RJA106 Fonetika a fonologie ruštiny II

Filozofická fakulta
jaro 2002
Rozsah
1/1/0. 2 kr. Ukončení: zk.
Vyučující
prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc. (přednášející)
PhDr. Taťána Juříčková, Ph.D. (cvičící)
Garance
doc. PhDr. Jiří Gazda, CSc.
Ústav slavistiky – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: doc. PhDr. Jiří Gazda, CSc.
Předpoklady
RJA105 Fonetika a fonologie ruštiny I
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.
Mateřské obory/plány
Osnova
  • 14. Vokalismus. Inventář vokalických fonémů v ruštině.Rozdíl mezi inventářem vokalických fonémů v češtině a ruštině. Rozdíl mezi alofony vokalických fonémů v češtině a v ruštině. 15. Principy změn realizací ruských vokálů v souvislosti s místem přízvuku. Principy změn realizací ruských vokálů v souvislosti s charakterem předcházejícího konsonantu. 16. Konsonantismus. Inventář konsonantických fonémů v ruštině. Rozdíl mezi inventářem konsonantických fonémů v ruštině a češtině. 17. Korelace - princip vztahu. Korelace znělosti v ruštině (vč. srovnání se znělostní korelací v mateřském jazyce). Fonémy mimo korelaci. 18. Korelace měkkosti v ruštině (vč. srovnání s měkkostí" v mateřštině). Fonémy mimo korelace (znělostní nebo měkkostní). Fonémy mimo korelaci. 19. Ruské okluzívy, jejich fonologická a fonetická systematika; odlišnosti od mateřského jazyka. 20. Ruské konstriktivy, jejich fonologická a fonetická systematika; odlišnosti od mateřského jazyka. 21. Ruské semiokluzívy, jejich fonologická a fonetická systematika; odlišnosti od mateřského jazyka. 22. Stavba souvislé řeči. Změny realizací v proudu řeči; základní typy změn (akomodace, asimilace, disimilace - výklad pojmů). 23. Akomodace v ruštině, její zákonitosti. Asimilace v ruštině, typy asimilace. 24. Asimilace znělosti v ruštině (vč. srovnání se stavem v mateřském jazyce). Asimilace měkkosti v ruštině. 25. Artikulační asimilace v ruštině - splývání sousedních hlásek, zjednodušování souhláskových skupin.Výslovnost zdvojených souhlásek, její principy a zákonitosti užívání. 26. Ortoepie. Prameny ruské ortoepické normy.Kodifikace ruské spisovné výslovnosti..
Literatura
  • MYRONOVA, Halyna a Jiří GAZDA. Úvod do jazykovědy v přehledech a cvičeních. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1995, 89 s. ISBN 8021012595. info
  • BRYZGUNOVA, Jelena Andrejevna. Zvuki i intonacija russkoj reči. Moskva: Russkij jazyk, 1981. info
  • PANOV, Michail Viktorovič. Sovremennyj russkij jazyk : fonetika. Moskva: Vysšaja škola, 1979, 254 s. info
  • LEŠKA, Oldřich. Příruční mluvnice ruštiny. Edited by Bohuslav Havránek. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976, 587 s. info
  • OLIVERIUS, Zdeněk F. Fonetika russkogo jazyka. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1974, 161 s. info
  • ROMPORTL, Milan. Stručná fonetika ruštiny. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973, 175 s. info
  • AVANESOV, Ruben Ivanovič. Russkoje literaturnoje proiznošenije : učebnoje posobije dla studentov pedagogičeskych institutov. 5. izd., pererab. a dop. Moskva: Prosveščenije, 1972, 414 s. info
  • KOPECKIJ, Leontij Vasil‘jevič. Lekcii po fonetike i morfologii russkogo jazyka. 2. upr. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1971, 300 s. info
Metody hodnocení
Výuka je ukončena zkouškou, která integruje i teoretické poznatky semináře. Zkouška má část písemnou a ústní. V písemné části student prokáže znalost zvukového rozboru ruštiny určením fonetických vlastností hlásek ve vybraném výrazu: u vokálů pozice ve vokalickém trojúhelníku a u redukovaných jejich skutečnou fonetickou platnost, a to včetně vlivu akomodace, u konsonantů způsob artikulace a artikulující orgán, znělost - ev. sonornost - a měkkost. Dále prokáže pasivní znalost ruské a do ruštiny adaptované mezinárodní terminologie (význam termínu, příklad z ruštiny). Ústní část se zaměřuje na výklad souvislostí v rámci disciplíny; orientačně její rámec vymezují otázky výše. Důraz se klade na konfrontaci mateřského jazyka (v mezích základních znalostí) a ruštiny.
Informace učitele
Učební texty, učebnice i skripta vyšly vícekrát, rok vydání je proto orientační. Základní pojmy, které jsou společné pro ruštinu i mateřský jazyk, je možno si zopakovat, ev. osvojit např. z práce Krčmová, M.: Fonetika a fonologie. Zvuková stavba současné češtiny.MU, Brno 1990 (a mladší vydání, naposledy vyšlo 1999). Obecných výkladů fonetických se týká část III-V, s. 11-61, obecných pojmů fonologických s. 61-85. Souborný učební text Palková, Z.: Fonetika a fonologie češtiny. UK, Praha 1997, je velmi podrobný a pro orientaci v tematice málo vhodný (je určen specialistům - studentům oboru fonetika). (Není vhodné se opírat pouze o znalosti v běžných učebnicích mateřského jazyka jako jsou mluvnice autorské dvojice B. Havránek - A. Jedlička, protože jsou nadměrně zjednodušující , ani o Příruční mluvnici češtiny, kde jsou výklady vedeny z fonologického hlediska a vlastní fonetiku neobsahují.)
Další komentáře
Předmět je vyučován každoročně.
Výuka probíhá každý týden.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2000, jaro 2001, jaro 2003, jaro 2004.