část L01–L05
V literatuře najdeme údaje o rozsahu výdeje energie při běhu na různě dlouhých tratích. Ve starých jednotkách (kcal):
L(km) | A(kcal) |
---|---|
0,1 | 35 – 53 |
0,2 | 46 – 68 |
0,4 | 48 – 84 |
0,8 | 80 – 90 |
1,5 | 107 – 202 |
5 | 370 – 400 |
10 | 750 |
Převedeme-li tyto mezní hodnoty a jejich průměry na nové jednotky
(kilojoule, kJ), dostaneme:
L(km) | A1 | A2 | A3 |
---|---|---|---|
(km) | min | prům | max |
0,1 | 146,5 | 184,2 | 222 |
0,2 | 192,6 | 238,6 | 284,7 |
0,4 | 201 | 276,3 | 351,7 |
0,8 | 335 | 356 | 376,8 |
1,5 | 448 | 649 | 845,8 |
5 | 1549 | 1612 | 1674,7 |
10 | 3140 | 3140 | 3140 |
Tato data nejlépe aproximují lineární funkce
min | A1 = 302,4 · L + 80,7 | (kJ, km) | r=0,999 |
prům | A2 = 297 · L + 158,8 | (kJ, km) | r=0,9995 |
max | A3 = 291,3 · L + 236 | (kJ, km) | r=0,997 |
Dostáváme nečekaný výsledek:
Energetický výdej při běhu roste lineárně s délkou trati
Tyto závěry je možné vysvětlit rozdíly v technice běhu a její účinnosti i ve fyziologii práce (trénovanosti).
Po startovním výstřelu se po dobu reakční doby sprinter nehýbe. Po jejím uplynutí začne stoupat zatížení startovních bloků podle grafu, který uvádí Griffing [85]. Z něj je možné vyvzorkovat následující tabulku celkové síly, působící na bloky:
t(s) | F(lbf) | F(N) |
---|---|---|
0,125 | 70 | 311,4 |
0,150 | 230 | 1023,1 |
0,175 | 390 | 1734,8 |
0,200 | 340 | 1512 |
0,225 | 245 | 1089,8 |
0,250 | 185 | 823 |
0,275 | 165 | 734 |
0,300 | 170 | 756 |
0,325 | 200 | 889,7 |
0,350 | 212 | 943 |
0,375 | 240 | 1067,6 |
0,400 | 237 | 1054,2 |
0,425 | 200 | 889,7 |
0,450 | 100 | 444,8 |
0,475 | 10 | 44,5 |
Celkem | 2994 | 13317,6 |
Protože schází zcela údaje o směru síly, je i výpočet rychlosti z impulsu jen přibližný: impuls síly je
Při hmotnosti sprintera m = 75 kg dostaneme přibližnou rychlost
Protože v tabulce jsou uvedeny hodnoty výsledné síly, není vypočítaná rychlost vodorovná. Při sklonu sprintera k zemi okolo 45o by byla vodorovná složka Vx = 3,138 m/s. Z původního grafu lze odečíst reakční dobu tr = 0,12 s. Průběh pohybu, tj. zrychlení, rychlosti a dráhy počítáme postupně podle vzorců:
Tyto výpočty provedeme pomocí programu.
DATA F1,F2,F3,… Fn
INPUT "m,dt="; m,dt
v=0: s=0
a:
READ F: ON ERROR GOTO b
a=F/m: v=v+a*dt: s=s+v*dt
PRINT USING "#####.###";F;a;v;s:GOTO a
b:
END
F(N) | a(m/s2) | v(m/s) | s(m) |
---|---|---|---|
311.4 | 4.152 | 0.104 | 0.003 |
1023.1 | 13.641 | 0.445 | 0.014 |
1734.8 | 23.131 | 1.023 | 0.039 |
1512.0 | 20.160 | 1.527 | 0.077 |
1089.8 | 14.531 | 1.890 | 0.125 |
823.0 | 10.973 | 2.165 | 0.179 |
734.0 | 9.787 | 2.409 | 0.239 |
756.0 | 10.080 | 2.661 | 0.306 |
889.7 | 11.863 | 2.958 | 0.380 |
943.0 | 12.573 | 3.272 | 0.461 |
1067.6 | 14.235 | 3.628 | 0.552 |
1054.2 | 14.056 | 3.980 | 0.652 |
889.7 | 11.863 | 4.276 | 0.758 |
444.8 | 5.931 | 4.424 | 0.869 |
44.4 | 0.592 | 4.439 | 0.980 |
Pozn: síla má dva zřetelné vrcholy, asi maxima od obou nohou.
