- Schopnost jednoduchých forem učení – vytváření zkušenosti, rozlišování různých podnětů, reakce na tyto podněty (na negativní podněty plod reaguje zvýšenou motorickou aktivitou).
- Plod je aktivní, ovládá svoje okolí, prostředí – plod si dokáže vynutit změnu polohy matky (kopáním), určuje si do značné míry dobu porodu, při němž je aktivně nápomocen.
- Plod je schopen sociální interakce - neverbální dialog mezi matkou a dítětem.
Schopnosti a chování dítěte v prenatálním období
Výzkumy z posledních několika desetiletí shodně prokazují, že plod je velmi schopný a dokáže vnímat, rozpoznat a ovlivnit mnoho věcí
ze svého okolí. Hranice konkrétních dovedností mají tendenci posouvat se stále do nižšího gestačního věku, což nevypovídá ani tak
o růstu schopností dětí v prenatálním období, jako spíše o našich schopnostech tyto jejich projevy registrovat (na základě stále se zlepšující techniky a zobrazovacích zařízení). Věková hranice, od kdy plod dané věci vnímá či aktivně ovlivňuje, tedy znamená, že obvykle nevíme,
zda dané dovednosti neměl již před uvedeným obdobím, ale jsme schopni je prokázat od tohoto věku.Od 20. týdne jsou aktivní senzomotorické dráhy pro vnímání bolesti. Toto je důležitý poznatek neboť ještě v první polovině 20. století
se mělo za to, že velmi malé děti (natož děti v prenatálním období) nejsou schopny bolest cítit, a tudíž na nich byly v případě nutnosti prováděny invazivní zákroky bez adekvátních tišících prostředků. U velmi malých, předčasně narozených dětí jsou pozorovatelné reakce
na bolestivé podněty (např. vpich injekční jehly) sníženy (děti tolik nepláčí, nebrání se motoricky apod.), což může být pro zdravotnický personál matoucí informace. Přesto bylo dokázáno, že opakované prožitky bolesti v raném věku (cca 26.-32. týden) mají výrazný vliv na chování dětí již v době plánovaného termínu porodu. Tyto děti obecně méně reagují na podněty ze svého okolí a jsou fyziologicky méně stabilní než děti sice také předčasně narozené, ale nevystavené tolika bolestivým podnětům (Langmeier, Krejčířová, 2006).Od 22. týdne je prokázána schopnost habituace. Habituace je v podstatě projevem schopnosti rozlišit známý podnět od neznámého.
Jedná se o úbytek reakce na opakování téhož podnětu, tato reakce se ale obnoví či zintenzivní na podnět změněný (nejde tedy
o celkovou únavu organismu, ale o určitou adaptaci, např. při vstupu do místnosti s hlasitě tikajícími nástěnnými hodinami tento zvuk
nejprve registrujeme, ale brzy mu zcela přivykáme a tikání již téměř nevnímáme, na jiný zvuk stejné intenzity bychom ale reagovali okamžitě) Schopnost habituace v prenatálním období roste s přibývajícím věkem a je východiskem pro poznávání dalších schopností, které plod má. Schopnost habituace se u plodu zhoršuje v zátěžových situacích, např. při nedostatku kyslíku (u matek kuřaček bylo prokázáno, že jeden
a půl hodiny po vykouření cigarety matkou je výrazně snížena schopnost habituace plodu), při podávání léků matce, při emočním stresu matky apod.Od 24. týdne je potvrzeno, že plod reaguje na akustické podněty, poté navazuje odlišení lidské řeči od jiných zvuků, ke konci těhotenství již jednoznačně odlišuje hlas své matky od jiných hlasů. Od 35. týdne také rozlišuje různé slabiky lidské řeči. Tyto schopnosti podporuje také to, že akustické prostředí dělohy se v průběhu těhotenství mění, ke konci těhotenství je děloha napjatá a ztenčená, takže může reagovat jako zesilovač (Vágnerová, 2012).
V poslední třetině těhotenství plod pije amniovou tekutinu, podle příměsi ji vypije větší (se sladkou příchutí sacharinu) či menší množství,
což potvrzuje vyvinutý smysl chuti.
Pokud bychom měli zobecnit základní schopnosti plodu, jedná se zejména o: