Výzkum v ošetřovatelství

• Validita znamená schopnost nástroje zjišťovat to, co opravdu zjišťovat má.
• Validita se mění v závislosti na podmínkách výzkumu.
• U výzkumných nástrojů, které výzkumník zhotovuje pro vlastní výzkumy, postačí jeho vlastní úsudek o validitě a posouzení jiným odborníkem, kolegou.
• Existuje několik druhů validity:
• Obsahová validita: stanovuje, do jaké míry je obsah zkoumaného nástroje v souladu s obsahem zjišťovaného.
• Konstruktová validita: zjišťuje výzkumný nástroj ten konstrukt, který mě zajímá? (konstruktem jsou myšleny pojmy, jako např. vědomost, dovednost, schopnost…)
• Kriteriální validita: shoda mezi výsledky výzkumného nástroje a výsledky jiného měření, provedeného podle ověřeného kritéria.
• Interní validita: vlastnost výzkumného nástroje a postupů při výzkumu.
• Externí validita: týká se toho, do jaké míry lze použít výsledy výzkumu uskutečněného v jedné situaci zevšeobecnit na jiné situace.

• Reliabilita je přesnost a spolehlivost výzkumného nástroje.
• Reliabilita sama o sobě nezajišťuje dobré výzkumné výsledky, ale rovněž je nelze získat pomocí nereliabilních výzkumných nástrojů.
• Reliabilitu můžeme získat například opakováním měření nebo shodou mezi několika posuzovateli.

• Jedná se o souhrn postupů využívání některé z procedur sběru empirických dat.
• Používání techniky musí být adekvátní požadavkům spolehlivosti a platnosti konkrétního empirického výzkumu.

• Pozorování znamená soustředěné a cílené sledování se záměrem něco poznat zjistit vyzkoumat.
• Spadá mezi základní techniky sběru informací.
• Nejčastěji se používá při studiu sociálních interakcí, postojů k práci, komunikace apod.
• Všechna zjištění musí být zachycována na magnetofon, v protokolech, denících apod.
• Technika pozorování je velmi náročná na čas a vyžaduje specifické schopnosti a dovednosti výzkumníka.

• Nezúčastněné pozorování
• Badatel pozoruje jevy, aniž se sám v pozorovaném ději angažuje, nezasahuje do dění.
• Hawthornův efekt – lidé mění své chování, pokud vědí, že jsou pozorováni.
• Každý má právo se rozhodnout, zda-li se přeje být účastněn výzkumu.
• Zúčastněné pozorování
• Výzkumník se stává určitou dobu součástí zkoumaného prostředí, (často žije několik týdnů i měsíců v dané komunitě).
• Tento způsob sběru dat využívají především sociální antropologové, etnografové a sociologové, kteří zkoumají např. životní styl, tradice, zvyklosti lokální komunity apod.
• V souvislosti se zůčastněným pozorováním vyvstává problém s etikou výzkumu, kdy výzkumník předstírá, že je účastníkem.
• Další problémy mohou nastat při nekritickém ztotožnění se s kulturou prostředí výzkumu a neschopnost objektivního náhledu výzkumníka.

• Skryté pozorování
• U skrytého pozorování není pozorovaný objekt uvědoměn o tom, že je pozorován.
• Výzkumník tak může zaznamenat takové projevy chování, které jsou blízké skutečnosti.
• Zjevné pozorování
• U zjevného pozorování účastníci na straně pozorovaného objektu vědí, že jsou pozorování.
• Nevýhodou může být nedostatečné přirozené chování pozorovaných objektů.

• Přímé pozorování
• Přímé pozorování je sledování jevu přímo smyslovými orgány. V ošetřovatelském výzkumu je nejčastější.

• Nepřímé pozorování
• Při nepřímém pozorování zpracováváme informace, které jsme dříve zaznamenali např. na kameru. Nepřímé pozorování nám umožňuje zaznamenat jevy, které mohou být časově nedostupné při přímém pozorování.

