Biatlon

Historie biatlonu

Prapočátky biatlonu sahají do daleké historie, kdy šlo především o přežití a obstarání potravy. Díky dochovaným jeskynním a nástěnným malbám víme, že již v dobách více jak 3000 let př. n. l. se lovilo za pomocí sněžnic a lyží v kombinaci s lukem a dalšími nástroji, a to nejen v Evropě, ale i v Asii a Severní Americe [2]KAŠPER, Z. Historie biatlonu do konce dvacátého století: ucelený pohled na vývoj a výsledky olympijského sportovního odvětví. Brno, Masarykova univerzita, 2006. 290 s. ISBN 80-210-3963-9.

Biatlon začal nabírat své sportovní podoby v 18., nejvíce však 19. a 20. století, kdy docházelo ke značnému formování pohledu člověka na sport jako takový. Biatlon se v této době rozvíjel především vojenskou formou. Tou byly závody vojenských hlídek, které se konaly ve Skandinávii, Rusku, Německu, Rakousku a Švýcarsku. Vůbec první závod, při kterém se střílelo z pušky a jelo na lyžích, se konal v roce 1776 v Norsku. Tyto závody se opakovaly v pravidelných intervalech v letech 1792–1818. První závod vojenských hlídek v Německu se konal v roce 1902. Důležitým mezníkem pro dnešní podobu biatlonu byl rok 1912, kdy se v Norsku konal závod vojenských hlídek jednotlivců, v němž stříleli závodníci ve dvou položkách deset nábojů. Po 1. světové válce závodili v biatlonu především vojáci, pohraničníci a policie [2]KAŠPER, Z. Historie biatlonu do konce dvacátého století: ucelený pohled na vývoj a výsledky olympijského sportovního odvětví. Brno, Masarykova univerzita, 2006. 290 s. ISBN 80-210-3963-9.

Zbraně a výbava procházely častými změnami. Používaly se lovecké kulovnice, později velkorážné pušky. Měnily se také terče a jejich vzdálenost od palebné čáry, která byla v rozmezí 100–300 metrů. Jako ukázkový sport se závod vojenských hlídek objevil na I. ZOH v Chamonix v roce 1924, stejně tomu tak bylo i na ZOH v letech 1928, 1936 a 1948. Současný název, a to biatlon, se poprvé objevil v pravidlech roku 1955. Biatlon spadl roku 1957 pod patronaci Mezinárodní federace moderního pětiboje (UIMP), avšak až od roku 1968 nese název Mezinárodní federace moderního pětiboje a biatlonu (UIMP). První mistrovství světa (MS) se konalo díky UIPM roku 1958 v rakouském Saalfeldenu. Právě tento rok se uvádí jako klíčový v souvislosti se vznikem biatlonu. V Saalfeldenu bylo dohodnuto, že se bude MS konat každý rok, s výjimkou let konání ZOH. Oficiálně se biatlon na ZOH objevil roku 1960 ve Squaw Valley, kdy se ještě střílelo z velkorážné pušky ve čtyřech položkách (3 vleže, poslední vstoje) na kruhové terče o průměru 30 cm, 25 cm, 20 cm, vstoje 30 cm, jež byly vzdáleny 250 m, 200 m, 150 m a 100 m vstoje. Střílelo se na čtyřech střelnicích vždy pět ran, přičemž penalizace za netrefenou ránu činila dvě minuty. Roku 1965 v Norsku přibyl do programu MS závod štafet, roku 1974 v Minsku (SSSR) se odehrála premiéra rychlostního závodu na 10 km [2]KAŠPER, Z. Historie biatlonu do konce dvacátého století: ucelený pohled na vývoj a výsledky olympijského sportovního odvětví. Brno, Masarykova univerzita, 2006. 290 s. ISBN 80-210-3963-9.

Zásadním ve vývoji biatlonu byl rok 1976, kdy se na kongresu UIPMB razantně změnila pravidla. Od zimní sezony 1977–1978 došlo ke změně střelby z velkorážné pušky na malorážnou. Vzdálenost terčů od palebné čáry se zkrátila na 50 m, průměr jednoho terče se zmenšil v podstatě na jednu třetinu, tedy 11 cm. Základem byl mezinárodně uznaný kruhový terč o průměru 16/11 cm. Zásah kruhů 10, 9, 8 při střelbě vleže byl bez časové přirážky, zásah kruhů 7, 6 znamenal přirážku 1 minutu a zásah mimo tyto kruhy pak přirážku 2 minuty. Při střelbě z polohy vstoje byl zásah kruhů 10 – 4 (černé kruhy) bez časové přirážky, zásah kruhů 3, 2, 1 představoval minutovou přirážku, zásah mimo kruhy pak přirážku 2 minuty. První MS v malorážním biatlonu se konalo roku 1978, kde byly poprvé uvedeny do provozu mechanické sklápěcí kovové terče, jež nahradily doposud používané papírové terče [2]KAŠPER, Z. Historie biatlonu do konce dvacátého století: ucelený pohled na vývoj a výsledky olympijského sportovního odvětví. Brno, Masarykova univerzita, 2006. 290 s. ISBN 80-210-3963-9.