Průměrná rychlost sprintera bude u nejkratších sprintů do 60 m snížena vlivem reakční doby, pohybů v blocích a zrychlováním. U delších sprintů pak začne snižovat okamžitou i průměrnou rychlost únava, se kterou souvisí sprinterská vytrvalost. Tu můžeme posoudit pomocí délky trati, na které sprinter dosahuje maxima své průměrné rychlosti. Tato trať nebývá shodná s délkou trati, na které dosáhne sprinter maxima okamžité rychlosti.
Nalezení trati pro maximální průměrnou rychlost nemusíme provést prakticky, tj. opakovanými sprinty na různě dlouhých tratích. To by ostatně nebylo dostatečně přesné. Známe-li několik stejně kvalitních výkonů pro různě dlouhé sprinty, můžeme proložit těmito body vhodnou funkci a pak její derivací získáme snadno teoretické maximum. Jako vhodná se osvědčila funkce
Průměrná rychlost je pak
Součinitele a, b pro tuto funkci můžeme najít metodou nejmenších čtverců a hledané maximum pomocí derivace
Zjednodušením
a trať
rychlost
I když výpočet pomocí následujícího programu lze provést i pro 2 časy a trati, je přesnější vložit více těchto dvojic do 300m. Pro trati delší je vhodnou metodou universální kvantitativní kriterium vytrvalosti v kap. H08.
Program v Qbasicu:
DATA 60,6.46,100,9.86,200,19.75
s:
READ x, y: ON ERROR GOTO v
sx = sx + x: k = x * x
kx = kx + k: cx = cx + k * x
s1 = s1 + y * SQR(x)
s2 = s2 + y * x * SQR(x)
GOTO s
v:
ds = sx * cx – kx * kx
da = sx * s2 – kx * s1
db = cx * s1 – kx * s2
a = da / ds: b = db / ds
PRINT "a,b="; a, b
lm = b / a: vm = SQR(lm) / (a * lm + b)
PRINT "Lmax,vmax="; lm, vm
r:
INPUT "L="; l
t = (a * l + b) * SQR(l)
v = l / t
PRINT "t,v="; t, v
GOTO r
END
Pozn.: do řádku DATA byly vepsány výkony Carla Lewise na 60, 100 a 200 m. Protože nebyly tyto výkony dosaženy v tomtéž roce, vyjadřují různou vytrvalost a výsledky neuspokojují přesností regrese:
a = 0,00405271, b= 0,5853357, Lm=144,43 m, vm=10,266 m/s.
Doporučujeme použít data z jediného roku.
Nedotýká-li se běžec dráhy, musí se těžiště jeho těla pohybovat po parabole, jejíž výška je
t … trvání 1 kroku (s)
L … délka 1 kroku (m)
v … rychlost běhu (m/s)
Pro L = 1,5–2,6 m a v = 5–11 m/s můžeme vypočítat tabulku zvednutí v m pro každý krok:
L | v (m/s) | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
(m) | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 |
1,6 | ,126 | 0,087 | 0,064 | 0,049 | |||
1,8 | 0,111 | 0,081 | 0,062 | 0,049 | |||
2,0 | 0,136 | 0,100 | 0,077 | 0,061 | 0,049 | ||
2,2 | 0,121 | 0,093 | 0,073 | 0,059 | 0,049 | ||
2,4 | 0,144 | 0,111 | 0,087 | 0,071 | 0,059 | ||
2,6 | 0,130 | 0,102 | 0,083 | 0,069 |
Počet kroků pro trať D je n = D / L
a celkové zvednutí pro všechny kroky na tuto trať
Pro olympijské tratě můžeme počítat následující tabulku celkového zvednutí v m: T(m:s)
D(km) | L(m) | 1:42 | 1:44 | 1:46 | 1:48 | 1:50 |
---|---|---|---|---|---|---|
0,8 | 1,8 | 28,7 | 29,9 | 31,0 | 32,2 | 33,4 |
