V každém případě by měla prvotní nahrávka (záznam) obsahovat co nejméně šumu. Nespoléhejte se na to, že odstraníte šum z audiozáznamu pomocí zvukového editačního programu (např. CoolEdit). Tyto programy sice dokáží odstranit šum nebo praskání z nahrávky, většinou však dochází k určité změně barvy a podání původního zvukového záznamu. Specializované programy na odstraňování šumu nebo praskání z nahrávky (v případě záznamu z gramofonových desek) dokáží tyto rušivé složky záznamu odstranit nebo alespoň potlačit, ale výsledná kvalita se odráží v ceně těchto programů a také v hardwarové konfiguraci vašeho počítače. Dosti složitě lze například odstraňovat šum z nahrávky lidské řeči. Pokud se chcete specializovat na záznam hudby a mluveného slova včetně jeho zpracování k filmovému pořadu v počítači, doporučujeme nákup programů určených k úpravám zvukového záznamu včetně programových utilit, které přesně zobrazují záznamovou úroveň. Indikátory vybuzení u programových utilit dodávaných ke zvukovým kartám bývají dosti nepřesné a málo podrobné a nedávají dokonalou informaci o záznamové úrovni nahrávaného audiosignálu.
Způsobů, jak docílit kvalitního záznamu do počítače je několik. Kvalitních i méně kvalitních s řadou problémů. Problémem levnějších zvukových karet je poznat, zda rušivý šum a brum je již součástí zvukové nahrávky nebo zda k šumu dochází až při reprodukci z výstupu zvukové karty na zesilovač nebo další záznamové zařízení. Jistotu v kvalitě máme pouze při důsledném používání digitálních cest záznamu a přenosu signálu, kdy se do záznamu šum nebo brum ze zvukové karty nemůže nabalit.
Zdroje zvuku, který chceme do počítače transportovat, můžou být analogové nebo digitální. Mezi analogové patří například gramofon a magnetofon. Spotřebními digitálními záznamovými systémy jsou například: MiniDisk, digitální videorekordér, CD-rekordér, DAT rekordér, DVD rekorder (samozřejmě pouze v případě že digitální výstupy obsahují – ostatně vždy je lepší si připlatit a koupit dnes jen přístroj, který digitálními audio/video výstupy disponuje). Vstupem audiozáznamu do PC může také být například i internetové radiovysílání nebo TV vysílání.
Při grabování (nabírání, anglicky capture) videa z analogových zdrojů, můžeme použít několik řešení. Dá se říci, že nejlevnější způsob je použití TV karet, které obsahují tuner pro příjem TV signálu. TV kartu koupíme raději od značkového výrobce s kvalitními ovladači a software, šetřit se nevyplatí. Na kvalitu zachytávání má výrazný vliv i odrušení TV karty. Na trhu se také vyskytují TV karty kombinované s grafickými kartami. Tyto karty jsou však výrazně dražší než samostatné grafické karty a nejsou příliš výhodné. Musíme pamatovat na to, že při výměně grafické karty musíme kupovat celou kombinaci a mimo jiné tyto karty zobrazují video na obrazovce pouze bez účasti procesoru a přenosu video dat po sběrnici (tedy jen uvnitř karty – nemůžeme tedy zpracovávat obraz v reálném čase), což je sice výhodné z důvodu minimálního zatížení počítače, ale v dnešní době výkonných počítačů to není problém ani u samostatných PCI karet. Je důležité vědět, že kombinované karty neumí provádět filtrování zobrazeného videa, což umožňují některé programy. Nejznámějším výrobcem těchto karet je ATI s jejich řadou All In Wonder, dnes už i firma nVidia, dříve byly oblíbené i karty Marvel od Matroxe.
