Úvod do pedagogiky
Pedagogická fakulta
Mgr. Radek Pospíšil

Cíle výchovy

• stejně jako každá lidská činnost, musí mít i pedagogická činnost učitele a žáků ve vyučování svůj cíl
• tuto myšlenku vyjádřil už Jan Amos Komenský
• cíl chápeme jako ideální představu předpokládaných výsledků, jichž má být ve výchově dosaženo
• cíle výchovy se mění s vývojem společnosti, aktualizují se
• jednotlivé pedagogické koncepce jsou nejednotné v oblasti cílů výchovy
• z výchovných cílů vyplývají obsah, prostředky, principy, metody a formy výchovy
• výchovného cíle dosahujeme soustavou výchovných prostředků v relativně dlouhodobém procesu › cíl tedy musí být neustále srovnáván s realitou
• cíle jsou konkretizovány v obsahu výchovy (učební plány, učební osnovy a učebnice)
• problematikou cílů se zabývá pedagogická teleologie
• dva směry přístupu k problematice cílů:
  • indeterministický – odmítá společenskou podmíněnost výchovných cílů, původ cílů nachází v nadpřirozených silách, nezávislé na vývoji společnosti
  • deterministický – vychází ze společenské podmíněnosti výchovných cílů, musí být v souladu se dvěma základními stránkami výchovného procesu:
    • stránka subjektivní – psychická úroveň vychovávaných
    • stránka objektivní – stav společensko-ekonomických vztahů i vývoje společnosti

funkce cílů výchovy (Blížkovský)

• orientační a anticipační – správná pedagogická orientace, anticipace základních pedagogických možností
• motivační a stimulační - dosahování postupných cílů a úspěšné překonávání překážek
• realizační – správně stanovené cíle = proměna pedagogických představ ve skutečnost
• regulační – srovnávají hodnotu žádoucího výsledku (cíle) s hodnotou dosaženého výsledku

metody při vymezování cílů výchovy

• analýza – zkoumány jsou potřeby společnosti a požadavky kladené na člověka
• empirická metoda – metoda využívající výsledků z výzkumných studií

členění výukových cílů (obecné):

• kognitivní (vzdělávací, poznávací) – osvojování poznatků a intelektových dovedností (znalost, porozumění, aplikace, analýza, syntéza a hodnotící posouzení)
• afektivní (postojové, hodnotové) – osvojování postojů, tvoření hodnotové orientace (vnímavost, reagování, oceňování hodnoty, integrování hodnot)
• psychomotorické (výcvikové) – osvojování psychomotorických dovedností (řeč, psaní, manipulace, imitace, zpřesňování, koordinace, automatizace)

• cíle lze však členit a klasifikovat i podrobněji (Kádner):
  • individuální – snaha o osobní rozvoj a uplatnění jedince (antika, humanismus a reformace, J.Locka a J:J. Rousseaua a F.Nietzscheho)
  • sociální – zaměření k zapojení člověka do společnosti, tak aby byl schopen uvědoměle a kvalifikovaně plnit své sociální funkce; vychovat jedince co nejvíce prospěšného společnosti (Aristoteles, Platon, Helvétius, Lindner, Drtina a Masaryk)
  • je nutné aby ve výchově byly zastoupeny oba cíle
  • materiální / informativní – orientace na osvojení konkrétní učební látky důležité pro zvládnutí teoretických i praktických úkolů (fakta, konkrétní vědomosti, dovednosti, návyky)
  • formální / formativní – zaměření na rozvoj schopností člověka, učební látka chápána jako prostředek formálního rozvoje vychovávaného (duševní schopnosti,, myšlení žáků, paměť, logické usuzování, fantazie)
  • obecné – společný veškeré výchově, shrnuje specifické cíle týkající se konkrétních dovedností, vědomostí, návyků a utváření postojů a potřeb spjatých s oborem; plnění těchto cílů je zaměřeno na celou populaci
  • odborné / specifické – speciální konkretizací obecných cílů; osvojování vědomostí, dovedností a návyků, které jsou nezbytné pro výkon určité profese
  • adaptační – vedou člověka k přizpůsobení se stávajícím podmínkám
  • anticipační – výchovné působení orientováno k budoucím potřebám jedince i společnosti
  • teoretické – zaměření na vytvoření systému vědomostí
  • praktické cíle – uplatnění teoretických vědomostí v praktickém životě, rozvíjení dovedností a návyků
  • autonomní / vnitřní – vycházejí od jednotlivce a jsou produktem jeho potřeb a vůle; stanovuje si je sám jedinec
  • heteronomní / vnější – stanoví jiní činitelé (stát, skupina, vychovatel, rodiče ad.); je nutné aby vychovávaný tyto cíle přijal za vnitřní
  • někdy ještě připojovány další dva cíle (Pařízek):
    • hodnotové – zdroj v potřebách a zájmech lidí (hodnotová orientace člověka)
    • operační – klasifikace lidských činností (pracovní, sociální, zdravotní, výchova dětí, vzdělávací) které si má jedinec osvojit

další možné dělení (Svobodová)

• Učení je skryté bohatství – dokument vydaný celosvětovou organizací UNESCO
• vytýčeny záměry pro utváření společnosti v 21.století
• učit se poznávat – rozvíjet dovednosti potřebné k učení a získávání znalostí
• učit se jednat – žáci si osvojují sociální role a získávají žádoucí postoje
• učit se být – žáci se mají naučit rozumět své vlastní osobnosti, podpora individuality
• učit se žít společně – učit se žít s ostatními – škola připravuje žáky na život ve společnosti, aby uměli spolupracovat, pomáhat druhým

