Jedná se o techniku v lehu prováděnou útočníkem za účelem znehybnění obránce a možnosti provádění dalších technik. Zajišťuje částečné znehybnění obránce na žíněnce a znemožňuje mu efektivní obranu. Tato technika je potřebná pro nacvičování a provádění útočných technik na zemi v lehu.
Obránce zaujme obrannou pozici v lehu. Útočník nalehne levým bokem na jeho bedra, lze i bedro-hrudní část zad. Loktem levé ruky se dotýká žíněnky, avšak se o něj neopírá, dlaně obou rukou položí obránci na lopatky. Hýžděmi je na žíněnce, nohy jsou rozkročeny, jsou nutné pro stabilizaci polohy. Pravá noha natažena u obráncovy hlavy. Levá noha je pokrčena v kolenu asi pod úhlem 90 ° a chodidlem zapřena o žíněnku.
Varianta 1 |
Obránce zaujme obrannou pozici v lehu. Útočník nalehne pravým bokem na jeho bedra. Pravým loktem se útočník dotýká žíněnky, avšak se o něj neopírá, dlaně obou rukou položí na obráncova stehna. Hýžděmi je na žíněnce, nohy jsou rozkročeny, jsou nutné pro stabilizaci polohy. Levá noha natažena u obráncových nohou. Pravá noha je pokrčena v kolenu asi pod úhlem 90 ° a chodidlem zapřena o žíněnku.
Varianta 2 |
Přechod provede útočník přetočením těla o 180 ° bez ztráty kontaktu s obráncem v oblasti jeho beder. Útočník nesmí zvedat pánev příliš od žíněnky. Tento přesun se využívá v případě, že techniku na horní polovinu těla nelze provést, tudíž lze zkoušet provedení techniky na dolní polovinu těla.
Přechod mezi variantou 1 a 2 |
Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.