2D a 3D analýza pohybu
Sportovní fakulta Masarykovy univerzity
Mgr. Martin Sebera, Ph.D.

Střih videomateriálu

Střihový program

Pomocník, který nám pomáhá uskutečnit naše představy o filmovém dokumentu. Střihový program umožňuje editovat (upravovat) záběry, které jsme naimportovali (tento proces nazýváme zachytávání na disk počítače) jako videosoubory AVI (případně soubory s jinou příponou – podle typu střihové karty). U jednotlivých záběrů pak v pracovním prostředí střihového programu můžeme měnit jejich délku (a to s přesností na jeden snímek – 1/25 vteřiny), jejich rychlost (záběry můžeme zrychlovat nebo zpomalovat, nebo obraz zcela zastavit) a také je možné měnit i směr pohybu záznamu – záběr pouštíme pozpátku. Dále můžeme vkládat různé efekty mezi záběry (přechody) počínaje jednoduchou prolínačkou až po různé 3D prolínání záběrů. Přechodové efekty lze provádět také i se zvukovou složkou záběru – ovšem v omezené míře – se zvukem samozřejmě nejde velká většina přechodů provádět a nejčastěji se užívá pouze klasické prolínání zvuku s různými variantami zeslabení a zesílení. Videopořad můžeme opatřit titulky a celé video podbarvit hudebním motivem. Editační nabídka se v různých střihových programech liší a v tomto případě neplatí pravidlo, že čím je střihový program dražší, tím je nabídka širší. Pokud budete pracovat v různých střihových programech, rychle zjistíte, že jeden umí to a druhý zase ono. Dobrý střihový program umožňuje především oživit a doplnit natočené záběry, dát jim požadované pořadí a u diváků pořadu způsobit, že si ani neuvědomí, jakým způsobem bylo video editováno.

Střihový program dále umožňuje jednu velice užitečnou věc, a to zvukový nebo obrazový insert (vkládání). Zvukový nebo obrazový insert umožňuje nahradit určité místo záznamu záznamem jiným. Výhodou počítačového střihu je to, že můžeme jednoduše (proti jinému střihovému postupu a zařízení) vložit jiný obraz (i zvuk) a současně zachovat původní synchronizaci obrazu se zvukem.

Přestože jsou možnosti střihového programu a počítačového střihu velmi obsáhlé, bez přemýšlení při natáčení požadovaných videosekvencí nebude výsledné video nijak oslnivé. Z toho důvodu se na střihový program díváme jako na dobrého pomocníka, který nám pomáhá uskutečnit naše představy o filmovém dokumentu, nikoli jako na zázračný program, který vytvoří perfektní film. Není důležité pořizovat si drahé střihové programy, prostředí střihového programu, a to jakéhokoli, je pouze prostředníkem pro naše tvůrčí nápady. Program sám o sobě za nás nic neudělá a nápověda, která je součástí těchto programů, nám poradí pouze v případech kdy přesně víme, co chceme.

Postupy editace videa ve střihových programech.

Střihový program používáme pro editaci (úpravu) videopořadů tak, aby se video co nejvíce přiblížilo naší představě o výsledném snímku. Editací videa rozumíme odstranění přebytečných záběrů, sestavení záběrů do požadované časové osy, podkreslení záběrů hudbou, vkládání různých videoefektů a přechodových efektů a využití mnoha dalších možností, které nám střihové programy nabízí. Všechny tyto programy (jejich převážná většina) pracují se záběry jako filmovými pásy, které vkládáme do časové řady (tzv. timeline). Jednotlivé pásy filmu s námi určenými délkami záběrů vkládáme v časové řadě za sebou a tím vzniká výsledný film, který se přehrává od začátku prvního pásu umístěného vlevo v časové řadě (začátku timeline) až po poslední záběr pásu umístěného nejdále vpravo (konec timeline). Koncepce umisťování záběrů v pásech za sebou nebo pod sebou (v případě, že záběry nahrazujeme jinými nebo je kombinujeme pomocí efektu) v časové řadě, se stala standardem všech amatérských i profesionálních střihových programů především z důvodu srozumitelné grafické názornosti. Základ umístění filmového pásu (videosoubor, který je graficky reprezentován jako filmový pás s délkou odpovídající stopáži daného záběru) do časové řady, se opakuje ve všech střihových programech. U jednotlivých programů se však liší propracováním a umístěním jednotlivých filmových vrstev, jejich počtem, vazbami a vztahy mezi nimi jakož i možnostmi triků a přechodů mezi jednotlivými vrstvami a v neposlední řadě také v možnostech titulkování videoprogramů. Jednotlivé střihové programy se samozřejmě liší v grafickém uživatelském prostředí časové řady a celkového designu (skinu). To, že složitější a profesionálnější střihové programy mají podobný design je dáno tím, že při práci se střihovým programem je vhodné používat zažité postupy a řešení a vždy je lepší při přechodu na jiný střihový program příliš neměnit naučené postupy střihu záznamu. Z toho důvodu se zachovává jistá grafická i ovládací kompatibilita kvalitních střihových programů tak, aby postupy a logika střihu byly zachovány.

