Prenatální psychologie

Přestože se již dříve zmíněný Arnold Gesell zajímal o prenatální období již v první polovině 20. století, prenatální psychologie jako obor byla založena v roce 1971 ve Vídni. Zabývá se převážně zkoumáním normálního i patologického vývoje embrya a plodu. Hledá souvislosti mezi
tzv. prenatálními zážitky (tj. způsobem početí, průběhem těhotenství, porodem a prvními okamžiky po porodu) a psychickým stavem jedince
v různých fázích dětství či dospělosti. Nejčastěji se uvádějí souvislosti s problémy v oblasti sebepojetí, sebehodnocení, navazování sociálních vztahů, ale také vznik a rozvoj neurotických a psychosomatických poruch. Zárodky myšlenek prenatální psychologie můžeme historicky vystopovat již v díle S. Freuda či S. Grofa. Taktéž některé z výzkumů Z. Matějíčka týkající se srovnávání vývoje chtěných a prokazatelně nechtěných dětí (dětí, jejichž matky žádaly před sametovou revolucí komisi o ukončení těhotenství) bychom mohly zařadit do tohoto přístupu, ač to sám autor takto neformuloval. Prenatální psychologie taktéž zkoumá možnosti stimulace nenarozeného dítěte, komunikaci mezi plodem a matkou či dalšími osobami, psychický stav matky v těhotenství a jeho dopad na plod apod.

Vzhledem k náročnosti bádání v oblasti prenatální psychologie, taktéž vzhledem k mladosti oboru a jeho velké přitažlivosti pro laiky najdeme kromě seriózních výzkumů v této oblasti také mnoho informací nepodložených, s mystickým a iracionálním nádechem.

Odborníci (lékaři, psychologové, porodní asistentky) se shodují na pozitivním vlivu tzv. bondingu (více v následující kapitole zabývající
se porodem).