Charakteristika biatlonu z hlediska fyzioterapie

Biatlon se řadí mezi zimní sporty, má silově-vytrvalostní charakter a kombinuje dva nesourodé sporty. Slučuje dohromady běžecké lyžování (volný způsob běhu na lyžích) a střelbu na terče z malorážné zbraně ve dvou pozicích – vleže a vstoje. (Jánov, 2011)Jánov, V. (2011). Flexibilita pohybu jako regenerační faktor v biatlonu – Bakalářská práce. Brno: MU. Vzhledem k náplni této publikace se dále v textu budeme zabývat pouze střelbou.

Pro začínající biatlonisty je velmi důležité pochopit provázanost a rizika spojená s jednotlivými částmi biatlonu. Lyžování i střelba mají svá specifika a z nich plynoucí problémy. Na tyto problémy se musí biatlonista zaměřit pod vedením edukovaného fyzioterapeuta, pokud chce podávat co nejlepší výkony po co nejdelší dobu. Společná snaha by měla vést k eliminaci problémů vzniklých nevhodným sportováním v minulosti nebo slouží jako preventivní opatření před případným zraněním, problémem.

Pokud sportovec zanedbává přípravu, kompenzační cvičení a protahování během delšího časového období, mohou se problémy prohlubovat. To stejné se může stát, ordinuje-li fyzioterapeut sportovci nepřiměřené a nevhodné cviky v terapii. Proto je nutné, aby fyzioterapeut i lékař působící u biatlonového týmu znal a chápal souvislosti nutné pro co nejdokonalejší prevenci, diagnostiku, terapii i kompenzaci zranění v biatlonu.

Dýchání

Dýchání patří mezi velmi důležité aspekty biatlonového výkonu. Závodníci se cíleně učí pracovat s dechem kvůli lepší střelecké části. Při ní zadržují na krátké okamžiky dech z důvodu lepší a přesnější střelby na terč. I ve způsobu provedení se metodiky jednotlivých trenérů liší a je pouze na závodnících, jak se s konkrétním typem dýchání ztotožní. (Ondráček, 2011)Ondráček, J. (2011). Charakteristika psychomotorických a technických podmínek úspěšné střelby v biatlonu – Habilitační práce. MU.

Někteří sportovci zadržují dech po krátkém výdechu. Během tzv. apnoické pauzy dochází k jemnému domíření a spouštění. Oproti tomu někteří trenéři pro potřeby biatlonu doporučují zadržení dechu po částečném nádechu, kdy organismus sportovce pociťuje větší dostatek kyslíku, čímž se snižuje chvění zbraně. Střelba při výdechu je výhodnější z hlediska většího uvolnění dýchacích svalů, subjektivní pocit sportovce je však horší. Vzhledem k tomu, že se jedná o střelbu po zatížení, nutí tento způsob biatlonistu k dřívějšímu nadechnutí, což má za následek menší prostor pro vypracování rány. (Ondráček, 2011)Ondráček, J. (2011). Charakteristika psychomotorických a technických podmínek úspěšné střelby v biatlonu – Habilitační práce. MU.

Práce fyzioterapeuta se v této problematice týká naučení biatlonisty správného dechového stereotypu a postupu dechové vlny, nácvik lokalizovaného dýchání pro lepší uvědomění si nadechování do konkrétního místa trupu. Velkým přínosem je i využití vhodných dechových pomůcek (flutter, treshold IMT, acapella), které napomohou v dlouhodobém horizontu terapie zvýšit důležité parametry plic (objem plic, dechový objem, minutový objem, minutová ventilace). Snížené nároky na dýchací soustavu v podobě snížení dechové frekvence, prohloubení dechu a zvýšení dechového objemu plic napomáhají k lepšímu sportovnímu výkonu. (Jánov, 2011)Jánov, V. (2011). Flexibilita pohybu jako regenerační faktor v biatlonu – Bakalářská práce. Brno: MU.

Střelba vleže

Jak už název udává, jedná se o střelbu v lehu na podložce (viz Obr. 100). Důležité je, aby střelecká poloha byla stabilní a pohodlná. Závodník se podložky dotýká celými dolními končetinami, pánví, přední částí trupu. Dolní končetiny jsou roztažené kvůli stabilitě polohy a běžeckým lyžím, které má závodník během střelecké položky stále na nohou. Váha horní části trupu spočívá v oblasti loketních kloubů. Všechny části těla v kontaktu s podložkou tvoří opěrné body a zajišťují tak stabilitu pro střelbu z malorážné zbraně. (Jánov, 2011)Jánov, V. (2011). Flexibilita pohybu jako regenerační faktor v biatlonu – Bakalářská práce. Brno: MU.

