Úvod do softwarových studií
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
doc. Mgr. Jana Horáková, Ph.D.

04.05 Eristika programovaných médií

„Don’t be evil.”

Koncept hackingu, ve smyslu umění činit taktická rozhodnutí, stojí blízko k evil media studies⁹⁷ (dále zlým mediálním studiím) Fullera a Goffeye. Autoři v publikaci Evil media rozvíjejí implikace korporátního sloganu firmy Google, „Don’t be evil.”,⁹⁸ tedy „nebuď zlý“ nebo „nedělej špatné věci“, hledáním odpovědí na otázku, co by se stalo, kdybychom toto předsevzetí obrátili.

Jejich výzkumná metoda spočívá v hledání únikových cest, taktik vypovídání, mimo tradiční dichotomii dobrá média vs. zlá média, správné nebo špatné aplikace, procesy a aktivity. Ve snaze o zpochybnění objektivní jednoznačnosti předsevzetí „Don’t be evil.” se zaměřují na ambivalentní, hraniční, potenciální a skryté podoby mediálních forem nebo způsobů chování a na jejich alterace (poruchy, kolísání). Na základě pozorování způsobů uplatnění různých mediálních forem v mediálním prostředí, v němž se mísí různé praxe a šíří se různé typy znalostí, směřují k výčtu obecně aplikovatelných modů nebo schémat užívaných v digitálních médiích.⁹⁹

Jednou z tezí publikace Evil Media je, že přítomnost médií v našich životech a abstraktní sociální vztahy, které podporují, jsou více difuzní a extenzivnější, než se všeobecně předpokládá.¹⁰⁰ Kniha je proto výzvou čtenářům k prozkoumání a pochopení abstraktních infrastruktur současnosti.

Autoři knihy si dali za cíl ukázat, že média jsou mnohem více a současně mnohem méně než symboly, příběhy, informace nebo komunikace. Média iniciují a provokují, překrucují a ohýbají, leakují a řídí. Jsou aktivními činiteli komunikace. Publikace Evil media je proto také prostředkem konfrontace čtenářů s etickým problémem, který stojí v pozadí debaty softwarových studií: Buď zůstat transparentním zprostředkovatelem v sítích a řetězcích komunikačních sítí, nebo sám se stát aktivním, transformativním médiem.¹⁰¹

Šedá media a kultivace smyslu pro detail

S vědomím toho, že zlo často působí skrytě a jeho působení je rozpoznatelné spíše skrze analýzu detailů, autoři prozkoumávají místa mediálního prostředí, která většinou unikají naší pozornosti. Stejně jako Kirschenbaum, i Fuller a Goffey upozorňují, že „ďábel je v detailech, od webových vyhledávačů k strategiím flirtování, od hodnoty institucionální hlouposti po škodlivé detaily databází.“¹⁰²

V knize Evil media proto nenajdeme monochromaticky bílá plátna obecných tezí o nových médiích, ale jsme přizváni k pohybu „šedými zónami“, ve kterých „existují média jako firemní pracovní systémy, algoritmy a datové struktury, samozlepšující se manuály a farmaceutické techniky dvacátého prvního století.“¹⁰³ Autoři se zajímají o tyto oblasti mediálního prostředí, protože právě ony nejvíce ovlivňují chování vlády, obchodu a kultury, aniž by byly jako média často vůbec rozpoznány. Databáze, software podporující kolektivní práci (group-work software), metody projektového plánování, jsou totiž podle jejich názoru operativnější mediální formy a techniky, než ty, o kterých se diskutuje v teorii médií mnohem hlučněji, jako třeba o chování konzumentů, posílení (empowerment) uživatelů nových médií nebo o problematické moudrosti informační společnosti.¹⁰⁴

Fuller a Goffey zavádějí v této souvislosti pojem šedá média, „grey media“, který naznačuje nenápadnou všudypřítomnost mediálních infrastruktur a procesů v našem každodenním životě, unikající pozornosti uživatelů i teoretiků médií. Mají tím na mysli na první pohled nezajímavou oblast administrativy, kancelářské databáze, každodenní interakci člověk-stroj, ale i skutečnost, že počítačové sítě neustále operují v pozadí.

