Úvod do pedagogiky
Pedagogická fakulta
Mgr. Radek Pospíšil

Pojetí výchovy a její hlavní rysy

• rozdílná pojetí pedagogiky rozdílnými autory, velmi složité orientovat se v nich

Typologie pojetí pedagogické vědy (Průcha)

1. Z hlediska účelovosti

• pedagogika jako normativní teorie
• pedagogika jako explorativní a explanační teorie

2. Z hlediska předmětu

• pedagogika jako teorie výchovy
• pedagogika jako teorie edukační reality

3. Z hlediska postavení mezi vědami

• pedagogika jako věda filozofující
• pedagogika jako věda sociální

• pedagogická teorie nedospěla k jednotnému, přesně definovanému chápání svých ústředních pojmů

Pojetí z hlediska názorových skupin autorů (Svobodová, Šmahelová)

• autoři akcentující roli pedagoga nebo společnosti (Lindner, Kádner)
• autoři akcentující osobnost žáka ve výchově (Rousseau, Montessori, Key, Steiner)
• autoři hledající těžiště v interakci pedagoga a vychovávaného (humanistická, moderní, současná pedagogika)

Jednostranný pohled na výchovu (Blížkovský)

• varuje před jednostranností výchovy
• pedeutocentrický model – vše podřízeno vůli vychovatele
• pedocentrický model – vše podřízeno vychovávanému
• teleocentrický model – přeceňuje roli výchovného cíle
• technocetrický model – preferuje výchovné prostředky, metody, postupy
• funkcionální model – zahrnuje do výchovy neznámé vlivy zprostředkované vnitřními i vnějšími podmínkami života

Další pojetí výchovy (Horák, Kolář)

• intuitivní pojetí – zobecnění individuálních a skupinových zkušeností vychovatele i vychovávaného
• výchova jako předmět vědy – výchova jako předmět pedagogiky
• výchova jako konkrétní společenská činnost – slouží k ovlivňování chování, jednání jednotlivce a dosažení změn ve společnosti
• výchova jako zvláštní druh socializace – záměrné formování osobnosti člověka na rozdíl od nezáměrných vlivů
• výchova jako adaptace na stávající podmínky a anticipace toho co bude – přizpůsobení se aktuálnímu stavu a předvídán // předcházení dalšímu vývoji

Základní pojmy pedagogiky

• výchova i  vzdělávání se v české pedagogické teorii používají souběžně
• výchova – činnost, která ve společnosti zajišťuje předávání „duchovního majetku“ z generace na generaci; je hlavní složkou procesu socializace (= lidský jedinec se v průběhu života zespolečenšťuje); záměrné působení na osobnost jedince s cílem dosáhnout změn v různých složkách osobnosti
  • výchova intencionální (přímá) – bezprostřední působení pedagoga na jedince
  • výchova funkcionální (nepřímá) – rozvoj osobnosti ovlivňován vhodně adaptovaným prostředím
• vzdělání – specifická edukace, která je obvykle dlouhodobá a institucionalizovaná, realizují ji profesionální edukátoři a je obvykle legislativně vymezena co do svého průběhu a produktu
• vzdělávání – proces záměrného a organizovaného osvojování poznatků, dovedností, postojů aj., typicky realizovaný prostřednictvím školního vyučování

• edukační realita – úsek objektivní skutečnosti v níž probíhají nějaké edukační procesy
• edukační proces – činnost lidí, při níž se nějaký subjekt učí a jiný subjekt mu toto učení zprostředkovává
• edukační prostředí – je dáno fyzikálními podmínkami, zúčastněnými subjekty a jejich psychosociálními vztahy, prostředí v němž probíhá edukační proces
• školní edukace – souhrnně pokrývá jak výchovu, tak vzdělávání v pojetí standardní pedagogické teorie

Pedagogika jako normativní teorie

• otázka účelovosti pedagogiky „K čemu vlastně pedagogika slouží?“
• normativní účelovost pedagogiky → pozor však na přecenění (ztrácí vědecký charakter, stává se metodikou správné výchovy)
• v povaze pedagogiky, jakožto teorie vycházející z praxe a praxi (kromě jiného) sloužící, musí být zakotvena určitá složka předpisovosti, normovanosti, ideálu a vzoru
• zprostředkující, instrumentální role pedagogiky

Pedagogika jako explorativní a explanační teorie

• pedagogika je explorativní teorie → je založena na výzkumu a na poznatcích jím produkovaných
• pedagogika je explanační teorie → slouží k identifikaci a objasňování jevů edukační reality, poskytuje výklad o struktuře a fungování těchto jevů (zkoumá + objasňuje)
• nejlépe posuzováno při porovnání tradiční pedagogiky a pedagogiky moderní
• tradiční pedagogika
  • vytvářena z koncepcí předních teoretiků
  • jsou přesvědčeni o vhodnosti // žádoucnosti určitých principů a modelů edukace a vytvářejí teoretické konstrukce o tom, jaká má edukace být, jak má být ve školách realizována
  • tyto konstrukty však mají vadu, jelikož jim chybí opora v realitě běžné edukace, nejsou opřeny o konkrétní výzkumné poznatky
• moderní pedagogika
  • není pro ni prioritní vytváření teoretických koncepcí o ideální výchově, nýbrž se snaží objasňovat reálné jevy edukace, její fungování a to pomocí exaktních výzkumných procedur
  • zásadní je poznávání a vysvětlování edukační reality, nikoliv přímo její přetváření
• pedagogika se neobejde ani bez teorie, ani bez výzkumu, má-li být skutečnou vědou