• Rozhovor je soustava ústního jednání mezi tazatelem a respondentem, kdy výzkumník získává informace prostřednictvím kladených otázek, směřujících ke zjištění skutečností, vztahující se ke zkoumané realitě.
• Jde o vzájemnou interakci probíhající mezi uvedenými partnery „face to face“.
• Příznačný je jednosměrný tok informací.
• Nároky na zvládnutí této techniky se liší podle tématu, podle požadované hloubky informačního záměru, také podle typi respondentů.

• Pro záznam rozhovoru je možné použít magnetofon a nebo pořídit písemný záznam rozhovoru.
• Použití rozhovoru je vhodné pokud se jedná o významnou problematiku, když je vhodné doprovodné prostředí, když lze předpokládat přátelské klima.
• V ošetřovatelství je tato metoda velmi přínosná, protože umožňuje přímý kontakt s respondentem a výzkumník si může všímat i neverbálního vyjadřování respondenta.

 

• odhadnout složitost zkoumaného problému s ohledem na charakter respondentů (věk, vzdělání, inteligence, informovanost v dané oblasti);
• koncipiovat rozhovor jako přirozený, nenásilný dialog, kdy jedna otázka navazuje na druhou;
• počítat s narůstající únavou v průběhu rozhovoru (maximální doba rozhovoru je 1 hodina):
• motivovat respondenty vhodným vysvětlením smyslu rozhovoru;
• vytvořit přátelskou, nikoliv však příliš důvěrnou atmosféru;
• zajistit dodržení předepsaného postupu (stanovené míry standardizace, způsobu použití instrumentů)
• mít rámcově připravené odpovědi pro vysvětlení hůře pochopitelných otázek:
• používat srozumitelný jazyk blízký chápání respondenta;
• zajistit pozornost respondenta na daný problém a udržet pozornost po celou dobu rozhovoru;
• vyloučit subjektivní ovlivňovánío dpovědí.

• Individuální rozhovor (tazatel – respondent)
• Může probíhat buď osobně nebo telefonicky.

• Skupinový rozhovor (tazatel – skupina)
• Skupinový rozhovor se odehrává buď s náhodně nebo cíleně vybranou skupinou.
• Technika rozhovoru s cíleně zvolenou skupinou dle určitých kritérií se nazývá „focus group“.
• Tato technika shoromažďuje údaje prostřednictvím skupinové interakce, obvykle se účastní 6-12 osob a debatují o daném tématu 2-3 hodiny.
• Důležitou roli hraje moderátor, který usměrňuje debatu.
• Pokud je diskuze zaznamenávána na diktafon, je nutné na tuto skutečnost respondenty upozornit a zajistit jejich souhlas.

• Strukturovaný rozhovor probíhá na základě předem připravených otázek, drží se předem připravené formulace a pořadí otázek.
• Tazatel musí zaujímat nestranný postoj, působit neutrálně a výroky respondenta nesmí v žádném případě hodnotit.

• Při nestandardizovaném rozhovoru jsou otázky připraveny pouze rámcově, rozvíjejícím činitelem je tazatel i respondent. Podla aktuální potřeby lze rozvíjet jednotlivé problémy do větší hloubky.

• Výzkumník má připraven pouze hrubý seznam otázek.

• Dotazník je standardizovaným souborem otázek, jež jsou předem připraveny na formuláři.
• Je založen na nepřímém dotazování respondentů a jde spolu s rozhovorem o nejrozšířenější techniku sběru dat v ošetřovatelství.

• Pro techniku dotazníkového šetření je typické:
• Nepřítomnost výzkumníka při vyplňování formulářů
• Přiměřená znalost prostředí a nezbytnost provedení předvýzkumu

• Zásadní význam má vhodná konstrukce otázek, jde metodologicky o nejcitlivější a nejnáročnější část výzkumu.

• Musí zahrnovat všechny problémy, které zkoumáme;
• musí zaujímat celou šíři problematiky;
• musí mít dokonale promyšlenou strukturu;
• konstrukce dotazníku by měla respondenta spíše přitahovat, než-li odpuzovat;
• formulace otázek má být jasná, jednoduchá a jednoznačná. Všichni respondenti by měli otázce porozumět stejným způsobem;
• nevolte široké znění otázky, to obvykle vede k volným odpovědím;
• vyhýbejte se výrazům jako je „několik, někdy, obyčejně“, respondenti je mohou interpretovat různě;
• vyhněte se dvojitým otázkám;
• kladete jen takové otázky, na které respondent dovede odpovědět;
• otázky musí být pro respondenty smysluplné;
• vyhýbejte se předpojatým otázkám.