Při střihu videa je nutné zachovat několik konkrétních zásad a postupů. Nejlepším vodítkem k používání střihových programů je totiž pochopení logiky a pracovních postupů při střihu záznamu na počítači. Proto se budeme snažit naznačit, jakou logiku a jaké vazby střihové programy používají. Ostatně s vývojem dalších verzí střihových programů se většina postupů komplikuje, a proto je mnohem lepší znát technologii střihu včetně toho, jak danou funkci hledat, než si pamatovat ve kterých adresářích programů se funkce vyskytují.

V tomto popisu budeme používat 2 střihové programy a to na Adobe Premiere a Ulead Media Studio. Grafické prostředí jmenovaných programů je dosti podobné.

Transport záběrů do počítače

Na počátku každé editace videa stojí nahrávání záběrů do počítače. Pokud máme v počítači instalovánu z dražší a složitější střihovou kartu, tak k zachytávání záběrů na disk počítače použijeme záznamové (capture) utility – většinou dodávané ke střihové kartě. Pokud máme k dispozici některou z karet jednodušších, budeme video „nahrávat“ přímo v prostředí střihového programu (Adobe Premiere) nebo zachytávacími utilitami programu (Video Capture 6).

Nahrávání v Premiere 6.0

Adobe Premiere nemá pro nahrávání dat z digitální kamery oddělený program, vše se děje v prostředí programů. Při nahrávání tedy spustíme program a po objevení se požadavku nastavení parametrů projektu parametry zadáme. To znamená, že nastavíme kodek s kterým bude střihový program pracovat v následujícím projektu (projektem rozumíme nastavení programu pro výrobu videopořadu), jaké bude rozlišení obrazu (obrazová velikost), parametry zvukové složky atd. V nabídce vybereme DV-PAL a v podsložkách pak nastavení zvuku, které odpovídá nastavení videokamery (lze vybrat z voleb pro zvuk 32 kHz nebo 48 kHz, pro velikost obrazu vybereme vždy volbu Standard (720×576 obrazových bodů) – Widescreen znamená širokoúhlý obraz a ten vybereme pouze tehdy, pokud jsme v něm záběry natočili. Volbu potvrdíme a dostaneme se do střihového prostředí programu.

Nyní přejdeme na FILE a na volbu CAPTURE. V „preferences“ nastavíme podrobnosti k nahrávání (soubor a místo na disku, pojmenování kazety z které budeme nahrávat, nahrávací parametry atd.). U Premiery najdeme vše pod položkou Settings, kde nastavujeme parametry pro zachytávání videa. Tamtéž otevřeme záložku s názvem Preferences (tlačítkem Edit), kde určíme místo ukládání obrazových dat a rovněž zde nastavíme ovládání digitální kamery pro zachytávání a další podrobnosti.

Pokud máme vše nastaveno, přejdeme k MOVIE CAPTURE a pomocí ikon připomínajících ovládání videorekordéru, najdeme vhodný začátek záznamu. Nahrávání spustíme stisknutím červené tečky označující záznam.