Všímají si takových podob programovaných médií, které jsou obvykle považovány za příliš běžné a samozřejmé, než aby byly hodny sofistikované akademické debaty. Tvrdí totiž, že „tyto systémy jsou nyní mnohem rozšířenější a jejich funkce významnější než ty, které jsou nejčastěji prezentovány jako média. Relativní neviditelnost, nebo naturalizace skrze ostentativně neutrální techničnost a míšení kultur pracovního místa, spotřeby a bezpečnosti, nabízejí řadu příležitostí pro zajímavé využití.“¹⁰⁵ Po vzoru sofistů si při jejich analýze pohrávají s ambivalencí zdánlivě jednoznačných dichotomií dobrý / zlý, ale i teorie / praxe, práce / volný čas, náhoda / nutnost.

Zlá mediální studia (Evil media studies, EMS)

Zlá mediální studia jsou výzvou k promýšlení materiality médií jako dynamických, abstraktních strojových systémů, kterými proudí energie napříč softwarem, společností a estetikou.

Fuller a Goffey chápou pojmy „média“ a „formy mediace“ šířeji, než je běžné. Vycházejí totiž z předpokladu, že mediace usnadňuje a posiluje vznik znepokojivých, nejednoznačných společenských procesů, křehkých sítí citlivých aktivit, neprůhledných zón znalostí. Tyto zdánlivé detaily, drobné a nevýznamné výpočty a vlastnosti programů, mohou mít díky kolapsu sféry technické do kulturní v důsledku velký vliv na společnost. Vybízejí proto ke kultivaci komplexnějšího porozumění jejich účinkům na naše každodenní jednání, vnímání a myšlení.

Zlá média mohou být chápána ve smyslu „zlých“ softwarových objektů, jako třeba počítačových virů nebo červů.¹⁰⁶ Autoři však upozorňují, že zlá méda nejsou definována prostřednictvím vymezení předmětu zájmu, ale skrze výzkumnou metodu, kterou rozpracovávají. Zlá mediální studia (Evil media studies) tedy neoznačují ani tak výzkum „zlých médií“, ale soubor výzkumných a analytických metod adekvátních současné situaci všeobecné mediace, kdy většina mediálních procesů se odehrává převážně v „šedé zóně“, ve stínu naší pozornosti a mimo naši kontrolu. Jsou tedy výzvou k prozkoumání různých případů a možností zneužití naší nepozornosti při práci s digitálními médii, různých klamů, odboček a krátkých spojení.

Fuller a Goffey se proto zaměřují na rozpoznávání a analýzu způsobů práce programovaných médií, a to nikoli jako abstraktních objektů akademické debaty, ale konkrétních případů jejich praktického užívání. Z nich následně odvozují určité pravidelnosti, tendence nebo všeobecně rozšířené taktiky postupů / práce. Přívlastek „zlá“ potom neznamená média, jež byla takto označena na základě nějakého morálního soudu, ale spíše jde o výraz poukazující k potřebě tříbení senzibility vůči neustále přítomné potencialitě médií manipulovat.

Od interaktivity k eristice mediální komunikace (zobrazit text)

Eristická dialektika – inspirace pro studia zlých médií(zobrazit text)

Eristika programovaných médií

Fuller a Goffey chápou eristiku jako novou pragmatiku moci, kterou v rámci zlých mediálních studií aplikují na prostředí digitálních médií. Vycházejí z předpokladu, že digitální média svojí interaktivitou vytvářejí infrastrukturu pro vedení diskuze ve výše uvedeném smyslu. Současně si jsou však vědomi, že v protikladu k diskuzi vedené dvěma rétory prostřednictvím přirozeného jazyka, probíhá v digitálních médiích mnohem složitější a mnohovrstevná síť interakcí, v níž jsou zapojeni lidští a strojoví aktéři.

