Suchá střelba (tzv. “sušení“) je tréninkový prostředek sloužící k nácviku, rozvoji a kontrole střeleckých dovedností biatlonisty. Děje se tak bez použití střeliva, poskytuje nám to převážně řadu výhod.
Hlavní výhodou je možnost praktikování suché střelby mimo střelnici, zkouška nových prvků, ověřování již naučených dovedností, klid a koncentrace na provedení jednotlivých činností (za předpokladu, že sportovec provádí suchou střelbu mimo tréninkovou jednotku a není rozptylován vnějšími faktory), dále pak ušetření nemalých finančních prostředků.
Nevýhodou je absence výstřelu a zpětné vazby, kterou při suché střelbě poskytuje pouze odhled po spuštění rány. Zejména u mladých sportovců dbáme na to, aby prováděli suchou střelbu zodpovědně – tím, že chybí výstřel, u nich mnohdy dochází ke ztrátě koncentrace a “sušení“ je rázem kontraproduktivní.
Suchou střelbu zařazujeme v tréninkovém procesu na úvod střeleckého tréninku, či jako samostatnou jednotku – individuálně doma nebo pod dohledem trenéra. Do tréninku suché střelby lze také zařazovat balanční pomůcky viz kapitola Stabilita při střelbě a její nácvik.
Je ověřeno, že pravidelný trénink suché střelby (10–15 minut denně) výrazně pozvedne střeleckou úspěšnost.
Při suché střelbě se můžeme věnovat všem prvkům, o kterých jsme psali v podkapitole Technika střelby v biatlonu. Pro upřesnění – nacvičujeme zaujetí střeleckých poloh, jejich stabilitu a ověření, manipulaci se zbraní, míření, dýchání a spouštění. Pro kontrolu těchto činností využíváme střelecký trenažer SCATT, kterému je věnována kapitola Střelecký trenažer SCATT.
Použít můžeme i terče a pruhy, které jsou vyobrazeny v podkapitole Metodika klidové střelby. Pokud “sušíme“ doma na krátkou vzdálenost, poslouží nám k tomu zmenšeniny terčů, které by měly mít na vzdálenost 4 a 5 metrů průměr 9,2 a 11,5 mm. (Votočková, 2009)Votočková, L. (2009). Rozvoj střelecké výkonnosti v biatlonu. Rozvoj střelecké výkonnosti v biatlonu, Diplomová práce. Brno.
Pozor dejme u suché střelby na způsob přebíjení – závěr po zavření palcem vracíme ukazovákem do mezipolohy, která při spuštění šetří úderník (viz Obr. 59). Pokud bychom takto nepřebíjeli, brzy by došlo k prasknutí úderníku (odlomení kolejničky).
Abychom při suché střelbě ještě snížili riziko poruchy úderníku či jinou závadu mechaniky závěru, můžeme používat kovovou vložku s kolíčkem (viz Obr. 60). Vložka se vkládá mezi rameno páčky a závěrovou páčku, do níž se následovně vloží dřevěný kolíček vyrobený z tvrdého dřeva (např. z buku jako v našem případě). Přebíjení a spouštění je stejné jako uvádíme v předcházejícím odstavci a na kinogramu.
Pokud „sušíme“ vsedě, tak si dáváme zbraň do ramene a levou ruku zarážíme o jezdce stejně jako při střelbě vleže (viz Obr. 61).
Vleže můžeme odepnout upínací řemen a odložit pravou paži – rozvoj stability. Vstoje odkládáme pouze pravou paži. U obou střeleckých poloh zavíráme po dojetí a zacílení terče oko, čímž ověřujeme polohu – první variantou je, že se snažíme po zavření oka držet neustále mířidla na terči s mělkým dýcháním neovlivňujícím pohyb zbraně, druhá varianta spočívá v zavření oka s dýcháním a najížděním – po jedné i druhé variantě otevíráme oko a vyhodnocujeme správnost polohy (viz Obr. 62 a Obr. 63).
Tato podkapitola je shrnutím příkladných cvičení pro suchou střelbu. Zde jsou možnosti a postup: