Náplň práce fyzioterapeuta v biatlonovém týmu sestává z velmi rozsáhlého pole možné intervence oblasti – od velmi důležité prevence zranění, přes diagnostikování vzniklých problémů či rizikových segmentů na těle biatlonistů, po jejich následnou terapii. Důležitým bodem je jistě samotná kompenzace jednostranného zatěžování těla specifická pro biatlon. Jinak by měl fyzioterapeut postupovat při práci po akutním poškození tkáně, jinak při chronických poruchách. Akutním poškozením zdraví rozumíme poškození zdraví vzniklé v krátkém čase. Patří sem úrazy, mikrotraumata, selhání metabolických, nervových, dechových či oběhových funkcí atd. Tato poškození hrozí především při nadměrné a extrémní zátěži, v případech zdravotního oslabení nebo při potlačení ochranného mechanismu únavy. (Novotný, 2003)Novotný, J. S. (2003). Kapitoly sportovní medicíny. Brno.
Chronické poškození zdraví vzniká opakovaným přetěžováním, zatížením nedoléčených obtíží, opakovanými mikrotraumaty tkání apod. Nejúčinnější prevencí je doléčení všech zranění, přiměřené zatěžování organismu a regenerace pohybem. (Veselá, 2009)Veselá, M. (2009). Veselá, M. Regenerace v biatlonu – Bakalářská práce. Brno: MU.
V prevenci se fyzioterapeut u biatlonistů zaměřuje na nejvíce problematické segmenty či části těla, u kterých předpokládá v budoucnosti projevení problémů. Účelem je snížení rizika vzniku těchto problémů formou vhodných cvičení a vnímání optimálního provedení. Velmi důležité je zaměření na propojení svalových řetězců přes trup. Hojně se setkáváme s pojmem, že je třeba pracovat na hlubokém stabilizačním systému (HSS). Tento pojem by ale měl být chápán méně izolovaně v souvislosti s propojením na všechny vrstvy těla ve vzájemné koaktivaci se stabilizační funkcí bránice. Vnímání těchto propojení má sportovec často snížené. Úkolem fyzioterapeuta je tuto práci biatlonistu naučit. Při nedostatečné aktivaci bránice a ostatních svalů tuto stabilizační funkci převezmou jiné povrchové svalové skupiny. Tímto mechanismem následně dochází k přetěžování a rozvoji neekonomického způsobu pohybu. (Myers T. W., 2013)Myers, T. W. (2013). Anatomy Trains: Myofascial Meridians for Manual and Movement Therapists. Elsevier Health Sciences,. (Kolář, 2009)Kolář, P. (2009). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén.
V další fázi by práce s centrem těla zmíněná výše měla být doplněna o propojení do horních a dolních končetin. Opět se jedná o snahu o optimální pohyb, kdy nesoulad mezi svalovými skupinami má za následek diskoordinaci pohybu až následně vzniklé zranění z přetížení svalů. Snaha fyzioterapeuta by měla vést k rovnovážnému zapojení všech svalových skupin. Jedině tak je možné docílit ideálního zatížení kloubů a co nejpreciznějšího a nejekonomičtějšího provedení. (Čápová, 2008)Čápová, J. (2008). Terapeutický koncept "Bazální programy a podprogramy". Ostrava: Repronis., (Moc Králová, 2014)Moc Králová, D. (2014). Moc Králová, D. Vliv Kinesio Taping® Method na musculus biceps brachii – Disertační práce. Brno: MU.
Při léčbě poruch pohybového aparátu biatlonistů využívá fyzioterapeut širokou škálu prostředků na podporu hojivých procesů. To platí obzvlášť při práci po akutních traumatech vzniklých extrémním násilím nebo po minimální síle u patologicky změněné tkáně s četnými mikrotraumaty.
Prostředky, které má fyzioterapeut k dispozici, jsou například měkké techniky, uvolňování fascií, technika postizometrické relaxace, aktivace svalů do vzájemné harmonie, korekce vadného držení těla a nácvik správných pohybových stereotypů, edukace sportovce, jak odstranit jednostranného přetěžování. Pro všechny tyto činnosti lze využít práci dle různých konceptů. Přestože se hojně mluví o Kolářově Dynamické neuromuskulární stabilizaci (DNS), lze pracovat i všemi ostatními metodami jako Bazální podprogramy dle Čápové, Anatomy Trains dle Myerse, Proprioceptivní neuromuskulární facilitace a mnohé další.
Jako doplněk předchozích technik lze využít různé prostředky fyzikální terapie. Fyzikální terapie využívá působení různých druhů zevní energie na tělo sportovce. Při její aplikaci dochází k podpoře či nastartování autoreparačních schopností tkáně. Fyzioterapeut však při aplikaci musí znát kontraindikace nedoporučující její použití. Současně je nutné si vždy stanovit cíl a k němu zvolit nejvhodnější metodu. (Capko, 1998)Capko, J. (1998). Základy fyziatrické léčby. Praha: Grada..
