovištích. Pravidelnou příměs tvoří v horských smrčinách na kyselých, kamenitých až balvanitých podkladech při hranici lesa. Hojněji se vyskytuje v okrajových horstvech Českých zemí a v žulové části Karpat.

Mapa převzata z: www.florabase.cz

Mapa převzata z: Úradníček & Maděra (2001).

Zdroje:

AMBROS, Z. & ŠTYKAR, J. (1999): Geobiocenologie I. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno. 63 s. ISBN 8071573973

BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171

KUBÁT, K., HROUDA, L., CHRTEK, J. JUN., KAPLAN, Z., KIRSCHNER, J. & ŠTĚPÁNEK, J. eds. (2002): Klíč ke květeně České republiky. [Key to the Flora of the Czech Republic.], Academia, Praha. 928 p. ISBN 8020008365

ÚRADNÍČEK,L. & MADĚRA, P. a kol. (2001): Dřeviny České republiky. Matice lesnická, Písek. 334 str. ISBN  8086271099

http://www.florabase.cz