Sýc rousný (Aegolius funereus Linnaeus, 1758)
Pták s rozpětím křídel 50-62 cm, délkou 22-27 cm a váhou 95-210 g, samice jsou větší. Svrchní část těla je tmavohnědá, se světlými skvrnami zejména na hlavě a za šíjí. Spodina těla je bílá s hustými tmavohnědými skvrnami. Závoj je bílý, tmavě lemovaný, před okem a nad ním je černá skvrna.
Fotografie převzata z http://commons.wikimedia.org/.
Ekologie: Druh preferuje staré vysokokmenné lesy ve vyšších polohách, převážně lesy jehličnaté (hlavně smrkové) a smíšené, žije však i v lesích listnatých, u nás hlavně v bučinách. Obsazuje však i rozsáhlé jehličnaté lesy nižších poloh s dostatkem hnízdních dutin.
Rozšíření: Sýc rousný má cirkumpolární rozšíření v boreálním pásu holarktické oblasti. V Evropě končí hranice jeho souvislého rozšíření v Polsku, dále na jih je rozšíření ostrůvkovité, zasahuje však až po Pyreneje a na Balkán. Zde vytváří izolované populace často označované jako glaciální relikty. V celém areálu stálý, nanejvýš přelétavý druh.
V Červeném seznamu ČR je zařazen do kategorie VU - druh zranitelný.
Mapa převzata z Šťastný et al. (2006).
Mapa převzata z http://commons.wikimedia.org/.
Zdroje:
ŠŤASTNÝ, K., BEJČEK, V. & HUDEC, K. (2006): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Aventinum, Praha. 464 s.
DUNGEL, J. & HUDEC, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Vyd. 1. Academia, Praha. 249 s. ISBN 8020009272.
- Autoři:
- Mgr. Jan Divíšek
- RNDr. Martin Culek, Ph.D.
- Mgr. Martin Jiroušek
- © 2010
- Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita
- Tvorba této příručky byla podpořena projektem FRVŠ 2209/2010/G4 Zkvalitnění výuky předmětu Z0005 Biogeografie
- Návrat na úvodní stránku, Nahoru
- El-portál