Pozátěžová střelba

Jak jsme již naznačili v úvodu kapitoly, je třeba systematicky postupovat a stupňovat střelbu z klidu ke střelbě v maximálním zatížení. Pohybová zátěž může znatelně ovlivnit funkci svalů, tepovou frekvenci a rychlost dýchání – z toho důvodu zařazujeme s blížícím se závodním obdobím tréninky zaměřené na střelbu po submaximální až maximální zátěži (intervalové, opakované apod.).

Opět zde platí nepsané pravidlo, že v závodě by neměl biatlonista střílet ve vyšších tepech, než je zvyklý (návyk z tréninku). Proto by měl dokázat pracovat s tempem v závislosti na členitosti terénu závodní tratě.

Při střelbě po zátěži můžeme také zařazovat metodická cvičení (např. střelbu na papír po jedné ráně/ po pětici, stejně tak po jedné ráně na kov).

Pro simulaci závodu se hodí modelový trénink, kdy se snažíme dostat biatlonisty pod tlak, podobně jako by jeli kontaktní závod – ideální je komplexní trénink vedený hromadnou nebo skupinovou formou, např. soutěže, minizávod, dvojice/ trojice apod. (viz Obr. 66).

Obr. 66 Pozátěžová střelba hromadnou formou (modelový trénink)

Biatlonista by si měl evidovat střelbu v tréninkovém deníku a sledovat střeleckou úspěšnost v závislosti na intenzitě zátěže. S tím souvisí používání sporttesteru s hrudním pásem, díky kterému si sportovec může aktuálně i zpětně kontrolovat a hledat optimální tepovou frekvenci pro zdárné absolvování střelby.