Změny a novinky nadále pokračovaly, významný byl z českého pohledu rok 1980, kdy se v biatlonovém areálu v Jáchymově pod patronací UIMP uskutečnily první závody žen. V roce 1984 se poprvé objevily ženy společně s muži na MS ve francouzském Chamonix, roku 1988 byly závody žen součástí programu ZOH v Calgary (jako ukázkový sport), poprvé bojovaly o medaile o čtyři roky později ve francouzském Albertville. V roce 1985 došlo ke změně pravidel, kdy se z lyžování klasickou technikou přešlo na techniku volnou (tzv. bruslení). Roku 1989 byl zaveden stíhací závod, který závody v biatlonu více zatraktivnil [2]KAŠPER, Z. Historie biatlonu do konce dvacátého století: ucelený pohled na vývoj a výsledky olympijského sportovního odvětví. Brno, Masarykova univerzita, 2006. 290 s. ISBN 80-210-3963-9.

V roce 1993 došlo k oddělení biatlonu od UIPMB a vznikla samostatná organizace – Mezinárodní unie biatlonu (IBU – International Biathlon Union) se sídlem v rakouském Salzburgu. Aktuálně čítá 67 členských národních svazů, včetně Českého svazu biatlonu [2]KAŠPER, Z. Historie biatlonu do konce dvacátého století: ucelený pohled na vývoj a výsledky olympijského sportovního odvětví. Brno, Masarykova univerzita, 2006. 290 s. ISBN 80-210-3963-9.

V roce 2004 byly na kongresu ve Varně schváleny dvě nové disciplíny, a to supersprint a smíšené štafety [2]KAŠPER, Z. Historie biatlonu do konce dvacátého století: ucelený pohled na vývoj a výsledky olympijského sportovního odvětví. Brno, Masarykova univerzita, 2006. 290 s. ISBN 80-210-3963-9.

Dnešní podoba biatlonu

V posledních letech významně vzrostl divácký zájem o biatlon, čímž zastínil běžecké lyžování. Stalo se tak díky atraktivitě, dynamice a napětí, které biatlon nabízí. K popularizaci přispívají také samotní závodníci a média. Startovní pole se vyrovnalo jak v kategorii mužů, tak v kategorii žen. Biatlon je sportem nabízejícím divákovi nevšední napětí, neboť do poslední střelby a do proběhnutí cílem v podstatě nezná vítěze, vyhrát může kdokoliv z top skupiny, čítající až třicet závodníků.

Neustále dochází k posouvání hranic a lidských možností. Zrychluje se střelba a rovněž v běhu závodníci předvádí neuvěřitelné výkony. Příprava elitních biatlonistů musí mít řád a skvěle promyšlený plán přípravy, což je úkolem trenéra. Ten by měl mít dlouholeté zkušenosti s biatlonem a patřičné vzdělání, musí zvládat několik sociálních rolí, a to dokonalého stratéga, učitele, psychologa, trochu kamaráda, avšak v rámci udržení autority. Mnohdy je práce trenéra opomíjena a většinou se dostává do pozadí dobrých výsledků jeho svěřenců, přitom je jeho podíl na výsledku poměrně zásadní.

Právě souhrou a usilovnou prací nejlepších závodníků s trenérem vzniká podívaná, jejíž výsledky přitahují sponzory a média k jednomu z nejvíce vysílaných sportů v zimním období. Partneři jednotlivých svazů tak shledávají možnost k zviditelnění a propagaci své firmy po celém světě.

Světový biatlon – to je jedna „velká rodina“ mající společný zájem – radost z výsledku, a není důležité, zda se jedná a závodníka, fanouška či sponzory.

Charakteristika běhu na lyžích

Jak jsme již zmínili, v biatlonu se závodí pouze volnou technikou. Tento styl běhu na lyžích a jeho způsoby provedení budou rozebrány podrobně v kapitole Běh na lyžích volnou technikou.