Premiéra disponuje funkcí tzv. automatizovaného nahrávání skupiny záběrů. Při této funkci si můžeme u každého záběru najít počátek i konec záznamu, stisknout ikonu LOG in/out a vytvořit posloupnost záběrů, které se po stisknutí symbolu záznam (RECORD) samy nahrají do počítače. Jednotlivé záběry si můžeme pojmenovat a přiřadit k nim vlastní poznámky, což zlepšuje orientaci v záběrech. Program můžeme také nastavit tak, že nám nahrávané video automaticky rozdělují do jednotlivých záběrů, tzn. že se video rozdělí na jednotlivé videosoubory podle toho, jak jsme zapínali a vypínali snímání na videokameře. Programy si také vytváří vlastní soupisku záběrů, které jsou v režimu automatizovaného záznamu realizovány. To je dobré pro případ, kdy se záznam nepovede, nebo záběry omylem smažeme – tyto záběry pomocí soupisky můžeme znovu automaticky nahrát.

Nahrávání pomocí Video Capture 6

Po prvním spuštění tohoto programu je dobré si v položce SETUP ověřit, zda je dobře nastaveno rozhraní DV karty. Popis rozhraní se musí objevit v okně „Current device“. Pokud se tento popis neobjeví, nepůjde ovládat videokamera pro záznam dat do počítače. Proto nastavíme MSDV device, případně TmV device. V položce CAPTURE si už jen ověříme, kam se bude AVI videosoubor nahrávat. Poté pomocí tlačítka REC můžeme začít s nahráváním.

Ještě jedno upozornění: V Adobe Premiere 6.0 i Ulead Media Studio Pro 6.0 se dají nastavit dva druhy DV datoého toku:

• DV Type 1 - direct show only – soubor může mít velikost maximálně 4 GB. Tyto soubory lze otevřít pouze v programech, které podporují direct show.
• DV Type 2 – direct show a VFW – velikost souboru až 4 GB pro Direct Show a pro VFW kompatibilitu 2 GB

Příprava střihových prací

Než přistoupíme ke střihu pořadu provedeme následující:

1. Najdeme všechny záběry, které budete potřebovat ke střihu a můžeme si je přejmenovat pro lepší přehled (pozdější přejmenování nepřichází v úvahu).
2. Je vhodné si všechny záběry, o kterých předpokládáme, že je použijeme, uložit do jedné složky.
3. Do podsložky uložíme obrázky a fotografie – nejlépe ve formátu BMP o velikosti 720×576 obrazových bodů
4. Do další podsložky si uložíme zvuky a hudbu (počítáme-li s jejím využitím, například k podbarvení videa) – nejlépe ve formátu wav

Upozorňujeme, že na disku je nutno mít dost místa. Musíme počítat s tím, že při rendrování (počítání) výsledného videa v AVI (PAL DV) budeme potřebovat na každou minutu filmu cca 200 MB místa.

Pokud máme vše připraveno spustíme střihový program a nastavíme video projekt (jako DV se specifikací PAL a 48 kHz – viz kapitola 5.2.

Ocitli jsme se v prostředí střihového programu a tak si popíšeme základní postupy pro zpracování našich videozáběrů. Adobe Premiere, tak i Ulead Media Studio mají ve své dolní polovině tzv. Timeline (časovou řadu), do které se přetahováním myši vkládají jednotlivé záběry. Timeline je možno nastavit i jiným způsobem, můžeme změnit její velikost a umístění, podle toho, jak nám to nejlépe vyhovuje. Je však zvyklostí umístit Timeline do dolní poloviny obrazovky a nad ní umístit dvě obrazovky (u Adobe Premiere i Ulead Media Studio), pro prohlížení záběrů určených ke střihu (levá obrazovka) a záběrů, které jsou již v Timeline a u kterých chceme vidět výsledné video (pravá obrazovka). Samozřejmě opět u všech programů můžeme měnit velikost obrazovek podle potřeby.

