Metodika střelby v biatlonu
Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity
Mgr. Michal Žák, Mgr. Sylva Hřebíčková, Ph.D., doc. PaedDr. Jan Ondráček, Ph.D., Mgr. Dagmar Moc Králová, Ph.D., Mgr. Jiří Václavík, Bc. Jakub Hnatiak, Mgr. Ondřej Rybář

Úvodní strana Metodika střelby v biatlonu Zásobník cviků

Nejčastější problémy pohybového aparátu v biatlonu

Abychom objasnili příčiny nejčastějších potíží pohybového aparátu v biatlonu, musíme zmínit původ svalových dysbalancí. Proto nastiňujeme význam svalových smyček a jejich propojení. To nám pomáhá odhalit nejčastější přetěžované oblasti, které se objevují v důsledku zvyšujícího se svalového napětí po nadměrné zátěži.

Svalovou dysbalancí se označuje nesoulad u pohybového aparátu těla, při kterém dochází k vychýlení a nerovnováze mezi jednotlivými částmi svalového fondu. Mezi hlavní prvky svalové dysbalance patří nerovnoměrné zatěžování vedoucí ke zvýšenému napětí svalových vláken nebo jejich nižší aktivitě, která vede ke svalovému útlumu. Svalové dysbalance se mohou projevovat jak mezi párovými svaly, tak u kompletních velkých svalových skupin, které se podílejí na určité činnosti. (Jánov, 2011)Jánov, V. (2011). Flexibilita pohybu jako regenerační faktor v biatlonu – Bakalářská práce. Brno: MU.

Svalové dysbalance vznikají na základě dlouhodobého působení určitých patologických vnějších vlivů na svalový aparát, který se postupem času na tyto vlivy adaptuje. Tato adaptace se projeví ve formě svalového útlumu a ochabnutí (svaly s převahou fázické funkce) nebo naopak v nadměrném zatěžování, kdy určité svaly přebírají funkci za svaly oslabené. Kvůli této vysoké aktivitě a zatěžování dochází v klidovém stavu k jejich zkrácení (svaly s převahou tonické, posturální funkce). Diagnostika svalových dysbalancí patří mezi základní dovednosti fyzioterapeuta. (Véle, 2012)Véle, F. (2012). Vyšetření hybných funkcí z pohledu neurofyziologie: příručka pro terapeuty pracující v neurorehabilitaci. Praha: Triton.

Svalové smyčky jako původce obtíží

Svaly jsou strukturálně i programově uspořádány do funkčních skupin a řetězců. Menší svalové smyčky udržují určitý segment v dané výchozí poloze nebo jím pohybují různými směry. Rozsáhlejší svalové skupiny tvoří svalové řetězce, které se podílejí na komplexních pohybech a na stabilizaci celého těla. To zajišťuje jistotu polohy i pohybu. Popis svalových řetězců či skupin se liší a vzájemně doplňuje dle různých autorů. (Čápová, 2008)Čápová, J. (2008). Terapeutický koncept "Bazální programy a podprogramy". Ostrava: Repronis. (Myers T. W., 2001)Myers, T. W. (2001). Anatomy Trains: Myofascial Meridians for Manual and Movement Therapists. Elsevier Health Sciences. (Véle, 2012)Véle, F. (2012). Vyšetření hybných funkcí z pohledu neurofyziologie: příručka pro terapeuty pracující v neurorehabilitaci. Praha: Triton.

Jednotlivé svalové skupiny se ovlivňují jak stranově symetricky, tak i kontralaterálně. Způsobeno je to svalovými vřeténky a jejich proprioceptivní aktivitou. Z toho plyne, že výhodnější pro hodnocení pohybu není sledování hlavního vykonávajícího svalu, ale pohled na komplexní harmonický celek pohybu. Svalová souhra je základem pohybové koordinace a významně se podílí na celkovém výkonu svalů. (Moc Králová, 2014)Moc Králová, D. (2014). Moc Králová, D. Vliv Kinesio Taping® Method na musculus biceps brachii – Disertační práce. Brno: MU.

