Kognitivní vývoj v období dospívání

Dospívající (obzvlášť v druhé půli tohoto období) se svými intelektovými schopnostmi výrazně blíží svému maximálnímu výkonu, často v tomto směru převyšují starší lidi, zejména pokud nejde jen o hromadění vědomostí a o jejich jednoduché využívání, ale o pružné a tvořivé myšlení (Langmeier, Krejčířová, 2006). Nicméně toto tvrzení neplatí absolutně, je potřeba vzít do úvahy známé dělení inteligence na fluidní (vrchol je situován do dospívání či mladé dospělosti) a krystalickou (založená na zkušenostech, roste v průběhu celého života).

Práce psychologů první poloviny 20. století dokazovaly, že vývoj inteligence, tak jak ji byly schopny změřit klasické inteligenční testy, dosahuje vrcholu kolem šestnáctého roku života. Nicméně výsledky těchto studií se zakládaly pouze na průřezových (příčných) přístupech. Novější longitudinální studie poukazují spíše na to, že vývoj inteligence roste v průběhu celého dospívání i rané dospělosti. Zvláště u lidí, kteří pracují
v intelektově podnětných povoláních, postupuje vývoj inteligence i v celém třetím deceniu (Langmeier, Krejčířová, 2006).

Vývoj inteligence v průběhu dospívání nedosahuje jen kvantitativního vrcholu pouhým narůstáním počtu úspěšně řešených problémů, ale mění se zásadně celý způsob myšlení a kvalita myšlenkových operací (Langmeier, Krejčířová, 2006). Jean Piaget vypozoroval, že kolem dvanáctého roku přechází většina pubescentů svým způsobem myšlení do tzv. stádia formálních operací.

Ve stádiu formálních operací se rozvíjí především následující dovednosti.

  • Schopnost pracovat s obecnějšími, abstraktními pojmy, které jsou vzdálené bezprostřední smyslové zkušenosti.
  • Diferenciace znamená, že dospívající se při řešení problému již nespokojí s jediným řešením, které se nabízí. Uvažují o různých alternativách a hodnotí je.
  • Výrazná je schopnost práce s domněnkami, které nejsou opřeny o reálnou zkušenost, jsou pouze možné až fantastické.
  • Rozvíjí se schopnost aplikovat logické operace nezávisle na obsahu soudů.
  • Schopnost metakognice znamená myslet o svém myšlení a vytvářet soudy o soudech. To výrazně posiluje proces autokorekce, dospívající je schopen zkontrolovat zpětně své vlastní myšlenkové procesy a odhalit, v kterém místě udělal chybu např. při řešení složitých matematických úloh.

V okouzlení nad svou nově vyvinutou schopností imaginace při řešení problémů může u dospívajících docházet ke značné kritičnosti. Poněvadž jsou schopni generovat mnoho nových nápadů, mohou automaticky zamítat jednodušší leč osvědčená řešení a situace řešit zbytečně komplikovaným způsobem. Navíc na první pohled paradoxně k novým schopnostem myšlení (vidět více variant, zvažovat je
v různých kontextech apod.) bývají pubescenti leckdy velmi radikální a extrémní ve svých názorech. To ale neplyne z nedostatečné myšlenkové kapacity, ale spíše z nejistoty, která je v komplikovaném světě plném uvědomovaných možností provází.