V anotaci přednášky příznačně nazvané „Od šedé eminence k šedé imanenci. Dvojznačnost zlých médi퓹²¹ shrnuli své pojetí uplatnění eristiky v rámci výzkumu procesů odehrávajících se v zóně tvořené „šedými médii, v nichž radostné uplatnění moci získává formu technovědecké, technosociální manipulace s daty, a v níž dvojznačnosti chování a významu ve stínovém světě tajných operací se staly systémové, strojové, zahrnující lidské i nelidské.“¹²²

V rámci projektu zlých mediálních studií chtějí prostřednictvím intervencí do těchto systémů „zachytit měnící se povahu moci v současných médiích, zejména v jejích stále více technosociálních aspektech, a také z nich extrahovat sérii užitečných triků nebo taktik.“¹²³ Napsali:

Označení zlá mediální studia je dvojznačné stejně jako rétorické lsti, kterými se jejich představitelé zabývají. Zahrnuje totiž výzkum vedoucí k demaskování klamných rétorických figur uplatňujících se v šedých zónách digitálních médií. Současně však znamenají seznam stratagemat (viz tabulka níže) odvozených z rétorických klamů digitálních médií, která mohou být aplikována.

Jedná se celkem o šestnáct taktických manévrů v rámci digitálních médií:¹²⁵

01	Vyhni se reprezentaci	(Bypass Representation)
02	Prozkoumej anachronismy	(Exploit Anachronisms)
03	Podněcuj (zhoubné) bujení	(Stimulate Malignancy)
04	Stroj jako soubor topoi126	(Machine the Commonplace)
05	Učiň náhodné esenciálním	(Make the Accidental the Essential)
06	Přesměruj stratagemata	(Recurse Stratagems)
07	Zruš zaujetí	(Rapture of Capture)
08	Obelstít aparát	(Sophisticating Machinery)
09	Co je dobré pro přirozený jazyk, je dobré i pro formální jazyk	(What is Good for Natural Language is Good for Formal Language)
10	Znej svá data	(Know your data)
11	Osvoboď determinismus	(Liberate Determinism)
12	Ekonomie nepozornosti	(Inattention Economy)
13	Mozky mimo jazyk	(Brains Beyond Language)
14	Udržuj svoji taktiku v tajnosti co nejdéle	(Keep Your Stratagem Secret As Long as Possible)
15	Všímej si symbolů, význam bude následovat	(Take Care of the Symbols, The Sense Will Follow)
16	Kreativita hmoty	(The Creativity of Matter)

Uvedený seznam stratagemat je výsledkem pozorování procesů spjatých s fungováním infrastruktury digitálních médií a je určen k aplikaci při dalším výzkumu. Autoři o něm hovoří také jako o souboru „operačních konstruktů“ (operative constructs), neboť tato stratagemata jsou určena k dalšímu užití, rozvíjení i doplnění.¹²⁷

Odstíny šedi: Základní barvy EMS

Vysvětlení významu jednotlivých instrukcí uvedených v tabulce je nestejnoměrné. Jsou to popisy základního rámce výzkumu, návrhy inovací teoretických konceptů i sondy do konkrétní problematiky. Můžeme z nich však odvodit základní rysy zlých mediálních studií, které procházejí napříč uvedeným seznamem.

• Mimo řád reprezentace

  Klíčovým imperativem je myšlení mimo kategorie reprezentace (bod 1 tabulky). Fuller a Goffey píší: „Základní taktika spočívá ve formulaci problému v jiném řádu, než je řád reprezentace a v následném prozkoumání toho, co toto přemístění přinese.“¹²⁸ Znamená to, že výzkumník se záměrně snaží vyhýbat uvažování o digitálních médiích skrze pojmy spjaté s řádem reprezentace, jako je vztah mezi znakem a významem nebo formou a obsahem, neboť tyto jsou obtížně aplikovatelné na infrastrukturu digitálních médií. Digitální média totiž „mohou být formována kulturními silami, ale jejich materialita vzdoruje významu a symbolismu“.¹²⁹ Zlá mediální studia jsou z tohoto hlediska označením pro vyhledávání stratagemat, podvodů, klamů a manipulace, v nepřehledné síti jednání v digitálních médiích.