Svalová smyčka stabilizuje a fixuje segment ve výchozí poloze anebo umožňuje pohyb do jednotlivých směrů. Z toho plyne, že pokud jeden segment nepracuje optimálně, nahradí ho při pohybu segment jiný. Kvůli této náhradě však dojde ke snížení kvality vykonaného pohybu. V krátkodobém horizontu tento fakt nepředstavuje velký problém. Závažným problémem se stává teprve tehdy, pokud takto vzniklý náhradní mechanismus přebírá část nebo celou funkci původního segmentu. (Čápová, 2008)Čápová, J. (2008). Terapeutický koncept "Bazální programy a podprogramy". Ostrava: Repronis. (Kolář, 2009)Kolář, P. (2009). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén. (Myers T. W., 2001)Myers, T. W. (2001). Anatomy Trains: Myofascial Meridians for Manual and Movement Therapists. Elsevier Health Sciences.

Následkem déletrvajících náhradních mechanismů jsou poruchy hybnosti šířící se do okolí kvůli provázanosti jednotlivých segmentů různými měkkými tkáněmi (kůže, podkoží, fascie, svaly). Dochází též k disharmonii a neekonomickému pohybu. Primární porucha v jednom segmentu se projeví i v segmentu často vzdáleném. Ten může být s původním segmentem na první pohled naprosto nesouvisející. O to důležitější je včasná diagnostika a lokalizace primárního místa problému.

Dle nových poznatků jsou za velké množství poruch pohybového aparátu odpovědny fascie a svalové smyčky lidského těla. Teorie vychází z předpokladu, že jednotlivé segmenty lidského těla nepracují samostatně, ale jsou vzájemně propojeny ve smyčkách a řetězcích a probíhají celým tělem. Autorů a možných pohledů na svalové propojení je velká řada. Pro obraznost uvádíme v následujícím textu svalově-fasciový pohled autora Myerse (2001)Myers, T. W. (2001). Anatomy Trains: Myofascial Meridians for Manual and Movement Therapists..

Povrchová zadní linie

Spojuje zadní povrch těla od prstců (tj. prstů u nohy) po obočí (viz Obr. 103). Je rozdělena na dvě části od prstců po kolena a od kolen po obočí. Za jednotnou smyčku tuto linii považujeme, pokud jsou kolena extendovaná. Probíhá od plantárního povrchu prstců, fascie a šlach flexorů prstců, přes Achillovu šlachu, hamstringy, sakrotuberální ligamenta, sakrolumbální fascii, vzpřimovače páteře až k fascii v oblasti skalpu čelním hřebenům obočí. (Myers T. W., 2001)Myers, T. W. (2001). Anatomy Trains: Myofascial Meridians for Manual and Movement Therapists. Elsevier Health Sciences.

Povrchová přední linie

Propojuje celý přední povrch těla od dorsální strany prstců po laterální části lebky (viz Obr. 104). Je rozdělena na dvě části. První vede od prstců po pánev a druhá od pánve po lebku. Pokud je pánev v neutrálním postavení, jedná se opět o jednotnou linii. Probíhá od dorsálních šlach extensorů prstů, m. tibialis anterior a předním bércovým kompartmentem přes podčéškovou šlachu, přímý sval stehenní a sternochondrální fascii ke kývači hlavy, fascii skalpu a mastoidní výběžky. (Myers T. W., 2001)Myers, T. W. (2001). Anatomy Trains: Myofascial Meridians for Manual and Movement Therapists. Elsevier Health Sciences.

Boční linie

Kříží obě strany těla z vnitřního a vnějšího středového bodu nohy po lebku v oblasti uší (viz Obr. 105). Probíhá od prvního a pátého metatarsu šlachou peroneálních svalů, bočním bércovým kompartmentem, předním vazem na hlavičce lýtkové kosti, iliotibiálním traktem, napínačem povázky stehenní přes velký hýžďový sval, šikmé svaly břišní, vnitřní i vnější mezižeberními svaly ke kývači hlavy, hřeben okciputu a mastoidní výběžek. (Myers T. W., 2001)Myers, T. W. (2001). Anatomy Trains: Myofascial Meridians for Manual and Movement Therapists. Elsevier Health Sciences.