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV)

• cíle a klíčové kompetence, které shrnují vědomosti, dovednosti, schopnosti, postoje a hodnoty které má škola rozvíjet
• umožnit žákům osvojit si strategii učení
• podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a řešení problémů
• vést žáky k všestranné komunikaci
• rozvíjet schopnost spolupracovat a respektovat výsledky práce
• připravovat žáky k schopnosti projevovat se jako svobodná a zodpovědná osobnost
• utvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a prožívání životních situací
• učit žáky aktivně rozvíjet a chránit své fyzické, duševní a sociální zdraví
• vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k druhým
• pomáhat žákům poznávat a rozvíjet své reálné schopnosti a možnosti

• na základě vytýčených cílů jsou formulovány v RVP ZV klíčové kompetence
  • kompetence k učení
  • kompetence k řešení problémů
  • kompetence komunikativní
  • kompetence sociální a personální
  • kompetence občanské
  • kompetence pracovní
  • za nejklíčovější pro problematiku cílů výchovy lze považovat kompetence k učení

výukový cíl

• kvalitativní a kvantitativní změny u žáků v oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické, kterých má být dosaženo v procesu výuky
• zamýšlený výsledek učební činnosti, ke kterému učitel se žáky směřuje
• požadavky na výukové cíle:
  • komplexnost
    • vzdělávací (kognitivní) cíle
    • výchovné (afektivní) cíle
    • výcvikové (psychomotorické) cíle
  • soudržnost
    • cíle jednotlivých druhů škol
    • cíle jednotlivých předmětů
    • cíle jednotlivých ročníků
    • cíle jednotlivých tématických celků
    • cíle jednotlivých témat
    • cíle jednotlivých vyučovacích hodin
  • kontrolovatelnost
    • požadovaný výkon (co musí žák umět)
    • podmínky výkonu (jak žák realizuje – sám, skupina)
    • norma výkonu (kolik úloh vyřešit, s jakým počtem chyb)
  • přiměřenost
    • stanovit cíle dostatečně náročně, ale zároveň splnitelné pro žáka
    • realizuje se pomocí Bloomovy taxonomie cílů – kategorie cílů:
    • znalost (zapamatování) – znovuvybavení znalostí a jejich reprodukce, aktivní slovesa pro vymezení cíle – definovat, opakovat, reprodukovat,…
    • porozumění – pochopení znalosti, akt. slovesa – jinak formulovat, vysvětlit, vyj. vlastními slovy
    • aplikace – transfer učení do situací pro žáka nových, akt. slovesa – aplikovat, uvést vztah mezi…, navrhnout, řešit,…
    • analýza – schopnost rozlišit významné údaje od méně významných či nevýznamných, akt. slovesa – analyzovat, provést rozbor, rozlišit,…
    • syntéza – schopnost žáka skládat části v celek, umět vyhledávat části z různých pramenů a skládat je do nových útvarů, akt. slovesa – syntetizovat, skládat, shrnout
    • hodnocení – schopnost posoudit hodnotu myšlenek, dokumentů, způsobů řešení, akt. slovesa – obhájit, posoudit, zhodnotit,…

• členění cílů někdy pojímáno pouze jako pomocné, cíle mají být pojímány soustavně a jednotně
• z tohoto hlediska dělíme cíle na:
  • subjektivně-objektivních vztahů (cíle vnější a vnitřní)
  • obsahu (cíle celkové a dílčí)
  • rozsahu (cíle obecné, konkrétní a jedinečné)
  • hierarchie (cíle nadřazené a podřazené)
  • pedagogického zřízení (cíle strategické, taktické a operativní)
  • náročnosti (cíle maximální, optimální, minimální)
  • realizovatelnosti (cíle nerealizovatelné, obtížně realizovatelné, reálné a snadno uskutečnitelné)
  • závaznosti (cíle obecně závazné, výběrově závazné a nezávazné)
  • časové náročnosti (cíle blízké, střední, vzdálené)
  • přizpůsobenosti konkrétním podmínkám výchovy (cíle standardní a přizpůsobené aktuálním zvláštnostem)

chyby učitelů při vymezování výuk. cílů:

• stanoví cíl příliš obecně
• nahrazují cíl tématem
• namísto cíle popisují svoji činnost
• formulace cíle připouští různou interpretaci

struktura cílů výchovy

• nejobecnější, globální cíl – nejzákladnější představa o vychovávané osobnosti
  • dílčí cíle – vzdělávací a výchovné požadavky, obsahy znalostí a vlastností, požadavky na osobní rozvoj jednotlivých složek výchovy
    • cíle formativní a institucionální – konkrétní výchovné a vzdělávací instituce, jejich dokumentace a normy
      • cíle individuální

• učitel pracuje s cíly ve všech fázích výuky (při projektování // plánování, v přípravné fázi hodiny, na počátku vyučovací hodiny, v jejím průběhu i na konci vyučovací hodiny)
• současné cíle výchovy zaměřeny na plnohodnotný, svobodný rozvoj jedince jako osobnosti aktivní, se schopností rychlého a pružného rozhodování a dalšího seberozvoje
• v ČR cíle výchovy podmíněny Ústavou České republiky, výchovné cíle v textu školského zákona z roku 1990