Sociální vývoj v období dospívání

V průběhu dospívání se mění názor adolescentů na druhé lidi. Proměnou procházejí i sociální role. Dospívající obvykle odmítá podřízenou roli. Komunikace dospívajících s dospělými je touto potřebou ovlivněna také. Mění se vztah ke škole, dobrý výsledek přestává být cílem, ale stává se prostředkem. Dochází ke stabilizaci individuální normy, která určuje i míru snahy pubescenta. Mění se vztah k učiteli, jako autorita je brán pouze tehdy, pokud něčím imponuje.

Důležitým mezníkem je emoční odpoutání se od rodiny. Dochází k modifikaci vztahu k rodičům směrem k partnerskému chápání vztahu.
Dospívající zjišťuje, že rodiče nejsou neomylní. Už nechce být jako oni, snaží se od nich nějak odlišit. Odmítá nekritické přijetí rodičovské autority.

Jako významná sociální opora slouží obvykle vrstevníci. Někteří v tomto období preferují virtuální svět před reálnými vztahy, nicméně ke konci adolescence či počátkem mladé dospělosti si většina lidí dokáže uspořádat a udržet rovnováhu mezi virtuálními a reálnými vztahy.

Skupinová identita nabízí dospívajícím přechodnou fázi v rozvoji osobní identity. Dospívající si určují generační standardy, které jsou znakem příslušnosti ke skupině a jsou striktně vyžadovány. Vrstevníci se tím sobě navzájem stávají neformálními autoritami, které mají značný vliv.
Pomáhají uspokojovat různé potřeby. Emoční jistotu poskytuje stabilní kamarád, který sdílí podobné hodnoty a zájmy. Zvětšuje se význam
stálého sexuálního partnera.

Navazování vztahů k vrstevníkům probíhá u většiny dospívajících v podobné souslednosti. Langmeier a Krejčířová (2006) uvádějí následující fáze.

Skupinová izosexuální fáze je typická v období puberty. Jedná se o sklon vytvářet skupiny složené z jedinců stejného pohlaví, jedinci opačného pohlaví jsou aktivně odmítáni.

Individuální izosexuální fáze uspokojuje potřebu intimního párového přátelství, kterou styk ve skupině neuspokojuje. Jde o tzv. „nejlepší kamarádku, nejlepšího kamaráda“. V dydické interakci dochází k výměně vlastních pocitů a osobní zkušenosti, svěřování se a sdílení nejsoukromějších pocitů druhého.

Přechodná etapa ohlašuje nástup zájmu o druhé pohlaví, který je zpočátku tápavý a bázlivý. Chlapci i dívky často zůstávají ve skupině,
ale projevují zájem „na dálku“ leckdy škádlením a drobným provokováním.

Heterosexuální fáze polygamní nastupuje na přelomu pubescence a adolescence, objevují se skutečné vztahy chlapců a dívek. Převládajícím prvkem těchto vztahů bývá zvědavost a přání ujistit se o vlastní ceně a přitažlivosti. Homosexuálně orientovaní jedinci mohou začít pociťovat
svou odlišnost již v tomto období.

Etapa zamilovanosti nastupuje obvykle koncem adolescence či na prahu dospělosti. Vztah jedince k druhému pohlaví vyústí v hlubokou vázanost, hlubší porozumění a oddanost založenou na shodných či doplňujících se rysech osobnosti.