Spirální linie

Obtáčí se kolem těla ve tvaru dvoušroubovice z jedné strany z oblasti lebky, kolem zadní části protějšího ramene a poté zepředu na stejnostranný bok, kolenní kloub a klenbu nohy (viz Obr. 106). Další probíhá na zadní straně hlavy spojením fascie na lebce. Probíhá od hřebene okciputu, musculus splenius capitis et cervicis, musculi rhomboidei, musculus serratus anterior, m. obliquus externus, abdominální aponeurosou, linea alba, m. obliquus internus, napínačem povázky stehenní, iliotibiálním traktem, m. tibialis anterior, m. peroneus longus, m. biceps femoris, sakrotuberálním ligamentem, sakrolumbální fascií a vzpřimovači páteře. (Myers T. W., 2013)Myers, T. W. (2013). Anatomy Trains: Myofascial Meridians for Manual and Movement Therapists. Elsevier Health Sciences,.

Pažní linie

Jsou celkem čtyři – probíhají z pletence pažního do čtyř segmentů ruky (viz Obr. 107). Na palec, malíček, dlaň a dorsum ruky. Pažní smyčky obsahují velké množství překřížení svalově-fasciových linií. Důvodem je specializovaná hybnost ramen a horních končetin oproti dolním končetinám. Ty jsou více stabilní. První linií je hluboká přední pažní smyčka. Začíná na třetím až pátém žebru, skrz m. pectoralis minor a klavikulopektorální fascii pokračuje na m. biceps brachii, periost vřetenní kosti a její příčná ligamenta, svaly thenaru k palcové straně. Druhou linií je povrchová přední pažní smyčka z vnitřní třetiny klíční kosti, chrupavek žeber, torakolumbální fascie a hřebene pánevní kosti přes m. pectoralis maior, m. latissimus dorsi, vnitřní mezisvalové septum, skupinu flexorů ruky, karpální tunel na dlaňový povrch prstů. Třetí je hluboká zadní linie. Od trnových výběžků 1. krčního obratle až 4. hrudního přes mm. rhomboidei, m. levator scapulae, svaly rotátorové manžety ramenního kloubu, m. triceps brachii, periost loketní kosti a její příčná ligamenta ke svalům hypothenaru na oblast od malíčku. Čtvrtá smyčka, povrchová zadní, začíná na hřebenu okciputu, ligamentum nuchae, trnových výběžcích 1.-3. hrudního obratle a jde přes m. trapezius, m. deltoideus, septum intermusculare laterale, skupinu extenzorů ruky na dorsální stranu prstů ruky. (Myers T. W., 2001)Myers, T. W. (2001). Anatomy Trains: Myofascial Meridians for Manual and Movement Therapists. Elsevier Health Sciences.

Funkční linie

Jedná se o prodloužení pažní smyčky přes povrch trupu na protilehlou oblast pánve a dolní končetiny (viz Obr. 108). Funkční jsou nazvány podle toho, že jsou vzácně zapojovány, pokud pracují ostatní smyčky, v upravovaném stoji. Hojně se využívají během atletických a podobných aktivit, kdy je trup stabilizovaný, fungující proti vyrovnávání nebo pohánění protilehlými silami. Funkční smyčky jsou dvě, přední a zadní. Zadní smyčka jde z proximální části pažní kosti přes m. latissimus dorsi, lumbosakrální fascii, sakrální fascii, m. gluteus maximus, m. vastus lateralis, podčéškovou šlachu na tuberositas tibiae. Přední funkční smyčka jde opět z proximální části pažní kosti na dolní okraj m. pectoralis maior, laterální pochvu m. rectus abdominis, m. adductor longus na linea asperae femoris. (Myers T. W., 2001)Myers, T. W. (2001). Anatomy Trains: Myofascial Meridians for Manual and Movement Therapists. Elsevier Health Sciences.

Přední hluboká linie

Je mezi levou a pravou boční linií v sagitální rovině. Probíhá mezi povrchovou přední a povrchovou zadní linií, je obklopována linií spirální a funkční (viz Obr. 109). Hluboká přední vrstva zahrnuje myofasciální jádro těla. Opět se dělí na části. Nejdistálnější část jde od plantární strany tarsálních kostí a prstců nohy přes m. tibialis posterior, m. flexor digitorum et hallucis longus, popliteální fascii, kolenní pouzdro na mediální epikondyl stehenní kosti. Na epikondylu začíná druhá část, nižší zadní linie, jdoucí přes m. adductor magnus, pánevní fascii, m. levator ani, m. obturatorius internus, přední fascii křížové kosti na těla obratlů. Třetí linií je část začínající na linea asperae femoris jdoucí přes m. adductor brevis et longus, m. psoas, iliacus et pectineus na těla bederních a hrudních obratlů. Čtvrtá část, vyšší zadní, jde z těl bederních obratlů na bazilární část okciputu. Jako pátá je uváděna vyšší střední linie. Jde z těl bederních obratlů, přes zadní část bránice, perikard, fascii před těly obratlů až ke skalenovým svalům, mediastinu, pleura parietale na bazilární část okciputu a krční páteř. Šestá část, nazývaná vyšší přední linie, jde opět z těl bederních obratlů, přední částí bránice k nitrohrudní fascii přes m. transversus thoracis, pretracheální fascii k pod- a nadjazylkovým svalům. Končí přes žvýkací svaly na lebce a kostech obličeje. (Myers T. W., 2001)Myers, T. W. (2001). Anatomy Trains: Myofascial Meridians for Manual and Movement Therapists. Elsevier Health Sciences.