Charakteristika střelby

Střelba je druhým neméně důležitým prvkem v tréninku biatlonisty, proto je třeba, aby pro ni měl sportovec vlohy i fyzické předpoklady. V biatlonu se střílí ze speciální malorážné zbraně (ráže.22LR), jež se používá pouze pro biatlon a schválena je pro sportovní účely. Pažba se liší od pažeb klasických malorážných zbraní, je upravena pro specifické potřeby závodníka. Profesionálním sportovcům se pažba vyrábí na míru, aby úchopy odpovídaly přesně jeho potřebám i možnostem a byla tak umožněna přesná a rychlá manipulace. Sportovec musí zvládat jemnou senzomotorickou činnost (ruka – oko), od které se odvíjí výsledek. Střílí se ve dvou polohách, a to vleže a vstoje. Primárním prvkem je zvládnutí střelby v klidu, až poté je možno postupně přecházet ke střelbě ve větším zatížení, jež vyžaduje dokonalé spuštění a synchronizaci několika tělních systémů, jimiž jsou snížení srdeční frekvence, zklidnění dýchání – tedy prohloubení dechu a zvětšení dechového objemu. Závodník si postupem času osvojuje čtení podmínek na střelnici (vítr, světelné podmínky) a reakci na ně korekcí mířidel, zdokonaluje manipulaci se zbraní a rychlost střelby se snaží provádět v co nejkratším možném čase s co nejlepším výsledkem střelby. V dnešní době jsou elitní biatlonisté schopni odstřílet položky vleže pod 25 vteřin a vstoje okolo 20 vteřin, čas se stopuje od příjezdu na střelecký stav a končí posledním výstřelem [5]VÍTEK, Z. Psychika jako jedna z podmínek úspěšné střelby v biatlonu. Brno, 2011. 114 s. Diplomová práce na FSpS MU. .

Provedení střelby je tedy závislé na senzomotorické práci oka a ruky. Činnost oka spočívá v míření, kde je úkolem závodníka zacílit na terč, tj. srovnat v soustředné kruhy průhledítko na dioptru s muškou a terčem. Práci ruky má na starosti ukazováček, který má za úkol namáčknutí a postupné spuštění rány spojené s dokončením výdechu. Chybou je spuštění tzv. „sápavé“, kdy je vynechána fáze namáčknutí, výstřely pak často směřují mimo terč. Pro úspěšnou střelbu je vhodné dodržovat rytmus střelby, aby byla mezi ranami zhruba stejně dlouhá pomlka (1–3 vteřiny je ideální) [5]VÍTEK, Z. Psychika jako jedna z podmínek úspěšné střelby v biatlonu. Brno, 2011. 114 s. Diplomová práce na FSpS MU. .

Před každým tréninkem a závodem probíhá nástřel, při němž si závodník nastřelí zbraň na aktuální povětrnostní a světelné podmínky, případně jiné projevy počasí. Po nástřelu se střílí na sklápěcí terče, jež jsou buď mechanické, nebo automatické, kdy podle síly zásahu vyhodnocuje sklopení terče počítač.

Střelba vleže

Střelba vleže probíhá ze střelecké podložky, která leží na hraně palebné čáry, jež je od terče vzdálena 50 metrů. Terč se skládá z pěti kruhových terčů o průměru 4,5 cm ležících vedle sebe v horizontální rovině, přičemž záměrné pole terče je 11,5 (což je zároveň velikost terče pro střelbu vstoje). Střelbou vleže se v každém závodě začíná (tzv. úvodní položka). Opora pro střelbu je poměrně velká tím, že se téměř celé tělo dotýká podložky a navíc je zbraň fixována k tělu střeleckým řemenem, který má závodník umístěný na ruce podpírající zbraň (viz Obr. 1-1). Chyby většinou pramení z vlivu nepříznivých povětrnostních podmínek, rychlosti na úkor přesnosti nebo psychických podnětů, jimiž jsou např. nadměrné očekávání a vysoká aspirace. Dále může střelbu ovlivnit srdeční tep, jenž při déle zatajeném dechu rozechvívá zbraň. Tento problém lze eliminovat plynulým spuštěním rány po výdechu. Tělo by mělo být celé uvolněné, až na prst, který spouští [5]VÍTEK, Z. Psychika jako jedna z podmínek úspěšné střelby v biatlonu. Brno, 2011. 114 s. Diplomová práce na FSpS MU. .