2,0 | 31,9 | 33,2 | 34,5 | 35,8 | 37,1 | |
2,2 | 35,1 | 36,5 | 37,9 | 39,4 | 40,8 | |
2,4 | 38,3 | 39,8 | 41,4 | 43,0 | 44,6 | |
1,5 | 3:30 | 3:35 | 3:40 | 3:45 | 3:50 | |
1,8 | 65,0 | 68,1 | 71,3 | 74,6 | 78 | |
2,0 | 72,2 | 75,7 | 79,2 | 82,9 | 86,6 | |
2,2 | 79,4 | 83,3 | 87,2 | 91,2 | 95,3 | |
2,4 | 86,6 | 90,8 | 95,1 | 99,5 | 103,9 | |
5 | 13:00 | 13:20 | 13:40 | 14:00 | 14:20 | |
1,6 | 239 | 252 | 264 | 277 | 291 | |
1,8 | 269 | 283 | 292 | 312 | 327 | |
2,0 | 299 | 314 | 330 | 347 | 363 | |
2,2 | 329 | 346 | 363 | 381 | 400 | |
10 | 27:00 | 27:45 | 28:30 | 39:15 | 30:00 | |
1,6 | 516 | 545 | 575 | 605 | 637 | |
1,8 | 580 | 613 | 646 | 681 | 716 | |
2,0 | 645 | 681 | 718 | 757 | 796 | |
2,2 | 709 | 749 | 790 | 832 | 875 | |
hod:min | ||||||
Marathon | 2:00 | 2:10 | 2:20 | 2:30 | 2:40 | |
1,6 | 2414 | 2833 | 3286 | 3772 | 4291 | |
1,8 | 2716 | 3187 | 3696 | 4243 | 4828 | |
2,0 | 3017 | 3541 | 4107 | 4715 | 5364 |
Z této tabulky je zřejmé, že delší krok znamená větší zvednutí a výdej energie. U maratónu je zdvih velmi velký, jako výstup na vysokou horu. Kratší krok je ekonomičtější z tohoto hlediska, ale jiné výdeje mohou být větší
Běh v zatáčce je podstatnou částí atletických běhů na dráze, delších nežli 100 m. Kromě toho se vyskytuje při rozběhu při skoku vysokém a v různých hrách. Běh v zatáčce není kruhovým pohybem, protože běžec se dotýká země jen přerušovaně a směr pohybu těžiště může měnit jen při styku se zemí. Proto dráha těžiště těla je mnohoúhelníkem se zaoblenými vrcholy. Při délce kroku Lk je počet kroků v jedné zatáčce atletické dráhy roven
Při každém kroku musí atlet změnit směr dráhy těžiště o úhel
což pro poloměr dráhy R = 36,8 m dá
Běžec s hmotností m má při rychlosti v lineární hybnost
a k pootočení vektoru hybnosti o úhel α potřebuje impuls síly, kolmé na vektor hybnosti
Dotýká-li se běžec při každém kroku země po dobu dt, vytvoří potřebný impuls střední silou F, kolmou na dráhu
Při tomto kolmém působení se musí naklonit dovnitř zatáčky o úhel, daný
Nakloněný běžec došlapuje na místo, vyšší nežli to, ze kterého se odrazil. Jeho výška pro jeden krok
V zatáčce udělá n kroků a celé zvednutí za zatáčku je
Z těchto všech vztahů můžeme vypočítat následující tabulku:
L(m) | v(m/s) | L(m) | dt(s) | b | H1(m) | Nz | H(m) |
---|---|---|---|---|---|---|---|
200 | 10 | 2,3 | 0,14 | 24,43 | 1,646 | 1 | 1,646 |
400 | 9 | 2,4 | 0,15 | 21,43 | 1,505 | 2 | 3,012 |
1500 | 7,2 | 2 | 0,17 | 13,18 | 0,738 | 7 | 5,1654 |
10000 | 6 | 1,8 | 0,18 | 9,415 | 0,4703 | 25 | 11,759 |
Ze zvednutí těžiště v jedné zatáčce H1 a zvednutí v celém závodě H plyne, že běh v zatáčce je běh do kopce.
K výpočtům můžeme použít program:
INPUT "v,Lk,dt=";v,L,d
n=115.61/L: a=1.55695*L
t=.10197*v*TAN(a)/d
H1=n*36.8*(1-COS(a))*t
PRINT "H1=";H1
END
Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.