Další skupinou jsou externí zařízení, které se připojují na USB rozhraní. Pokud používají USB 1.1 s omezeným datovým tokem, dokáží video zachytávat pouze v polovičním rozlišení. Vhodné tedy jsou pouze novější zařízení pro rozhraní USB 2.0. Výhodou externích zařízení je, že zpracování a digitalizace signálu probíhá vně počítače a tak nejsou tolik rušeny počítačem. Nevýhodou je to, že při přenosu po USB dochází často ke komprimaci videa, což je nevýhodné pro další zpracování. Použití těchto externích zařízení je vhodné pro notebooky, pro stolní počítač, použijte raději PCI kartu. V poslední době se na trhu objevují PCI i USB zařízení, které nabízejí zachytávání videa přímo do MPEG komprese. Většina výrobců sice deklaruje zachytávání do MPEG, avšak jedná se pouze o kompresi softwarovou. Jde většinou o předchozí typy karet a o kompresi se stará software, tedy procesor. U karet, které opravdu obsahují čip pro hardwarovou kompresi je kvalita komprese velice dobrá. Tyto karty se hodí většinou tehdy, pokud nepožadujete další střih a video ukládáte třeba na DVD. Pro případ dalšího zpracování zachytáváme video bez komprese nebo s kodekem, který je určen pro další střih. Nejkvalitnější, ale také nejdražší jsou zařízení(např. analogově digitální převodník) pro zachytání videa v DV kodeku, který se používá u DV kamer. Tato zařízení jsou externí a připojují se na IEEE-1394 (nazývaném též Firewire) rozhraní. Typickými výrobci těchto zařízení jsou např. Canopus nebo Pinnacle. Analog/digitální převodníky lze nahradit digitálními kamerami, které obsahují analogové a zároveň digitální vstupy. Existují i interní řešení (tzv. střihové karty) do PCI slotu, které jsou v podstatě stejné, ale navíc obsahují Firewire řadič. Cenově se pohybují kolem 10 tisíc Kč (a výše) a jsou určeny především pro střihové programy (Ulead Video Studio, Sony Vegas, Adobe Premiere apod.). Analog/digitální převodníky lze nahradit digitálními kamerami, které obsahují analogové a zároveň digitální vstupy. Práce s DV grabovacím zařízením kvalitativně převyšují všechny předchozí kategorie. Pokud se budete věnovat editaci videa více, vyplatí se investovat do nákupu analogově/digitálního převodníku a střihové karty. Při digitalizaci domácích videí, pořízených na starších analogových kamerách S-VHS nebo Video8/Hi8 se DV zařízení určitě vyplatí.
Pomineme-li problematiku autorských práv, je nahrávání z audio CD disku rozhodně bezproblémové. Při nahrávání zvuku z audio CD disku do počítače rozhodně není potřeba audiosignál z CD prohánět zvukovou kartou. Existuje řada programů a programových utilit, které nám data z audio CD (např. ve tvaru CD-DA) převedou na pevný disk v počítači do formátu s kterým počítač umí dál pracovat. Potřebujeme tedy například program, který zkonvertuje formát CD-DA nejlépe na formát wave. Nejlépe do formátu WAV 44.1 kHz, 16 bitů, stereo PCM. Tím je zaručena nejvyšší možná kvalita nahrávek. Program nedělá nic jiného, než že upravuje původní datový tvar na tvar jiný. Máme tedy možnost určené skladby konvertovat v plné kvalitě na soubory wav, které si můžeme uložit do určeného adresáře kdekoliv na disku. Je to jeden z nejčistších způsobů „nahrávání“ hudby z audio CD disků na PC, navíc není třeba se starat o záznamovou úroveň a podobně.
Kvalitní mikrofon společně s dostatečnou záznamovou úrovní je základním předpokladem přijatelného audiozáznamu mluveného slova. Záznam mluveného slova není nejvýhodnější dělat přes mikrofonní vstup zvukové karty. A to především z důvodů vlastností mikrofonních vstupů většiny zvukových karet. V případě zesílení signálu z dynamického mikrofonu (výstupní napětí dosahuje několika málo milivoltů) je třeba použít jakostní zesilovač s poměrně velkým ziskem (zesílením). Mikrofonní zesilovač je u většiny zvukových karet řešen velmi jednoduše a tudíž neodpovídá požadavkům na nízkošumový zesilovač. Vzhledem k vlastnostem většiny mikrofonních vstupů zvukových karet je tedy lepší provádět zesílení signálu z mikrofonu prostřednictvím jiného zařízení a audiozáznam obsahující mluvené slovo určený ke zpracování v počítači nahrát do zvukové karty s již zesílenou linkovou záznamovou úrovní (použijeme externí zesilovač a budeme používat linkový vstup zvukové karty). Výhodným řešením je nahrávat zvukový komentář třeba prostřednictvím mikrofonu připojeného k vaší digitální kameře nebo jinému digitálnímu záznamovému systému. Zpracováváte-li totiž vaše videopořady na počítači např. prostřednictvím rozhraní IEEE1394, můžete použít toto rozhraní i k záznamu kvalitního audiosignálu. Nevýhodou je, že v tomto případě se zvukem zaznamenáváte i obraz, který podstatně ubírá prostor na disku. Avšak většina střihových programů umí zpracovávat a ukládat nejen celý videopořad, ale i pouze jeho zvukovou část, tím se vyhnete zbytečnému ukládání dat.