Obr. 1-1 Poloha při střelbě vleže

Střelba vstoje

Střelba vstoje probíhá rovněž ze střelecké podložky, na které závodník zaujímá polohu tak, že stojí bokem k terčům a zbraň přikládá na tělo. Opory tvoří samozřejmě postoj, kdy by měly být dolní končetiny ve vzdálenosti na šířku ramen, dále podpěrná ruka, která se opírá o hřeben kosti kyčelní, a patka zbraně zaražená v rameni (viz Obr. 1-2). Díky menší stabilitě a většinou nastřádané únavě je položka vstoje náchylnější k chybě, a proto zde hraje nejdůležitější roli najetí na terč a hlavně spuštění. Průměr terče je, jak bylo uvedeno výše, 11,5 cm [5]VÍTEK, Z. Psychika jako jedna z podmínek úspěšné střelby v biatlonu. Brno, 2011. 114 s. Diplomová práce na FSpS MU. .

Obr. 1-2 Poloha při střelbě vstoje

Druhy závodů v biatlonu

• Rychlostní závod (sprint)

  Délka závodu je 10 km pro muže a 7,5 km pro ženy. Střílí se L-S (vleže-vstoje), penalizací za netrefený terč je trestné kolo (dále TK). Startuje se intervalově po 30 vteřinách. Na MS se v této disciplíně závodí od r. 1974, na OH od r. 1980 pro muže, pro ženy na MS od r. 1984 a na OH od r. 1992 [2]KAŠPER, Z. Historie biatlonu do konce dvacátého století: ucelený pohled na vývoj a výsledky olympijského sportovního odvětví. Brno, Masarykova univerzita, 2006. 290 s. ISBN 80-210-3963-9.

• Stíhací závod (pursuit)

  Délka tzv. stíhačky je 12,5 km pro muže a 10 km pro ženy, střílí se L-L-S-S, penalizací je trestné kolo. Startuje se se ztrátou z předchozího sprintu (tzv. Gundersenova metoda). Na MS se závod objevil v roce 1997, na OH od r. 2006 pro muže i ženy [2]KAŠPER, Z. Historie biatlonu do konce dvacátého století: ucelený pohled na vývoj a výsledky olympijského sportovního odvětví. Brno, Masarykova univerzita, 2006. 290 s. ISBN 80-210-3963-9.

• Vytrvalostní závod (individual)

  Délka činí 20 km pro muže a 15 km pro ženy, jedná se tedy o nejdelší závod, který se v biatlonu jezdí. Střílí se L-S-L-S, přičemž je penalizací za netrefený terč tzv. trestná minuta, která se přičítá k výslednému času. Startuje se intervalově po třiceti vteřinách. Vytrvalostní závod má největší tradici. Na MS pravidelně od roku 1958, na OH od r. 1960 pro muže, pro ženy na MS od r. 1984, na OH od r. 1992 [2]KAŠPER, Z. Historie biatlonu do konce dvacátého století: ucelený pohled na vývoj a výsledky olympijského sportovního odvětví. Brno, Masarykova univerzita, 2006. 290 s. ISBN 80-210-3963-9.

• Závod s hromadným startem (mass start)

  Délka je 15 km pro muže a 12,5 km pro ženy. Střílí se L-L-S-S, penalizací za netrefený terč je trestné kolo a startuje se hromadně v počtu 30 závodníků (nejlepších 30 závodníků pořadí SP, MS nebo OH). Součástí MS od roku 1999, na OH od r. 2006 pro muže i ženy [2]KAŠPER, Z. Historie biatlonu do konce dvacátého století: ucelený pohled na vývoj a výsledky olympijského sportovního odvětví. Brno, Masarykova univerzita, 2006. 290 s. ISBN 80-210-3963-9.

• Štafetový závod (relay / mixed relay)

  Trať pro muže je dlouhá 7,5 km a pro ženy 6 km. Existují dva typy štafet. Pouze muži, kteří jedou 4 x 7,5 km, nebo ženy, jež absolvují trať 4 x 6 km. Druhou variantou jsou smíšené štafety, to je dvě ženy a dva muži. Střílí se L-S a k dispozici jsou 3 další rezervní náboje na položku, v případě nedobití následuje penalizace v podobě trestného kola. Od roku 1958 v programu MS, od r. 1968 na OH pro muže, pro ženy od r. 1984 na MS, od r. 1992 na OH. Smíšená štafeta zavedena v roce 2006, na OH poprvé v r. 2014 [2]KAŠPER, Z. Historie biatlonu do konce dvacátého století: ucelený pohled na vývoj a výsledky olympijského sportovního odvětví. Brno, Masarykova univerzita, 2006. 290 s. ISBN 80-210-3963-9.