Jedná se o základní statickou polohu, kdy zápasník chodidly na žíněnce vytvoří relativně stabilní polohu opory s relativně kolmou osou těla. Postoj se rozděluje dle výškové orientace zápasníka vůči žíněnce na postoj – vysoký, který se využívá převážně v řecko-římském stylu a při nácviku některých postojových chvatů, střední a nízký postoj, které jsou vhodné pro volný styl.
střední postoj, nohy jsou rozkročeny na šířku ramen, délka postoje minimálně dvou násobek jeho šířky (individuální), jedna z nohou je vykročena mírně vpřed, chodidlo zadní nohy je mírně vytočeno špičkou vně, kolena jsou mírně pokrčena, váha těla spočívá více na zadní noze, musí se dát snadno přenést na přední nohu bez pohybu nohou. Trup je v předklonu, svírá s žíněnkou úhel asi 60 °, záda jsou rovná, zadek se nikdy nesmí dostat za úroveň paty zadní nohy, ruce pokrčeny v loktech pod úhlem 90 °, lokty mírně před tělem, hlava nad úrovní ramen pohled směřuje před sebe. Zápasník musí docílit pro sebe stabilní polohy (individuální, rozhoduje i somatotyp).
Základní zápasnický postoj volnostylařský (střeh) |
Vždy by měl být postoj pravý nebo levý, dle vykročené nohy, souhlasný postoj nenabízí zápasníkovy dostatečnou stabilitu.
Souhlasný postoj |
Kolena jsou nedostatečně pokrčena. Při nepokrčených kolenou se stává, že přenosy váhy těla či pohyb v postoji je křečovitý a málo efektivní.
Propnutá kolena |
Je nežádoucí, záda by měla být rovná. Nejvíce se tato chyba projeví při provádění technik na nohy. Techniky se nedaří.
Ohnutí zad |
Nikdy by se zápasník neměl dívat pod sebe na žíněnku, nýbrž mít hlavu nad úrovní ramen a dívat se na protivníka. Hlavními důvody, proč se vyvarovat této chyby, je provádění efektivní obrany i útoku.
Hlava je svěšena dolů |
Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.