• Dělení podle stupně otevřenosti

• Uzavřené otázky
• Uzavřená otázka nabízí připravené odpovědi, úlohou respondenta je označit vhodnou odpověď.
  Příklad:
  1. Považujete svou stravu za pestrou a odpovídající požadavkům zdravé výživy:
  • ano, určitě
  • spíše, ano
  • spíše, ne
  • určitě ne
  • nevím
• Otevřené otázky
• Otevřená otázka dává respondentovi volnost v odpovědi. Výhodou je, že neomezují respondenta a nevnucují mu volbu. Na otevřené otázky se však odpovídá obtížněji, než na uzavřené. Nevýhodou je, že otevřené otázky se hůře zpracovávají, široký sortiment odpovědí pak musí výzkumník dodatečně kategorizovat.
  Příklad:
  1. Co si myslíte o...? Co se podle vás stane příště? Co by se stalo, kdyby...?

• Polouzavřené otázky
• Polouzavřené otázky nejprve vyžadují odpověď a po té ještě vysvětlení v podobě otevřené otázky.
  1. Souhlasíte s…?
  a) ano
  b) ne
  c) nevím
  Pokud ano, proč?
  V dotazníku nemusí vystupovat jen jeden typ otázek, naopak střídá-li se více typů, zlepšuje to pozornost a vyvádí respondenta ze stereotypu.

Filtrační otázky

Filtrační otázky eliminují respondenty, kteří z objektivních i subjektivních důvodůnemohou odpovědět na otázku následující.
Příklad:
Máte děti?
a) ano
b) ne
Následující otázka je určena pouze rodičům.

Kontrolní otázky
Klademe v případě, kdy potřebujeme ověřit pravdivost odpovědí.

• Škála je forma otázky, kterou žádáme respondenta, aby řadil zkoumaný problém na určité kontinuum.
• Kontinuum může být vyjádřeno různým způsobem:

Verbálně
Příklad:

a) velmi líbil

b) líbil

c) nemohu se vyjádřit

d) nelíbil

e) velmi nelíbil

Číselně
Příklad:

1 = velice se mi líbí, 2 = dost se mi líbí ….atp.

Graficky - respondent zaznamenává odpověď přímo na osu nebo úsečku.
Příklad: Vizuální analogová škála

Možné je také využití obrázků, které vyjadřují pocity respondenta, když hodnotí například svou bolest.

• Validita jednotlivých typů otázek
• Faktografické otázky mají vysokou validitu, na otázky typu věk, bydliště, zaměstnání, odpovídají respondenti přesně.
• Nižší validitu mají otázky týkající se postojů, názorů, zájmů apod.

• Délka dotazníku
• Délka dotazníku je kompromisem mezi požadavkem výzkumníka a schopnostmi a zájmem respondentů.
• Jaké má být přesná délka dotazníku a počet otázek je těžké zevšeobecnit, ale jeho vyplňování by nemělo trvat déle než třičtvrtě hodiny. U dotazníků zasílaných poštou by to nemělo být déle jako 15 minut.

• Návratnost dotazníků
• Návratnost dotazníků je poměr počtu distribuovaných dotazníků k počtu vyplněných a vrácených dotazníků. Za požadovanou minimální návratnost dotazníkového výzkumu se považuje 75 %.

• Průvodní dopis
• V průvodním dopise výzkumník vysvětluje, z jakých důvodů se obrací na respondenta, prosí jej o vyplnění dotazníku a o jeho vrácení.

• Experiment je metodou výzkumu, která záměrným vyvoláním určitých jevů, umožňuje kontrolu jejich účinku na jiné jevy a kritickým zhodnocením výsledků umožňuje objasnit jejich povahu.
• Podstata spočívá v umělém vyvolání určité žádoucí situace.
• Pro potřeby experimentu je obvykle nutné sestavit dvě skupiny: experimentální a kontrolní.

