Pomůcky obecně dělíme na takové, které cvičení zjednodušují a naopak ty, které způsobujíc vyšší obtížnost cvičení. První kategorie cvičení umožňuje cvik provést kvalitněji (popruhy, bločky), slouží k eliminaci svalových nepoměrů a podporuje relaxaci při strečinku. Často se s ním setkáme v pomalejších formách jógových lekcí, ale mělo by být součástí všech lekcí charakteru Body&Mind. Druhou skupinu tvoří pomůcky způsobující vyšší obtížnost cvičení. Jsou náročné na koncentraci při cvičení a je dobré je využívat až poté, co sportovec zvládne jednodušší variantu cviku bez jejich použití. Toto platí hlavně pro individuální cvičení s fyzioterapeutem či trenérem. Ve skupinách je obtížnější hlídat provedení cviku. Níže jsou sepsány informace ohledně pomůcek a technik využívaných nejčastěji pro kompenzaci u biatlonistů.
Využívá principu senzomotorické stimulace založené na neurofyziologickém podkladu. Základní schopností nervového systému je jeho plasticita (tvárnost, proměnlivost nervových vzruchů). Největší potenciál má mozek, který ji ani při nejrůznějších poruchách neztrácí. Proto při poruše jednoho pohybového vzorce lze tento vzorec stimulovat prostřednictvím aferentních signálů a tím jeho funkci obnovovat. Zjednodušeně řečeno lze narušený vzorec v mozku upravovat díky výše uvedené plasticitě centrální nervové soustavy. (Janda & Vávrová, 1992)Janda, V., & Vávrová, M. (1992). Senzomotorická stimulace. Rehabilitácia, 25(3), pp. 14–34.
Nácvik této metody začínáme facilitací chodidla, při které používáme poklepy, kartáčování, míčkování. Aference se zvyšuje přes kožní exteroreceptory a proprioreceptory z kloubů a svalů. Do centrálního nervového systému začne proudit množství proprioceptivních vzruchů, na jejichž základě mozek upravuje a vybírá příslušné motorické programy. S nácvikem začínáme vsedě, kdy je chodidlo v odlehčené poloze a fyzioterapeut manuálně pomáhá svěřenci k tvarování klenby nohy. Nácvik končí jejím aktivním provedením. Zvládne-li svěřenec cvičení vsedě, přechází do stoje, aby došlo k propojení nových motorických programů s běžnými denními činnostmi. Pro cvičení ve stoji se svěřenec nejprve musí naučit korigovaný stoj, který se učí ve třech stupních. Tento stoj je výchozím postavením pro všechna další cvičení. (Kolář, 2009)Kolář, P. (2009). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén.
Využíváme model dvoustupňového motorického učení. Nejprve sportovec opakovaně provádí nový pohyb, čímž si buduje základní pohybový program. Tato fáze učení je řízena korově, je proto velmi únavná. Mozek se snaží tuto fázi zjednodušit a postupně přesunuje řízení pohybu subkortikálně. Poté nastává druhá fáze motorického učení a tou je automatizace. Pohybové programy, které jsou řízeny subkortikálně umožňují rychlé provádění pohybu, což je nutné pro prevenci traumat. Při první fázi učení nového pohybu musí terapeut dbát na kvalitu prováděného pohybu, protože zautomatizovaný pohybový program se obtížně mění. Tento postup lze aplikovat prostřednictvím různých pomůcek. (Schmidt & Lee, 2011)Schmidt, R., & Lee, T. (2011). Motor control and learning: a behavioral emphasis. Champaign: Human Kinetics.
Jednou z nich je BOSU. Název vznikl jako zkratka pro výraz “both sides up”. Což po přeložení znamená, že je možné cvičit na obou částech. První část je gumová polokruhová část vyplněná vzduchem, druhá je pevná rovná podložka. Široké uplatnění v kompenzacích sportovců mají různé čočky a další labilní plochy. Jako labilní pomůcku lze využít i overball. Jedná se o nafukovací malý měkký míček s průměrem mezi 20 až 35 centimetry. Měkkost určuje míra nafouknutí. Overball je vyrobený z pevného a pružného materiálu. Vydrží zátěž 150 až 200 kilogramů. Využívá se jako dynamická balanční pomůcka. Při jeho minimálním nafouknutí ho lze využít jako polohovací pomůcku, která podporuje například přirozenou lordotizaci krční páteře v lehu na zádech. Lze ji tedy využít i jako protahovací, posilovací a relaxační pomůcku při mobilizačních a dechových cvičeních.
Tato pomůcka je založena na přirozených a plynulých pohybech využívajících váhu vlastního těla a smykové tření. Cvičí se na speciální podložce pomocí malých kruhových koleček pod dlaněmi, koleny, nohama. Velmi důležité je základní nastavení jednotlivých segmentů těla. Jak už jsme zmínili výše, tak stejně jako různé formy jógy, využívá různých směrů tahu svalů, což podporuje stabilizaci kloubů.
Díky smykovému tření lze svaly aktivovat jak v koncentrické, tak v excentrické kontrakci. Sval pracuje v jeho prodloužení. To velice napovídá situaci, kdy dochází k nejčastějším zraněním – v maximálním prodloužení svalu. (Kolář, 2009)Kolář, P. (2009). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén.
Tato metoda byla vyvinuta k léčbě poruch páteře a předcházení bolestem zad, deformitám páteře, přetížení velkých kloubů a mnohým dalším. Název SM je zkratka vyjadřující slova Stabilizace a Mobilizace. Základem je spirální stabilizace páteře, která pohybem paže aktivuje šikmé břišní svaly a napřimuje páteř. To je ovšem velmi zjednodušené. Jak jsme naznačili v kapitole o svalových smyčkách, je velice důležité správné postavení jednotlivých pohybových segmentů. Automaticky se svaly nezaktivují do nového pohybového stereotypu. Důležité je pohyb vnímat, což jsme vysvětlili u podstaty cvičení na labilních plochách.
Systém se skládá ze sady jednoduchých nenáročných cviků cvičených za pomoci elastického lana. SM-systém je vhodný nejen pro sportovce jako prevence poruch pohybového aparátu, ale i pro lidi s bolestmi zad. Pravidelné cvičení se významně podílí v prevenci a léčbě poruch velkých kloubů. SM-systém je velmi využíván u vrcholových sportovců jako kondiční trénink s cílem zlepšit sportovní výkon a předejít přetížení, degeneraci páteře a velkých kloubů.
Thera bandy jsou přibližně 2 m dlouhé pružné gumové pásy s různou šířkou. Šířka se pohybuje v rozmezí 5–15 cm a určuje i náročnost cvičení. Širší pás vytváří sportovci větší odpor. Další kritérium, které určuje velikosti odporu thera bandu, je barva. Pro naše potřeby je ideální žlutý, červený, zelený nebo modrý thera band (řazeno od nejmenšího odporu po největší). Princip použití je stejný jako u SM-systému. Klíčové je nastavení jednotlivých pohybových segmentů a prožitek pohybu.
Total-Body Resistance Exercise je cvičení, které využívá k pohybu váhu vlastního těla pomocí závěsného systému. Tento závěsný systém lze stejně jako polohovací pomůcky využít ke zvýšení obtížnosti cviku. Popruh rozvíjí svalovou sílu, rovnováhu a aktivuje stabilizační svalstvo po celou dobu cvičení. Stejně tak ale v určitých pozicích může obtížnost snížit a umožnit snazší nastavení pohybových segmentů.