  Součástí souboru praxí, o které se autoři zajímají, jsou také ty, které lze obtížně pochopit, pokud jsou explicitně nebo implicitně poměřovány s autonomní racionalitou a ideálem vědění. Chtějí se proto zabývat celou řadou technik a praxí digitálních médií, které jsou účinné, i když nejsou odvozeny z vědeckého poznání ani k němu nesměřuji, „[p]ožadují, abychom se spíše ptali, jestli věci fungují, nikoli jestli jsou správné.“¹³⁰ Jejich výzvy k přijetí hlediska praktického užití, v protikladu k teoretickým pojednáním, můžeme označit také termínem Thomase McLaughlina jako vyjádření podpory „vernakulárním teoriím“.¹³¹

• Digitální média jako zpředmětněný jazyk

  Fuller a Goffey navrhují, abychom o síti digitálních médií uvažovali jako o entitě, která se svojí strukturou podobá nejvíce struktuře jazyka: „Digitální média zároveň pracují skrze formální logiku programovaného hardwaru a softwaru, čímž se podobají spíše řádu jazyka.“¹³² Digitální média si máme představit jako „zpředmětněný jazyk“, neboť jsou utvářena souborem praxí, v rámci kterých jsou komunikační procesy převáděny na kvantifikované procedury programování. Přirovnáním digitálních médií k jazyku navíc poukazují k tomu, že se jedná o „objektivní řád věcí samých o sobě“,¹³³ přesahující jednoduché schéma komunikační teorie: odesílatel – médium / zpráva – příjemce. Síť digitálních médií si máme představovat spíše jako pole,¹³⁴ v rámci kterého k realizaci těchto vztahů dochází.

• Klišé jako program vs. sofistika programování

  Síť digitálních médií je tvořena daty a procesy, které se spojují do vyšších celků programů (softwaru). Tyto programy jsou dnes zřejmě nejvýznamnějším prostředkem produkce (ekonomické i intelektuální). Skrze jejich zápisy dochází k algoritmizaci procesů, jednání, myšlení a promluv. Ustálený soubor znaků užívaných v programovacích jazycích odkazuje k procesuální / performativní povaze těchto zápisů: =,!=, <, >, <=, >=, atd.

  V řádu softwaru můžeme zkoumat dominantní tendenci k racionalizaci postupů ve jménu efektivity a zdravého rozumu. Působí zde však také opačné tendence, jež můžeme nazvat iracionální, ve smyslu narušování všeobecné standardizace procesů. Fuller a Goffey v souvislosti s programováním nestandardních procesů píší o sofistice programování. Zlá mediální studia v tomto ohledu znamenají skepsi k postupům považovaným za samozřejmě dobré (logické, rozumné, efektivní), k relativizování konceptů, které stojí za nimi, ke zkoumání hranice racionality a kontroly v prostředí programovaných médií a k demaskování klišé v rétorice programování.¹³⁵

• Digitální média jako nevědomí vs. digitální média jako prostor vyjednávání¹³⁶

  Fuller a Goffey revidují zavedené metafory, skrze které uvažujeme o digitálních médiích, a současně vybízejí k jejich nahrazení efektivnějšími příměry.¹³⁷ Zpochybňují například hypotézu Friedricha Kittlera o vztahu analogie mezi lacanovským nevědomím (nevědomí jako jazyk) a počítačem (digitální médium jako jazyk).

