Výzkum v ošetřovatelství

A) Jedna z nejčastějších chyb, které se výzkumník při formulaci dopouští, je velmi široké vymezení výzkumného problému.

Např.: „Otázky komunikace ve společnosti“ „Společnost“ zahrnuje je velmi širokou oblast. Slovo „otázky“ je nekonkrétní. Zužování výzkumného problému může probíhat postupně.

 

B) Dalším poměrně častým nedostatkem je stanovení tématu a ne výzkumného problému.

Autor pouze pojmenuje oblasti, které má v úmyslu zkoumat, ale nestanoví, co by chtěl zkoumat. Příklad:

„Stravování diabetiků.“ Stravování diabetiků je sice hodnotné téma, ale nelze z tématu vyčíst, co konkrétně bude zkoumáno.

C) Nedostatkem je stanovení problému, který není hodnotný a smysluplný.

Zkoumání takového problému neprohlubuje poznání problematiky a nepřináší žádné nové informace.

Příklad: „Usnadňuje včasná rehabilitace návrat nemocného do domácího prostředí.“
O pozitivní odpovědi na otázku není možno pochybovat, proto nemá význam věnovat čas a úsilí jejím dokazováním.

D) Nedostatkem je stanovení problému, který je příliš jednoduchý a triviální.

Obecně lze říci, že problém, na který můžeme jednoduše odpovědět „ne“ nebo „ano“ není výzkumným problémem.

Deskriptivní typ výzkumného problému hledá odpověď na otázku „jaké to je“. Popisuje situaci, stav nebo výskyt určitého jevu. Obvykle se používá jako výzkumná metoda pozorování, dotazník nebo rozhovor.

Příklad:
"Jak vypadá typický den diabetika?"
"Jaké jsou postoje rodičů dětí trpících nevyléčitelnou chorobou k všeobecným sestrám a lékařům?"

Relační neboli vztahové výzkumné problémy dávají do vztahu jevy nebo činitele. Ptáme se, zda existuje vztah mezi zkoumanými jevy a jak je těsný.

Příklad:
"Jaký je vztah mezi užíváním omamných látek jednotlivce a socioekonomickým statusem rodiny?"
"Jaký je vztah mezi délkou praxe všeobecných sester a schopností adaptace na novém pracovišti."

 

Kauzální typ výzkumného problému zjišťuje kauzální (příčinné) vztahy. Zjišťuje příčinu, která vedla k určitému důsledku.

Příklad:
"Je nedirektivní komunikační přístup efektivnější pro vytvoření pozitivních postojů studentů k vyučujícím než direktivní?"

Při kauzálních výzkumných problémech se nejčastěji využívá, jako metoda realizace výzkumu, experiment. U jedné ze zkoumané skupiny studentů se použije direktivní komunikační přístup, u druhé skupiny studentů nedirektivní komunikační styl. Pokud při nedirektivním přístupu dosáhli studenti lepší (rychlejší, apod.) postoj k vyučujícímu než při direktivním komunikačním přístupu, pak můžeme říci, že komunikační styl je příčinnou těchto změn.