Pracovní prostředí. U Adobe Premiere vidíme na obrazovce pět hlavních oken, se kterými se pracuje. Klepnutím na černou šipku v pravé horní části okna Timeline se dostaneme do menu a zvolíme Timeline Window Options. Zde můžeme nastavit parametry jak nám vyhovují. Volba lcon Size určuje velikost náhledu videookna v časové ose okna. Volíme raději prostřední velikost. Volbou Track Format určíme formát zobrazení videa v časové ose okna. První volba nám ukazuje video jako „filmový pás“, druhá zobrazuje náhled jen prvního a posledního snímku videa – ve střední časti pásu se zobrazuje jméno souboru, třetí volba zobrazuje video v časové ose jen jako žlutý pás se jménem souboru. Neúplné zobrazení videa zrychluje práci při načítání videa při práci s většími projekty. Velikost okna Timeline se nastavuje standardními postupy Windows, tzn. tažením ohraničení plochy. Všechna nastavení zůstanou přednastavená do příštího spuštění programu.

Základy střihu

Jak jsme si již řekli na začátku našeho seriálu o střihu videa, budeme si jednotlivé postupy vysvětlovat na programech Premiere 6.0 a Ulead Media Studio, Vzhledem k tomu, že tyto programy jsou celkem rozšířené a každý je představitelem jiného způsobu ovládání, které pak využívají další střihové programy.

Ať už budeme pracovat s kterýmkoli střihovým programem budeme provádět vždy minimálně tyto úkony:

1) Příprava zdrojového materiálu (nahrávání).

2) Import zdrojového materiálu (video, audio, obrázky, titulky atd.).

3) Rozmístění zdrojového materiálu (klipů) v okně Timeline.

4) Trimování (časování) klipů.

5) Práce se zvukovými stopami.

6) Ukončení a export materiálu na pásku nebo vytvoření (spočítání – rendrování) výsledného videosouboru.

Všemi těmito úkony se budeme postupně zabývat. Bod 1) jsme si již vysvětlili a tak začneme tím, jak záběry importovat do střihového programu.

Jakým způsobem nastavíme parametry projektu střihového programu také již víme a můžeme tedy po otevření programu přejít k importu videozáběrů.

U Premiery nejdříve ze všeho zavřeme okno Transitions (klepnutím na X v jeho pravém horním rohu), zatím je nebudeme používat. (Až budeme chtít v budoucnu toto okno otevřít, spustíme ho tak, že v horní liště zvolíme položku Window a podskupinu Show Transitions) Z menu File/lmport/File otevřeme dialogové okno Windows a vyhledáme místo na disku, kde máme videosoubory a všechny soubory, které chceme použít, označíme. Klepneme na Otevřít a soubory se objeví v okně Project. V okně Project tedy najdeme všechny soubory (audio, video, obrázky a další), které použijeme k výslednému střihu. Obsah okna se změní podle volby v levé dolní části okna. Pro tři způsoby zobrazení okna Project můžeme otevřít pomocné okno, ve kterém si nastavíme parametry zobrazení (pravé klepnutí na Task bar okna Project). Použijeme prostřední zobrazení (Thumbnail view) a okno Project natáhneme, aby se rozšířilo přibližně do 2/3 obrazovky PC. Každý záběr (clip) je zastoupen jedním řádkem, který obsahuje:

1. náhled prvního snímku v klipu (thumbnail – miniaturní)
   
2. údaje o klipu – jméno souboru, typ, délku (SMPTE), případně audio-parametry
3. volná pole pro komentář (Comment), Label1, Label2, Label3 – můžeme je použít pro zapsání vlastních poznámek -vzniklých při dávkovém zachytávání (zachytávání více videosouborů pomocí funkce Batch Capture).

Pokud pracujeme s rozsáhlejším projektem, můžeme si v okně Project roztřídit zdrojový materiál do složek. Vytvoříme je v okně Project volbou z menu: Project/Create/Bin. Vložíme název složky a potvrdíme. Složka se vytvoří v okně Project a my do ní můžeme přetáhnout požadované klipy. Formát zobrazení v jednotlivých oknech složky si zvolíme tak, aby práce s videosoubory byla přehledná. Obdobným způsobem můžeme do Premiéry importovat nejen videosoubory, ale i celé projekty, které obsahují již upravené záběry, nebo můžeme vytvořit projekt importem několika dalších projektů – samozřejmě pokud máme na disku k dispozici z importovaných projektů záběry.