  Kittler poukazuje k Lacanově metodickému rozlišování mezi reálným, imaginárním a symbolickým, zejména však k jeho tezi, že nevědomí je strukturováno jako jazyk. V souvislosti se zaváděním psacích strojů a počítačů píše: „Od této chvíle zahrnuje symbolično znaky jazyka v jejich materialitě a techničnosti. To znamená, že písmena a cifry vytvářejí konečnou množinu. […] Důležité jsou rozdíly nebo (řečeno jazykem psacích strojů) mezery mezi elementy jednoho systému. Už z tohoto důvodu je u Lacana ‚symbolický svět světem stroje‘.“¹³⁸

  Metafora „počítače jako nevědomí“ implikuje představu, že skrze jejich užívání dochází k artikulaci nevědomí strojů v rovině kultury. Jinými slovy, že počítače skrze nás promlouvají. Přirovnání počítače a počítačové sítě k nevědomí však nenabízí únikové cesty, proto Fuller a Goffey požadují, aby byl nahrazen jiným teoretickým konceptem, „aleatorním chaosem diskurzivních a materiálních postupů vypracovaných pro potřeby technovědy.“¹³⁹ V teorii vědy rozpracoval takový koncept Bruno Latour skrze koncepty hybridů, sítí nebo actor-network teorie.¹⁴⁰ Skrze tento koncept se síť digitálních médií jeví jako aréna, v níž na sebe působí a soupeří spolu lidští a nelidští aktéři, přičemž každý z nich svým působením vtiskuje realitě svoji autonomii.

• Mimo jazyk: afekt

  Metafora jazyka v teorii médií vede k jejich propojení s politikou,¹⁴¹ avšak zcela ponechává stranou emocionální reakce uživatelů. Fuller a Goffey proto obracejí pozornost k teorii afektu, kterou v souvislosti s účinným užíváním médií již rozpracovala teorie reklamy a public relations. Tvrdí totiž, že „afekt je jedním z parametrů fungování matrixu, o němž se můžeme tímto způsobem dozvědět […].”¹⁴² Působení médií v rovině afektu považují Fuller a Goffey za vysoce účinné, neboť působí bezprostředně, je schopno zcela se vyhnout rétorické manipulaci jazyka / rozumu, a tím i jakékoli protiargumentaci ze strany protivníka. „Afekt je příslibem tajné cesty, strategie, která nefunguje jako dynamika kompozice rétorických figur, ale jako znepokojivé útoky nebo pocitové záblesky v mozku.“¹⁴³

  Afekt¹⁴⁴ je spojen s definováním psycho-fyzického vztahu. Teorie afektu proto vstupuje do teorie médií až v momentu, kdy se pokouší obsáhnout také tělesnou zkušenost. Autoři upozorňují, že afekt, tento mocný způsob působení médií, není dostatečně přesně popsán. Vyzývají proto k napravení této situace. Výzkumy působení skrze afekt, ať už filozofické texty nebo příručky PR pracovníků, dokonce označili za předchůdce zlých mediálních studií.

• Od spektáklu k hypnotické sugesci

  Inspiraci v oblasti PR a reklamy nacházejí Fuller a Goffey i v případě, kdy se pokoušejí obejít další z rozšířených metafor teorie médií, mediální spektákl.¹⁴⁵

  Kritika médií jako nástrojů manipulace vedoucích k narušení našeho vztahu k realitě operuje s pojmem (mediální) spektákl, který v sobě zahrnuje představu, že realita se odehrává někde mimo tento spektákl, nebo je jím zastřená. Fuller a Goffey navrhují, abychom při uvažování o účincích médií nahradili tuto dichotomii představou „hypnotické sugesce“, ve smyslu aktivního produkování reality s využitím nástrojů médií (viz propracované PR strategie). V tomto případě je myšlení v rámci kategorií reprezentace, tedy vztahu reality a její mediální reprezentace, nahrazeno představou, že „všichni se nějakým způsobem podílíme na produkování reality. Realita není něco daného, skrytého za mediální produkcí, ale v mediální produkci dochází k vyjednávání reality.“¹⁴⁶

• Princip zla

  Dosud v programování převládal ideál účinného způsobu myšlení a racionálního způsobu řešení problému. Emocionální reakce, jako procesy unikající formální logice, jsou z modelu lidského myšlení uplatňujícího se v uvažování o digitálních médiích jako o umělé inteligenci, odstraněny jako nechtěné chyby. Fuller a Goffey na tuto situaci reagují alternativním řešením.