• Studium dokumentů je klasická metoda založená na analýze jakýchkoliv dokumentů, které nebyly vytvořeny za účelem výzkumu.
• Jedná se o dokumenty psané, tištěné, zachycené na zvukových nosičích, videozáznamech, ale i fotografiích.

• V ošetřovatelství můžeme obsahovou analýzu zaměřit na zdravotnickou dokumentaci (lékařské a ošetřovatelské záznamy) nebo na dokumenty zdravotnického managementu.

• Obsahovou analýzu lze použít:
• chceme-li srovnání s minulou dobou, jinou zemí, kde vlastní výzkum nemůžeme provést;
• když je potřeba ověřit nějaké údaje;
• při studiu historie zkoumaných jevů.

• Kasuistika se řadí ke kvalitativním metodám výzkumu, jde o výzkum na vzorku jedné osoby nebo situace.
• V ošetřovatelství jde o popis konkrétního případu určitého onemocnění, je důležitým zdrojem poznání nemoci ve speciálních případech.
• Obsahuje zpravidla rodinnou a osobní anamnézu, diagnózu,prognózu, příslušné ošetřovatelské postupy, jejich průběh a výsledky, analýzu, interpretaci a závěr.

• Nelze jednoznačně říci, který z metodologických postupů v ošetřovatelství použít.
• Volba postupu závisí na samotném výzkumníkovi, který by měl vycházet z konkrétního záměru výzkumu, výzkumné otázky a povahy dat, které je možné získat.
• Toto rozhodování by mělo být jako první krok řešení problému.

• kvantitativně orientovaný výzkum má deduktivní charakter, kvalitativní výzkum má převážně induktivní zaměření
• kvalitativní výzkum je orientován holisticky, člověk či nějaká událost je zkoumán v celé své šíři a možných rozměrech, oproti tomu kvantitativní výzkum je reduktivním zkoumáním, výzkumník zkoumá pouze oddělenou část celku
• charakter dat kvalitativního výzkumu je nenumerický, v kvantitativním mají numerickou podobu
• ve kvantitativním výzkumu je výzkumník konstruktérem situace, kdežto v kavalitativním výzkumu není

• Otevřenost – výzkumník je „ otevřený“ vůči zkoumaným osobám;
• plán výzkumu se dotvářejí až během samotného výzkumu;
• subjektivita – dochází k částečné identifikaci výzkumníka se zkoumaným jevem;
• procesuálnost – v průběhu výzkumu se mění jeho jednotlivé prvky;
• reflexivita – schopnost výzkumníka reagovat na nečekané momenty;
• zaměření se na případ – každý výzkumný proces věnuje pozornost jednotlivým případům;
• historicita a kontextuálnost – snaha pochopit jevy a chování v jejich historickém kontextu;
• iterativní heuristika – v kvalitativním výzkumu vzájemně prostupují jednotlivé etapy výzkumu; analýza obvykle začíná již ve fázi sběru dat a získané výsledky tak ovlivňují následný sběr dat;

• kvalitativní výzkum představuje subjektivní přístup k interpretaci životních zkušeností;
• jde o subjektivní pojetí a interpretování lidské činnosti, kdy analýza informací probíhá intuitivním způsobem;
• výsledků kvalitatitvního výzkumu se nedosahuje pomocí statistických postupů;
• v kvalitativním výzkum jde o intenzivní a dlouhodobý kontakt výzkumníka se zkoumaným prostředím nebo životní situací. Tyto situace se týkají každodenního života jedinců nebo skupin.

• V kvalitativním výzkumu se spíše hovoří o vědeckých otázkách, než-li o cílech a hypotézách.
• Vědecká otázka se formuluje slovy jako: „objevit, porozumět, hledat…“
• Výsledkem výzkumu je spíše popis, než-li určení, kvantifikace nebo srovnání.
• Otázky jsou v průběhu výzkumu často reformulovány.
• Kvalitatitvní metodologie je nejvíce uplatňována v humanitních vědách jako je fenomenologický, etnografický, hermeneoutický, kazuistický a jiný výzkum.