Digitalizovat hudbu například z LP desek přehrávaných na starém gramofonu není při troše trpělivosti příliš složité. Pokud si chceme uložit náhrávku z LP desky do počítače, ať už z nostalgie nebo z jiných důvodů, potřebujeme k tomu gramofon, PC, zesilovač a příslušný software. Zesilovač (postačí nám běžný audiozesilovač – radiotuner, věž, hifi zesilovač) musíme použít proto, že užitečný signál vydávaný gramofonem je velmi slabý. Některé gramofony mají vlastní zesilovač, v tom případě je propojíme rovnou se zvukovou kartou. Můžeme také koupit speciální předzesilovač k počítači, což je v podstatě externí zvuková karta s citlivějším stereovstupem. Abychom zabránili nežádoucímu šumu je nutné propojit zemnící vodič gramofonu s krytem počítače. Zkontrolujeme, zda je gramofon připojen na stejné napájení 220 V. Ideální stav je společné napájení s počítačem z dvojité zásuvky přímo ze zdi. Nevhodné je napájení přístrojů z různých zásuvek, ve kterých může být i rozdílná fáze rozvodné sítě nebo napájení z prodlužováků. Pokud se gramofon do sítě připojuje pomocí ploché neuzemněné vidlice, mnohdy stačí jen vidlici v zásuvce otočit, aby přístroj nepracoval v protifázi s počítačem a rázem brumy napájecí sítě (60 Hz) zmizí. Ideální je stav zapojení PC a gramofonu na UPS a vzájemné propojení koster (pokud nahráváme audio do počítače z wolkmana, je vhodnější napájet jej z baterií). Gramofon spojíme pomocí kabelů s phono vstupem hi-fi zesilovače – snažme se, aby propojovací kabely byly co nejkratší a současně aby přístroje byly alespoň 1m od sebe. Pomocí dalšího cinch kabelu propojíme tape-out výstup zesilovače s line-in vstupem na zvukové kartě. Nakonec pod Windows ve vlastnostech zvukové karty (mixeru) aktivujeme line-in položku a posuvný regulátor nastavíme přibližně na polovinu. Otevřeme audioeditační program, nastavíme audio capture a zkušební nahrávkou si ověříme, že vše funguje. Nezapomene použít kvalitní sluchátka, která jsou ideální pro posouzení kvality nahrávky. Nahráváme vždy do formátu WAV 44.1 kHz, 16 bitů, stereo PCM. Tím je zaručena nejvyšší možná kvalita nahrávek. Pouze mono signál (např. z mikrofonu) nahráváme na jednu stopu. Pokud zaznamenáme nějaká zkreslení, snížíme regulátor vstupu na optimální výši. Signál bude sice slabší, ale zkreslení zmizí. Naopak příliš slabý nahrávací zvuk (signál) zanáší do nahrávky další šum. Pokuste se nastavit regulátor do optimální polohy. Detailní nastavení vstupní citlivosti zvukové karty provedeme podle nejhlasitější pasáže. Pokud je vše v pořádku, začneme s nahráváním. Nahrávku vždy nejprve uložíme na pevný disk v nekomprimované podobě a pak teprve provádíme úpravy. Zdrojové nahrávky nemažeme, dokud nejsme s úpravami spokojeni. Audioeditační programy nabízejí pro úpravu zvuku z gramofonu spoustu filtrů. Pamatujme však, že charakteristické pozadí zvuku z gramofonové desky není nutné úplně odstranit. Většinou dojde k ořezání zvuku, které je spíše na škodu. Budeme se snažit odstranit hlavně lupání způsobené přeskakováním jehly na poškrábaných místech desky, nebo pomlky, které bývají způsobeny elektrickými přístroji, které se během nahrávání hlučně spouští, např. lednice nebo osvětlení.
Pro kvalitní přenos záznamu zvuku do počítače můžeme použít i digitální videokameru. I pomocí digitální kamery lze do počítače dostat vysoce kvalitní zvuk. Kamery systému DV můžeme použít pro nahrávání komentáře z externího mikrofonu, tento způsob zajistí mnohem kvalitnější záznam než nahrávání komentáře přes mikrofon připojený přímo ke zvukové kartě. Zvuk potom exportujeme přes rozhraní IEEE1394 jako videosekvenci – jediná nevýhoda je, že záznam zabere velké místo na harddisku. Nejlépe je obraz ihned po nahrání ze sekvence odstranit. Provedeme to tak, že celý videozáznam otevřeme v editačním programu a pro export nastavíme přepočítání do souboru wav. (Další možností je zkopírování audiostopy do audioeditačního programu – pokud tento spolupracuje s použitým videoeditačním programem). Soubor wav pak uložíme k pozdějšímu zpracování a původní videonahrávku smažeme.
Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.