Okno Timeline

U Premiery Timeline najdeme v dolní polovině pracovní plochy programu. V okně Timeline provádíme řazení klipů takovým způsobem, aby dohromady vytvořily výsledný film. V programu Premiere okno obsahuje několik horizontálních pásů tracků (stop), do kterých zdrojové klipy umísťujeme. Ve stopách Timeline pracujeme jak s videem, tak s audiem a statickými obrázky, animacemi, titulky, digitálními triky a přechody. Programy jsou koncipovány tak, aby jsme mohli pracovat ve více stopách najednou, například u Premiere je možno otevřít 99 video a 99 audio stop – což zřejmě nikdy nevyužijeme, nehledě na to, že se práce, kdy máme otevřeno mnoho stop, stává nepřehlednou. V Premiere je viditelnost videostop řazena od shora dolů. To znamená, že tam, kde jsou filmové klipy ve stopách nad sebou, vidíme klip, který je z našeho pohledu nejvýše. Horní stopy tedy překrývají svým obsahem ty spodní, pokud není použitím efektu stanoveno jinak (k tomu se dostaneme v dalších kapitolách). Překrytí stop však neplatí pro audiostopy – ty hrají, pokud jsou nad sebou, všechny najednou.

Po otevření programu Premiere je okno Timeline nastaveno tak, že obsahuje:

• VIDEO 2
• VIDEO 1 A
• TRANSITION. VIDEO 1 B
• AUDIO 1. AUDIO 2. AUDIO 3

Bílý pás nad video stopami slouží k určení pozice ve výsledném filmu a je kalibrován časovým kódem. V Premieře je nazván Time ruler. Pokud v okně Project označíme videosoubor a přetáhneme jej do stopy Video lA, objeví se ve stopě jako filmový pás a jeho první snímek se zobrazí na pravé obrazovce okna monitoru. V okně Project se u tohoto klipu objeví označení, že jsme klip již použili v okně Timeline. Nad časovým měřítkem se objeví fialový pásek – Work Area Bar (WAB – pásek pracovní oblasti), který ukazuje, jaká část projektu bude zahrnuta do konečného výpočtu. Po chycení myší koncového bodu můžeme pásek WAB natahovat v okně Timeline dle potřeby. Pokud WAB chytneme ve fialovém poli, můžeme s ním pohybovat v nezměněné délce kdekoli v rámci okna Timeline. Barva WAB také naznačuje potřebu provést rendrování (výpočet) efektu, či zda je celá oblast video záběru okamžitě k dispozici.

Začátečníkům důrazně doporučujeme aby ponechali všechna původní nastavení! Pro začátek nám však bude stačit vkládat soubory do Timeline přetažením myší z pravého okna exploreru. Při přetažení souboru (videa, audia nebo fotografie) se požadovaná stopa (video nabo audio) automaticky vytvoří. Pokud si budeme chtít připravit další audio nebo video stopu, provedeme to kliknutím pravým tlačítkem a výběrem Insert Audio(Video) Track. Když chceme přehodit pořadí stop můžeme to provést chycením stopy myší v levém okně Timeline a přetažením na požadované místo (nahoru nebo dolů) a to i s obsaženými videoklipy. Všechny soubory které jsme použili v Timeline se objeví v okně, které vyvoláme kliknutím na záložku Media Pool vlevo dole. Soubory v okně Media Pool zůstávají i v případě, že je z Timeline vymažeme a již nepoužijeme.

Monitor

U programu Premiere okno, které se jmenuje Monitor, obsahuje dvě obrazovky. Levá je pojmenovaná podle toho, co zobrazuje – SOURCE (zdroj) a pravá se nazývá PROGRAM. Poklepneme-li na videosoubor v okně Project, objeví se nám v okně SOURCE první snímek vybraného souboru. S Monitorem pracujeme dvěma způsoby:

1. Poklepnutím na videosoubor v okně Project a jeho přehráním a časovým ohraničením v SOURCE, můžeme dále soubor přetáhnout z okna Monitoru do Timeline.
2. Videosoubor umístíme do Timeline a potom na něj klepneme pro zobrazení v Monitoru SOURCE, v kterém provedeme změny délky klipu.

