Dispozice k rozvoji určité choroby mohou mít i povahu „vnitřních“ faktorů jako jsou věk, pohlaví, rasa a vrozené individuální rozdíly (genetické vlivy), jejichž soubor určuje tzv. konstituci organizmu.

Řada onemocnění ústní sliznice se manifestuje častěji u pacientů určitých věkových skupin. Například herpetická gingivostomatitis u dětí, ulcerózní gingivostomatitis v adolescenci apod., což může napomoci stanovení správné diagnózy. Obecně však můžeme říct, že existují jistá období v životě, která se dají považovat, díky imunologickým a hormonálním změnám v organizmu, za rizikový faktor pro rozvoj slizničního onemocnění v ústní dutině. V novorozeneckém a kojeneckém věku se pasivně získaná imunita, navozená prostupem mateřských protilátek typu IgG placentou, prudce snižuje v prvních týdnech života. Teprve po několika týdnech se začíná pomalu zvyšovat tvorba vlastních imunoglobulinů a současně se buduje i buněčná obrana. V tomto věku se často vyskytuje např. orální kandidóza. Dalším důležitým obdobím je puberta, charakteristická výraznými hormonálními změnami organizmu, kdy kulminuje výskyt ulcerózní gingivitidy (maximum mezi 16-21 lety), infekční mononukleózy či EEM. Ve stáří se zmenšují fyziologické rezervy a kumulují se patologické procesy. Obecně dochází k poklesu imunity, snižuje se tzv. „imunologický dozor“ a proto se častěji manifestují autoimunitní procesy (pemfigus, Sjögrenův syndrom) a nádorové bujení. Hormonální dysfunkce, zvláště u žen, je spojená s atrofií kůže a sliznic, s vazomotorickými poruchami a emoční labilitou. Rozvíjejí se karenční stavy a metabolická onemocnění (diabetes mellitus), která mohou vytvářet další podmínky pro rozvoj slizniční patologie (orální kandidóza, stomatodynie). Ztráta vlastních zubů a ošetření chrupu protetickými náhradami násobí celkové příčiny místními dráždivými vlivy (stomatitis protetica, bolavé ústní koutky).