Z oblasti mechanoterapie využíváme aplikaci ultrazvuku, ale i trakční techniky či techniky vakuově-kompresní. Oblast fototerapie zahrnuje laseroterapii nebo biolampu, elektroterapie například diadynamické proudy nebo nízkofrekvenční pulzní magnetoterapii. Termoterapie a hydroterapie jsou nejčastěji využívány v rámci podpory regenerace s celkovým nebo lokálním účinkem. Patří sem například saunování, vířivé koupele, střídavé nožní koupele nebo návštěva kryokomory. (Poděbradský & Poděbradská, 2009)Poděbradský, J., & Poděbradská, R. (2009). Fyzikální terapie: manuál a algoritmy. Praha: Grada.
Stále více se objevuje v oblasti sportu využívání různých forem tejpingu. Platí zde totéž co u fyzikální terapie. Fyzioterapeut by měl vždy znát cíl aplikace a tomu přizpůsobit výběr vhodného materiálu (fixační či elastický) a aplikační techniky. I tato metoda při nesprávné aplikaci může sportovci ublížit a dekompenzovat jeho stav. (Králová & Řezaninová, 2013)Králová, D., & Řezaninová, J. (2013). Využití tejpingu a kinesio tejpingu v praxi. In V. Jůva, Pohybový aparát a zdraví. Vybrané kapitoly ze sportovní medicíny. Brno: Paido., (Moc Králová, 2014)Moc Králová, D. (2014). Moc Králová, D. Vliv Kinesio Taping® Method na musculus biceps brachii – Disertační práce. Brno: MU.
Kompenzační cvičení jsou neméně důležitou součástí jakéhokoliv sportovního tréninku. Bohužel jsou často přehlížena a u samotných sportovců nemají velkou oblibu. Jsou však pro ně velkým přínosem. Výhoda trenéra je znalost všech sportovců, jejich pohybového stylu a dalších faktorů, které ovlivňují výsledný výkon. Většinou jako první vnímá zdravotní potíže sportovec sám. Zkušený trenér ve spolupráci s fyzioterapeutem jsou ovšem schopni potíže odhalit dříve, než se projeví zásadně do zdraví sportovce. Trenér si všimne, že v technice něco není v pořádku a je pak na fyzioterapeutovi, aby klíčové místo odhalil a napomohl kompenzaci nerovnovážného zapojení do činnosti. Po odhalení pak fyzioterapeut trenéra uvědomí o klíčových místech a stejně tak upozorní samotného sportovce, na co si dát v tréninku pozor. (Moc Králová, 2014)Moc Králová, D. (2014). Moc Králová, D. Vliv Kinesio Taping® Method na musculus biceps brachii – Disertační práce. Brno: MU.
Začínající závodník je velmi vnímavý k zapamatování pohybů využívaných ve sportu. Z toho plyne, že co a jak se mladý biatlonista naučí během prvních měsíců, mu zůstane po celou sportovní kariéru. Hlavní úkol ve sportovní přípravě dětí je nácvik a rozvoj pohybových schopností a dovedností. Snažíme se je naučit co největší spektrum pohybových dovedností v co nejlepší kvalitě. V tomto počátečním stádiu sportu se snažíme naučit dítě co nejlepším pohybovým stereotypům a všeobecným návykům, z kterých bude čerpat celou kariéru.
Fyzioterapeut je proto u dětských a mladších kategorií v biatlonu velmi žádaným a potřebným specialistou. Jeho spolupráce s trenérem a celým realizačním týmem je klíčová. Fyzioterapeut může se svěřenci pracovat individuálně a upozornit je na specifické nedostatky. Trenér pak tyto individuální odlišnosti hlídá ve skupinovém cvičení a v průběhu specifické tréninkové činnosti. Bohužel v současné době se sportovec s fyzioterapeutem potkává až v dospělosti. Sportovní technika je v tomto věku již zafixovaná a je velice těžké ji upravit. Ze strany sportovce a celého realizačního týmu vyžaduje v tomto věku úprava techniky velikou trpělivost. (Václavík, 2013)Václavík, J. (2013). Stavba ročního tréninkového plánu v biatlonu – Bakalářská práce. Brno: MU.
Fyzioterapeutova práce spočívá ve zlepšení výkonnosti sportovců díky ekonomičtějšímu provedení pohybu, předcházení vzniku dekompenzací a jednostranného přetěžováním horních i dolních končetin, úpravě pohybových stereotypů. Dále může vést kompenzační, protahovací a posilovací cvičení ve spolupráci s trenéry, diagnostikovat již vzniklé problémy a cíleně je odstraňovat nebo alespoň co nejvíce eliminovat v individuální terapii. To vše pak vede ke zlepšení biatlonistovy výkonnosti a prodloužení jeho sportovní kariéry.