Oba postupy mají své pro a proti, jako výhodnější pro praxi se zdá řešení první, avšak ohraničení (časové značky) klipu, které jsme takto vytvořili, je stále nastavené i při dalším výběru stejného klipu pro pozdější použití – pokud tedy budeme chtít pracovat s jinou délkou klipu musíme tyto značky změnit nebo odstranit.

Pod obrazovkami Monitoru najdeme ovládací panely a displeje časových kódů. Obrazovka, která je právě aktivní, je označena tmavomodrým rámečkem a displej časového kódu svítí zeleně. Aktivitu obrazovek přepínáme klepnutím myši na jejich obrazovou plochu nebo klávesou Esc. Hned nad displejem časového kódu se nachází tzv. Jog/Shuttle. Táhneme-li myší za kostičku (Shuttle), pohybujeme rychle přehrávacím kurzorem v okně Timeline. V případě, že táhneme myší za „hřeben“ (Jog), pohybuje se přehrávací kurzor mnohem jemněji a přesněji. Nastavení pozice přehrávacího kurzoru přesně na snímek dokážeme pomocí šipek vlevo od jogu.

Ovládání funkce Play a Stop je jasné. Vedle najdeme funkci Loop (přehrávat ve smyčce) a pod ním Play to Out (přehrávat až do nastaveného aut point). Pro nastavení editačních bodů In point a aut point slouží dvě tlačítka nalevo od displeje času v panelu ovládání obrazovky PROGRAM a shodné jsou funkce tlačítek v panelu ovládání obrazovky SOURCE. Mezi oběma ovladači (controller) nalezneme dvě skupiny po čtyřech tlačítkách. Levá skupina tlačítek slouží k provádění střihu tříbodovou a čtyřbodovou metodou (pokročilý postup střihu), pravá skupina slouží pro edit line, ovládání hlasitosti (volume) a implicitní přechod (transitions).

Transitions

Velké množství vložených střihových efektů výslednému dílu na kvalitě rozhodně nepřidá. Filmové vyjádření používá zažité způsoby obrazového ztvárnění, které můžeme použít i při střihu svého filmu. Ve střihovém programu, který je vybaven alespoň základními přechody (transitions), můžete těchto přechodů použít k vyjádření určitých stavů obrazového děje.

Zde je několik základních transitions a jejich použití:

Prolínačka většinou navazuje změnu času v pořadu. Oddělují se dva děje, které spolu časově nesouvisí. Dále se používá při přechod dvou ne zcela k sobě pasujících záběrů.

Časová stíračka má obvykle podobu kotouče, který postupně jako hodinová ručička odkrývá nový záběr. Protože je zde vztah k hodinovým ručičkám, tento efekt se používá především k naznačení velkého časového posunu v ději směrem dopředu.

Černobílé zobrazení se používá především k naznačení dějů staršího data. Záběry z minulosti je možné díky černobílému podání jednoduše odlišit od ostatního barevného (současného) děje.

Efekt stránkování se používá především k oddělení dějů, které spolu přímo nesouvisí, ale zapadají do stejného časového rámce. Tohoto efektu můžeme použít podobně, jako když čtenář listuje v knize – pro prohlížení více událostí (dějů), pro získání přehledu o obsahu pořadu a podobně.

Přesouvání obrazu, nahrazení obrazů posunem. Volbu směru a rychlosti vzájemného posunu obrazu v moderních střihových programech můžeme nastavit v téměř neomezeném množství kombinací. Obecně efekt používáme pro rychlé nahrazení jednoho děje jiným. Často mají tyto obrazy spolu nějakou spojitost. Efekt se používá při zkrácení rozhovoru, kdy obraz při střihu neposkočí.

Střihové systémy nabízejí až několik set různých efektů. Nadměrné použití digitálních efektů však nedělá výsledný pořad lepší ani zajímavějším. Pořad dělá zajímavým jeho koncepce, způsob podání, forma a obsah. Nadměrné používání střihových efektů ruší divákovu pozornost a soustředění na děj. Proto platí, že vše je třeba činit s rozmyslem. Pamatujme, že u střihových efektů více než u čehokoli jiného platí „všeho moc, škodí“.

