V psané češtině se rozeznávají dvě varianty vodorovné čárky: kratší spojovník - a delší pomlčka –. Spojovník se používá k rozdělování slov na konci řádku a ve složených výrazech s těsným spojením (např. Rakousko-Uhersko, žluto-černo-bílý, …). Pokud je nutné takový složený výraz rozdělit na konci řádku, zopakuje se spojovník i na začátku nového řádku. Na klávesnici jej najdeme pod znakem mínus. Více o spojovníku na Internetové jazykové příručce.

Pomlčka odděluje věty a části projevu obdobně jako čárka (Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat – rozbilo se to.). V tomto případě se sází s mezerami na obou stranách. Dále může vyjadřovat rozsah nebo vzdálenost (10.–20. ledna, Praha–Brno), spojku a (dvojice Hanzelka–Zikmund), nebo proti (zápas Sparta–Slavia). Takováto spojení píšeme bez mezer, pokud jsou oba členy jednoslovné – v opačném případě píšeme pomlčku s mezerami před i po (dvojice M. Zikmund – J. Hanzelka). V této roli pomlčka také nesmí zůstat na konci řádku, protože by mohla být zaměněna se spojovníkem. V jiných jazycích (např. v angličtině) se rozlišuje pomlčka různé délky – tzv. en- a em- pomlčka (– vs —). V češtině toto rozlišení není, je nutné se v textu držet jedné zvolené délky.