Pro libovolné vektory \(\vec{u}, \vec{v} \in \mathbb{R}^n, \vec{u} = (u_1,u_2, \dots, u_n), \vec{v} = (v_1,v_2, \dots, v_n)\) rozumíme skalárním součinem vektorů \(\vec u\) a \(\vec v\) číslo
\( \vec{u} \cdot \vec{v} = u_1 \cdot v_1 + u_2 \cdot v_2 + \dots + u_n \cdot v_n = \sum \limits_{i=1}^{n}u_i \cdot v_i \) (3).
Skalární součin tedy získáme tak, že vynásobíme jednotlivé složky příslušných vektorů. Protože složky vektorů jsou reálná čísla a násobení reálných čísel je komutativní, lze snadno odvodit, že \(\vec{u} \cdot \vec{v} = \vec{v} \cdot \vec{u}\) (skalární součin je také komutativní).
A jaký je geometrický význam sklalárního součinu? Pro skalární součin dvou vektorů platí:
\( \vec{u} \cdot \vec{v}= |\vec{u}| \cdot |\vec{v}| \cdot \cos \alpha \) (4),
Úhlem (odchylkou) dvou nenulových vektorů \(\vec{u}, \vec{v} \in \mathbb{R}^n\) rozumíme úhel \({\color{DarkBlue} {\alpha}} \in \langle 0, \pi \rangle\) daný vztahem
\( \cos \alpha = \dfrac{\vec{u} \cdot \vec{v}}{|\vec{u}| \cdot |\vec{v}|} \) (5).
Uvedený vztah pro odchylku dvou vektorů využijeme např. v případě, že máme zadány body trojúhelníka a potřebujeme určit vnitřní úhly. Zdeněk: V chemii nám vzorec může pomoci při určení velikostí vazebných úhlů .
Odchylku vektorů \(\vec{u}=(-1,2,-2), \vec{v}=(3,0,1)\) získáme snadno dosazením do vzorce:
Odsadit poslední řádek příkladu? Zdeněk - proč výsledek ještě odečítali od 180°?
Vztah (5) využijeme také v případě, máme-li určit, zda je odchylka mezi vektory speciální - a to \(90^\circ\). Platí, že \(\cos90^\circ = 0\) a tedy je pro takové vektory skalární součin (podle (4)) roven \(0\). Pokud jste porozuměli, snadno si zapamatujete následující definici.
Dva vektory \(\vec{u}, \vec{v} \in \mathbb{R}^n\) nazveme kolmé (ortogonální), je-li
\( \vec{u} \cdot \vec{v}=0 \) (6).