Krátké rady

Jednoduchá úprava videa

Úpravu videa lze provést i ve VirtualDubu. Pro jednoduché odstranění natočených záběrů, které se nepovedly, můžeme využít i program VirtualDub. Klikneme na OPEN a otevřeme videosoubor, který chceme upravit. Pokud mají soubory původní názvy, program VirtualDub otevře i další soubory, jako soubor jeden. Dole chytíme jezdce a prohlédneme si obsah videa. Sekvence, které chceme odstranit, vymažeme tak, že si označíme začátek a konec sekvence pomocí malých šipek v dolním menu (levá -počátek, pravá – konec). Výběr se označí modrou linkou. Dále v menu VIDEO zvolíme „DELETE FRAMES“. Tímto postupem vymažeme všechny sekvence, kterých se chceme zbavit. Nakonec soubor exportujeme jako AVI – u videa a audia volíme „DIRECT STREAM COPY“. AVI uložíme „SAVE SEGMENTED AVI“ pokud výsledný soubor bude větší než 2 GB.

Jednoduché odstranění šumu ze zvukové stopy videa.

Jako jednoduchou první pomoc k odstranění šumu ze zvukové stopy můžeme doporučit níže uvedený jednoduchý postup pomocí programu Cool Edit. I když výsledek nebude nijak oslnivý, jedná se celkem o jednoduchý postup, který zvládne i začátečník. Nejdříve si video natáhněte do videoeditačního programu, který rozdělí video a audio stopu. Audiostopu si uložte (nejlépe jako wma). Otevřete Cool Edit a jako úvodní výběr zvolte body 1 a 4. Potom si do Cool Editu zkopírujte audiostopu, kterou chcete upravit. Na začátku a tam, kde by mělo být během filmu ticho, slyšíte šum, který chcete odstranit. Myší označte úsek šumu a otevřete nabídku „Transform – Noise Reduction – Noise Reduction“. Klepněte na tlačítko „Get Profile from selection“. Cool Edit si zapamatuje profil šumu. Klepněte na „Close“, (nikoli na „OK“!) a stiskem Ctrl+A označte celý záznam. Opět otevřete „Transform – Noise Reduction – Noise Reduction“ aby Cool Edit uložil profil šumu. Tlačítkem „Preview“ spusťte skladbu. Regulátorem „Noise Reduction Level“ nastavte filtr tak, aby co nejlépe odstraňoval šum, ale současně co nejméně zkreslovalo celkové audio. Pokudjste spokojeni, zavřete dialog tlačítkem „OK“. Cool Edit začne šum odfiltrovávat, což bude chvíli trvat (podle výkon PC). Pokud nebudete s výsledkem spokojeni, můžete audio vrátit do původní podoby nabídkou „Edit – Undo“ a začít znovu. Tento postup můžete využít i při odstraňování šumu z hudebních nahrávek např. pokud jste použili jako zdroj staré gramofonové desky.

Datový tok pro DivX na CD

Při komprimaci filmu do formátu DivX pro vypálení na CD je datový tok důležitým parametrem, který je nutné spočítat. I když v současné době máme k dispozici řadu specializovaných programů, které tento výpočet provedou za nás, neuškodí, pokud si takový výpočet provedeme sami. Když už pro nic jiného, tak alespoň pro lepší pochopení dané problematiky.

Nejprve si kapacitu cédéčka (budeme počítat s CD o velikosti 700MB) vydělíme délkou filmu v sekundách (předpokládejme film o délce 100min., tedy 6000 sekund). Spočítáme tedy: 700/6000, výsledek je 0,11666666667MB/s. Pro převod na kB vynásobíme číslem 1024. Tzn.: 0,1166666667×1024, výsledek je 119,4666666667kB/s. Datový tok se však zadává v kilobitech a tak musíme ještě násobit ×8: 119,4666666667×8 zaokrouhlený výsledek: 956kb/s. Na závěr nezapomeneme ještě odečíst datový tok zvuku, například 128kb/s na MP3 stereo pro filmy stačí. Po odečtení 128kb/s nám vyjde výsledek 828kb/s. Je tedy nutné film komprimovat s přibližně tímto datovým tokem.