Využití pedagogiky

• oblast školství – prioritní oblast, výkonné subjekty čerpají z pedagogiky
• oblast mimoškolního vzdělávání – vzdělávání mimo formální školský systém = pedagogika volného času, pedagogika vzdělávání dospělých (agogika, andragogika, gerontagogika)
• oblast ekonomického rozhodování – ekonomie vzdělávání
• oblast sociální politiky – ekonomie vzdělávání, sociologie výchovy, vzdělávací politika
• oblast pomáhajících profesí – sociální pedagogika
• oblast samotné vědy – vědecké poznání
• pedagogika produkující vědecké poznatky o edukačních jevech, procesech a konstruktech má široké pole využívání
• praktická využitelnost pedagogiky je hlavní silou, která zapříčinila, že pedagogická věda se v průběhu minulých desetiletí rozvíjí a nabývá stále více na významu

Obecné rysy výchovy

• výchova je vždy konkrétní povahy a byla a je determinována (určena a vymezena)
• naše současná výchova je historicky podmíněný model, odpovídající podmínkách české demokratické společnosti
• výchovu chápeme jako jeden z významných činitelů rozvoje společnosti vedle činitelů ekonomických, morálních a kulturních
• je nezbytně nutné uvědomovat si dělení výchovy dle míry intencionality na záměrnou a nezáměrnou

Charakteristické rysy I. – permanentní, univerzální a mnoho-
stranně orientovaná (Jůva)

• permanentní charakter – výchova je dlouhodobým, celoživotním cyklem, kterým prochází vychovávaný jedinec
• skladba výchovy – preprimární, primární, sekundární, terciární, celoživotní výchova a vzdělávání (andragogika), univerzita třetího věku (gerontagogika)
• předpokládá organicky propojit dvě základní formy výchovy, tedy výchovu druhým jedincem (heteroedukaci) a sebevýchovu (autoedukaci)
• univerzální charakter – dotýká se každého prakticky v každé životní situaci
• výchova je určená všem (zdravý, postižený, nadaný jedinec)
• s proměnami světa souvisí internacionalizace a globalizace výchovy, tedy orientování výchovy na problémy globální povahy a překonávání uzavřenosti výchovy
• projevuje se:

1. mezinárodní dohody v oblasti výchovy a vzdělávání
2. společné mezinárodní edukativní projekty
3. mezinárodní výměna učitelů a studentů
4. globální tématika ve VP a tvorba mezinárodních učebnic
5. postupné mezinárodní uznávání kvalifikačních certifikátů
6. srovnávání edukativních výsledků v různých zemích

• konkrétní mezinárodní projekty – TEMPUS, ERASMUS, EURYDICE, PHARE, LINGEA
• pluralita výchovných cílů a obsahů, výchovných forem, metod a prostředků
• jeví se potřeba určité integrace dílčích výchovných procesů → zdůrazňuje se při spolupráci školy a rodiny
• významným integračním činitelem hodnotová orientace
• každá výchovná aktivita má svou rovinu globální, teritoriální a individuální; ve všech těchto rovinách probíhají neustále procesy diferenciační i integrační se snahou o optimalizaci výchovného efektu
• mnohostranná orientace – výchova se snaží připravit jedince pro základní sociální role
• rozvíjí zároveň základní fyzické a psychické kvality jedince
• dvoustránkovitost pedagogického procesu (termín vzdělávání pojímán jako výchova v užším slova smyslu)
• mnohostranně orientovat znamená rozvíjet jedince v jednotlivých oblastech kultury
• pedagogika hovoří o několika složkách (komponentech, součástech, druzích) výchovy:
  • výchova světonázorová
  • výchova tělesná
  • výchova jazyková, vědecká a ekologická
  • výchova estetická
  • výchova technická, ekonomická a pracovní
  • výchova morální, právní a politická

Charakteristické rysy II. – je uváděno více rysů = podrobnější typologie (Svobodová, Šmaholová)

• permanentní charakter
• propojení autoedukace a heteroedukace
• dynamičnost a cykličnost - univerzální a komplexní charakter
• internacionální a globální charakter
• mnohostrannost výchovy
• pluralita a integrace
• hodnotová orientace

 

propojení autoedukace a heteroedukace – jedinec nejprve vzděláván jinými osobami, směřuje však k sebevýchově a sebevzdělávání; snaha propojovat tyto dva procesy co nejdříve a co nejefektivněji

dynamičnost a cykličnost – výchova je otevřená a vychází co se průběhu týče z předchozích výsledků, které se v další edukační činnosti projevují

internacionální a globální charakter – výchova musí mít mezinárodní a celosvětový charakter, vzdělávací instituce spolu musejí spolupracovat

pluralita a integrace – možnost volby vlastní vzdělávací cesty, ale i slučování, sjednocování, spojování dílčích výchovných procesů

hodnotová orientace – hodnotový obsah výchovy v závislosti na historické etapě, v které se výchovný proces nachází