Následně vznikající problémy

Objeví-li se nerovnováha při nadměrné zátěži, projeví se zvýšeným napětím kdekoliv v jednotlivých liniích. Lokalizace napětí závisí na typu pohybové činnosti a stabilizaci jednotlivých pohybových segmentů. Z charakteristiky střeleckých pozic v biatlonu vyplývá předpoklad k nerovnováze v boční linii s propagací do ostatních povrchových linií a dále až do linií hlubokých.

Z kompenzačního úklonu při držení zbraně vstoje vyplývá nerovnoměrné zatěžování pravé a levé poloviny těla s tendencí ke skoliotickému držení. Při něm je jedna strana z důvodu její preference využívána a zatěžována více. Tělo je uvedeno do nepřirozené polohy, páteř je stranově vychýlena a celý trup je v mírném záklonu. Při střelbě vleže není zatížení tak nerovnoměrné.

Významnou příčinou svalových dysbalancí mohou být i neadekvátní nebo často zanedbávaná kompenzační cvičení (uvolňovací, posilovací či protahovací). Sportovci je často opomíjejí a nezařazují je do sportovní přípravy. Nedostatečná kompenzace či její úplná absence jednostranné zátěže v dlouhodobějším horizontu může i u sportovců vést z primárních poruch funkce až ke strukturální poruše jednotlivých struktur. (Čápová, 2008)Čápová, J. (2008). Terapeutický koncept "Bazální programy a podprogramy". Ostrava: Repronis., (Véle, 2012)Véle, F. (2012). Vyšetření hybných funkcí z pohledu neurofyziologie: příručka pro terapeuty pracující v neurorehabilitaci. Praha: Triton., (Kolář, 2009)Kolář, P. (2009). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén.

Ze zmíněných svalových dysbalancí bez včasného zásahu fyzioterapeuta mohou vznikat další závažné problémy. U biatlonistů Karpíšek nejčastěji řeší bolesti ramen, epikondylitidy loketních kloubů, bursitidy v oblasti ramenních kloubů, cervikobrachiální a cervikokraniální syndrom, nestabilitu přechodu hrudní a bederní páteře, propletenou křižovatku oblasti třísel, bolesti bederní části páteře, bolesti kyčelních kloubů s vazbou na klouby kolenní.

V rozhovoru Karpíšek (2015) dále uvedl, že se četně vyskytují reflexní změny v oblastech svalů – m. triceps surae – laterální porce, m. piriformis, tractus iliotibialis, začátek m. iliopsoas, úpon m. latissimus dorsi, mm. rhomboidei, m. trapezius v jeho horních vláknech, úpony šíjového svalstva v oblasti linea nuchae, v oblasti sternocostálního skloubení, m. quadratus lumborum. Jejich výskyt vyplývá z již zmíněné kumulace svalového napětí v jednotlivých svalových smyčkách.

Dříve často uváděné syndromy dle Jandy (horní zkřížený, dolní zkřížený, vrstvový syndrom) jsou v dnešní době rozvíjeny a postupně je nahrazují jiné teorie. Stále častěji se v dnešní době hovoří o propojení svalů a segmentů těla v již zmíněných myofasciálních smyčkách a řetězcích. Nerovnováha mezi jednotlivými svaly v řetězcích podněcuje neoptimální zapojování a provádění pohybů (Myers T. W., 2013)Myers, T. W. (2013). Anatomy Trains: Myofascial Meridians for Manual and Movement Therapists. Elsevier Health Sciences,.. Jeho pohled jsme uvedli v podkapitole Svalové smyčky jako původce obtíží.