Video z analogového zdroje

Jak nahrávat video z analogového zdroje do PC pomocí kamery Digital8. Pokud chceme nahrát video z analogového zdroje do počítače, který je vybaven pouze firewire řadičem, můžeme to udělat například pomocí kamery Digital8 od Sony. Po připojení analogového zdroje ke kameře která má odblokované analogové vstupy, ale zablokovaný DV-in je tato průchozí pro signál, který je bez nahrávání na pásku kompresován Sony DV kodekem, a lze ho přímo nahrávat v DV capturovacím programu. Pořídíme tak kvalitní kopii např. z videokazety VHS. Pokud zapojíme analogový zdroj audia, můžeme nahrávat pouze zvuk např. ze starého magnetofonu. V tomto případě je však nutné vymazat obrazovou stopu, která bude černá a vyrendrovat pouze audio.

Vyvážení bílé (bělení) u videokamer.

Pod pojmem „vyvážení bílé“ rozumíme nastavení videokamery tak, aby snímala barvy v jejich skutečné podobě. Videokamera automaticky přiřazuje bílou barvu nejsvětlejší složce barevného spektra. Kompletní barevné spektrum se však nachází pouze pod širým nebem za jasného slunečného dne. Pokud tedy natáčíme ve dne a vně budov, není nutné kameru „bělit“. Samozřejmě, že pokud budeme vyrovnávat bílou i v tomto případě, nic nezkazíme. Jiná situace nastane pokud budeme točit pod umělým světlem. Umělým světlem rozumíme veškeré umělé osvětlení, ať uvnitř, nebo vně budov. V těchto případech již bílou vyvažovat musíme. To znamená, že budeme bělit například i při natáčení fotbalového zápasu, kdy jsou rozsvícené reflektory, i když je poměrně ještě dobře vidět. Dáme si také pozor na různé odrazy světla z výloh obchodů, v pasážích a podobně. Pokud natáčíme uvnitř místnosti, kde je rozsvícené jakékoli světlo, vždy vyrovnáváme bílou manuálně. Pokud jsou v místnosti na různých místech různé světelné podmínky, vyrovnání bílé použijeme vždy, když změníme směr záběru a dáme si pozor, abychom neměli naběleno při umělém osvětlení a nesnímali např. postavy před oknem na které dopadá sluneční světlo. Samotné vyvážení bílé provádíme tak, že bílý karton (papír), který nosíme vždy s sebou (bez něj „ani ránu“), umístíme v místech, která chceme natáčet, přičemž se snažíme, aby na papír dopadalo světlo, které prostor osvětluje. Na papír zaměříme objektiv tak, aby v hledáčku vyplňoval celou plochu (u některých kamer stačí aby papír vyplnil alespoň 30% plochy) a nabělíme (u většiny kamkordérů je třeba stisknout na několik sekund k tomu určené tlačítko – nejčastěji označené „white ball“).

Jak převedeme originální hudební CD do formátu MP3?

V případě že si chceme pořídit kopii originálního hudebního CD ve formátu MP3, můžeme to provést několika způsoby. Jako nejjednodušší a zdá se že i nejkvalitnější je způsob pomocí vypalovacího programu NERO 6. Nejdříve vložíme do mechaniky originální hudební CD. Po otevření programu si jej přepneme do módu pro odborníky a vpravo nahoře označíme „CD“. Dále najedeme na ikonku noty (hudba) a klikneme na „stáhnout hudbu z CD“. Program se nás zeptá zda chceme stáhnout informace o CD z internetu – podle potřeby odškrtneme požadované – pokud nechceme být zdržováni, klikneme na „ne“. NERO 6 poté načte CD. Označíme si kliknutím jednotlivé skladby které chceme převádět do MP3 a v roletce “výstupní formát“ označíme MP3 PRO (MP3) – vedle v „nastavení“ nastavíme požadovanou kvalitu. Nakonec si upřesníme cestu kam chceme soubory MP3 uložit a způsob vytváření souborů ponecháme na „ručně“. V možnostech můžeme ještě nastavit odstranění hluchých míst, vytvoření M3U seznamů a korigovat přeskakování. Jako poslední krok klikneme na „spustit“ a máme hotovo.