Základní vymezení období dospívání

Období dospívání je zatím nejdelší vývojová etapa, se kterou se v průběhu ontogeneze setkáváme. Vymezení tohoto období není zcela jednotné, různí autoři mají různé přístupy, každopádně ale chápou shodně pojetí dospívání jako mostu mezi dětstvím a dospělostí, a shodují se v tom, že čas potřebný k dospívání se v západní kultuře stále prodlužuje. Velmi hrubě se dá období dospívání ztotožnit s druhou dekádou lidského života.
V tomto čase se střetávají dvě základní tendence – tělesné a hormonální změny v oblasti biologické a změna postavení, role a statutu v oblasti sociální.

V literatuře zabývající se tímto obdobím se často setkáváme s pojmem adolescence. Ten se používá ve dvou odlišných časových kontextech. Klasičtější, primárně evropské pojetí považuje adolescenci až za druhou fázi dospívání, nastupující obvykle kolem patnáctého roku života.
V tomto duchu uvádíme následující periodizaci:

1. Období pubescence – zhruba od 11 do 15 let

Fáze prepuberty – začíná prvními známkami pohlavního dospívání a urychlením v růstové křivce, u dívek trvá obvykle od 11 do 13 let, u chlapců
je obvykle o rok až dva posunuta.

Fáze vlastní puberty – u dívek začíná nástupem menarché, u chlapců s první polucí, trvá zhruba do 15 let.

2. Období adolescence – pro vstup do adolescence je typické dosáhnutí plné reprodukční zralosti a dokončení tělesného růstu. V sociálním kontextu je důležitým mezníkem přechod na střední školu. Charakteristické jsou častější a hlubší erotické vztahy, výrazně se mění sebepojetí dospívajících.

Druhé chápání pojmu adolescence, původně vycházející spíše z tradice amerického pojetí, zahrnuje celou etapu dospívání pod tento termín.
Toto pojetí je v posledních dekádách přijímáno celosvětově a etabluje se již i v evropské psychologii. Respektuje skutečnost, že ve vyspělých
zemích probíhají paralelně procesy, které období adolescence na jednu stranu prodlužují stále hlouběji do dospělosti (především prodloužení doby vzdělávání) a na druhou stranu posouvají stále dříve do etapy dětství (především dřívější nástup pohlavního dozrávání). Tyto procesy je tedy nelehké od sebe oddělovat a vymezovat na jejich základě pubescenci od adolescence (Macek, 2003).

Smyslem adolescence je především poskytnout jedinci čas a možnost, aby porozuměl sám sobě, zvolil si, čeho chce v budoucnosti dosáhnout
a osamostatnil se ve všech směrech, v nichž to současná společnost vyžaduje. Toto bývá jedním ze zdrojů napětí, obzvlášť v západní kultuře,
neboť tempo biologického, psychického a sociálního vývoje je značně rozdílné a vstup do dospělosti není v současnosti jednoznačně definován (Vágnerová, 2004). Jako příklad bývá často uváděna subkultura vysokoškoláků, která je obvykle po biologické i psychické stránce dospělá, nicméně vzhledem k ekonomické nesamostatnosti, není vždy považována za rovnocenné dospělé. V tomto kontextu je také třeba zmínit, že celé období dospívání můžeme nadneseně považovat za kulturní výtvor, neboť existují společnosti, které toto období vůbec neznají, a přechod z dětství do dospělosti je pro ně jednorázovou záležitostí danou absolvováním konkrétních zkoušek či rituálů.

Erikson považuje období dospívání za období psychosociálního moratoria, v němž je výrazná potřeba mladistvých odložit vstup do dospělosti, zůstat ještě chvíli bez povinností a závazků typických pro dospělé, a získat tak společností schvalovaný čas a prostor pro vývojové úkoly související s vytvořením identity.