Obr. 100 Poloha biatlonisty při střelbě vleže

Poloha má tedy za úkol zajistit kvalitní stabilitu zbraně při co nejnižším svalovém tonu závodníka, neměnnou výdrž jeho těla ve stejné poloze a takovou polohu hlavy, při které budou zajištěny co nejlepší podmínky pro činnost oka při míření. Vysoké nároky na stabilizaci v náročné pozici se nejvýrazněji projevují prohloubením bederní lordózy z důvodu nekvalitní opory o oblast loketních kloubů. Jedná se o nejvíce namáhanou část při této poloze. (Jánov, 2011)Jánov, V. (2011). Flexibilita pohybu jako regenerační faktor v biatlonu – Bakalářská práce. Brno: MU. (Kouřil, 2007)Kouřil, L. (2007). Střelecká příprava mládeže v biatlonu – Diplomová práce. Brno: MU.

Odtud se při zvyšující se zátěži řetězí vyšší svalové napětí do ostatních částí těla prostřednictvím svalových smyček (viz Svalové smyčky jako původce obtíží).

U střelecké polohy vleže je nejvíce přetěžována již zmíněná oblast bederní části páteře a oblast pletenců ramenních. Proto je nutné cíleně pracovat na minimalizaci škod jednostranného využívání a přetěžování těchto segmentů. To lze doplnit o kompenzační pomůcky a techniky v rámci prevence i následné terapie poruch.

Střelba vstoje

Jedná se o střelbu, kdy se podložky dotýkají pouze nohy s běžeckými lyžemi. Je méně stabilní než poloha vleže (viz Obr. 101 a Obr. 102). Nohy jsou rozkročené přibližně na šířku ramen s lehce vytočenými chodidly směřujícími stranou mírně od terče. Pravoruký závodník si stoupá směrem k terči levým bokem. Dochází tak k rotaci trupu v oblasti bederní páteře a jeho kompenzačnímu vychýlení z důvodu váhy zbraně. I svalstvo je při střelbě vstoje ve značném napětí, které je nutné ke zpevnění pohyblivých částí těla a jeho posturálnímu držení ve vertikální poloze. Svaly při tom nemohou být absolutně nehybné, a proto dochází k většímu nebo menšímu pohybu do stran. Z tohoto důvodu je střelba vstoje složitější. (Kouřil, 2007)Kouřil, L. (2007). Střelecká příprava mládeže v biatlonu – Diplomová práce. Brno: MU.

Obr. 101 Poloha biatlonisty při střelbě vstoje – boční pohled

Obr. 102 Poloha biatlonisty při střelbě vstoje – pohled zezadu

Snahou závodníka je rovnoměrné rozložení váhy zbraně na obě dolní končetiny kvůli lepším střeleckým podmínkám. Při této snaze však dochází ke kompenzační lateralizaci a lordotizaci bederního úseku páteře s rotační komponentou v pánvi. To je následek držení zbraně a nesení její váhy v pravé ruce (u praváků). U levorukých závodníků dochází ke stejnému efektu na opačné straně. (Jánov, 2011)Jánov, V. (2011). Flexibilita pohybu jako regenerační faktor v biatlonu – Bakalářská práce. Brno: MU.

Nejvíce přetěžovanou částí těla je bederní páteř, potažmo páteř jako celek spolu s ramenními pletenci. Do nich se promítají všechny náležitosti střelby. Proto je důležité mít tuto informaci stále na mysli a kompenzovat vzniklé jednostranné zatížení vhodnými pozicemi a technikami pro uvědomění si vlastního těla. Pozornost je tedy zaměřena primárně na preventivní působení nebo na snahu vykompenzovat již vzniklou svalovou disharmonii.

Důležité je dbát u začínajících biatlonistů na perfektně zvládnutou a naučenou techniku střelby s co nejlepším držením těla. Tak se postupně dostanou výkonnostně výše s minimalizací vzniku problému. Proto je u mládežnického týmu nezbytná role fyzioterapeuta specializovaného na prevenci nejčastěji vznikajících problémů a správnou metodickou přípravu mladých biatlonistů v rané fázi jejich sportovní kariéry.