  Navrhují myslet chyby a závady programovaných zařízení jako součást ‚normálního stavu‘, neboť jim nelze zabránit, což dokazuje i teze, že dokonce i formální systémy jsou neúplné. Z tohoto hlediska se jeví exaktnost formální logiky jako aberace, extrémní stav existence kódu, v němž hrozí, že se logické promění ve svůj opak.¹⁴⁷ V tomto smyslu můžeme uplatnit Baudrillardem rozpracovaný popis „reverzibilních procesů“ jako jiný způsob pojmenování principu zla.

  Reverze znamená obrat, návrat, otočení. V biologii také úplnou nebo částečnou změnu mutantního fenotypu na původní typ. V právnickém jazyce i nedovolený návrat (vyhoštěného).¹⁴⁸ Přídavné jméno reverzní znamená schopný pracovat, probíhat v opačných směrech i smyslech. Reverzibilita potom označuje schopnost probíhat opačným směrem, vratnost do předchozího stavu.

  Baudrillardův pojem reverze představil v doslovu knihy Dokonalý zločin Radim Brázda:

  „Při popisu reverzibilních procesů Baudrillard velmi vynalézavě a bohatě zachycuje procesy, které jsme si zvykli označovat jako externality či nezamýšlené důsledky jednání.“ Pojem reverze užívá „nejčastěji v metaforické variaci, kterou nejlépe vystihuje výklad,reverzeʻ v letectví: reverze kormidla znamená natočení kormidla letadla za určitých podmínek do opačného než pilotem zamýšleného směru. […] Baudrillard […] se věnuje promýšlení příčin, fungování a následků reverzibilních procesů, které při snaze zvýšit prosperitu, dobro, účinnost, blahobyt působí takovými způsoby, jež vedou ke snížení prosperity, dobra (vzniku zla), účinnosti, blahobytu. Popisuje i analyzuje vznik a fungování toho, co nikdo nechtěl a co přesto vzniklo a působí škodlivě a destruktivně. Popisuje externality, jejichž líhní jsou právě moderní společnosti.“¹⁴⁹

  Příklady reverzibilních procesů:

  • Extrém jiného: komunikace.
  • Extrém nepřítele: vyjednávání.
  • Extrém predátora: stolní pospolitost.
  • Extrém negativity: absolutní pozitivismus.
  • Extrém smrti: nesmrtelnost klona.
  • Extrém alterace: identita a diference.
  • Extrém svádění: sexuální lhostejnost.
  • Extrém iluze: hyperrealita, Virtual Reality.
  • Extrém tajemství: transparence.
  • Extrém údělu:Dokonalý zločin.¹⁵⁰

  Jako příklady uplatnění reverzibility v digitálních médiích uvádějí Fuller s Goffeyem ty případy, kdy „hyper-sofistikovaná technologie válečného stroje s globální supersilou se obrací (reverts) v kontaktu s jakoukoli formou neshody v teroristický, technologický primitivismus: to je princip,zlaʻ.“¹⁵¹

  Princip zla rovněž znamená „strategie objektů (které vždy již směřují ke svému rozkladu). Je to to, co věci dělají sami o sobě, mimo požadavek nějakého smyslu těchto procesů.“¹⁵² Důvod, proč nedílnou součástí tohoto agonismu je jeho utajení, shledávají Fuller s Goffeyem v tom, že „je to proces bez subjektu, machinace, proces založený na své nepostřehnutelnosti, který nás právě z tohoto důvodu musí překvapit, přelstít nás. Proto se tato strategie tajně ve svých krajních projevech převrací z malignity (zhoubného bujení) v nevinnost.“ ¹⁵³