Dílo recenzoval:
doc. PhDr. Stanislav Střelec, CSc.
Vychovávaný jedinec
cílem výchovně-vzdělávacího procesu je plný a mnohostranný rozvoj osobnosti jedince
velká pozornost pedagogiky je směřována k vychovávanému jedinci (edukantovi) → dítěti, žákovi, i dospělému člověku
pod termínem vychovávaný jedinec chápeme žáka, studenta, učně, dítě poučované rodičem, studenta v domově mládeže, člena turistického oddílu, člena pěveckého nebo dramatického souboru, účastníka odborného školení, účastníka jazykového kurz nebo pacienta instruovaného lékařem
jedince ve výchovně-vzdělávacím procesu výrazně ovlivňují podmínky výchovy
schopnosti a nadání pro určitou činnost ve výchovně vzdělávacím procesu
je třeba odlišit schopnosti od vloh
vlohy chápeme jako vrozené anatomicko-fyziologické zvláštnosti organismu
vlohy jsou základem rozvoje schopností, schopnosti samy jsou pak výsledkem tohoto vývoje
ve výchovně-vzdělávacím procesu je nutné v maximální možné míře zajistit odpovídající podmínky pro nejvýznamnější činnosti, ve kterých se schopnosti mohou utvářet a zejména rozvíjet
schopnosti chápeme jako podmínku rychlého a úspěšného osvojování vědomostí, dovedností a návyků
pro rozvoj schopností je zapotřebí, aby si jedinec osvojil vědomosti, dovednosti a návyky získané a vytvořené ve společenskohistorické praxi a tvořivě jich užíval jak ve škole tak mimo ni
schopnosti na rozdíl od vědomostí jsou trvalejšího charakteru, ale jejich utváření je pomalejší
schopnosti jsou předpokladem dalšího úspěšného osvojování vědomostí, dovedností a návyků
specifický problém schopností při výchově a vzdělávání dospělých → existují zde velké individuální rozdíly podmíněné zdravotním stavem, životním způsobem i dosavadní pracovní činností
dva názory na současné pojetí výchovy a vzdělávání v souvislosti s psychickými předpoklady
dominuje role vrozených vlastností – ty jsou nejdůležitějším a nejzásadnějším faktorem
teorie mastery learningu (zvládající učení) – každý jedinec bez ohledu na vrozené vlastnosti má možnost zvládnout stejné množství látky pokud mu k tomu je poskytnut dostatek prostoru a času (individuální hledisko); je tedy třeba respektovat vlastní tempo žáků
velmi důležitým faktorem je i výchovně-vzdělávací styl žáka:
kognitivní styl – převážně vrozený
učební styl – získaný v průběhu života (zrakový, kinestetický nebo sluchový typ)
každý jedinec tak má svůj vlastní učební styl – individuální způsob osvojování poznatků, který je určující v přístupu k učení, zahrnuje složky poznávací, motivační, emocionální, sociální, autoregulační a vliv vnějších a vnitřních podmínek
důležitým faktorem je také nutnost respektovat různé druhy inteligence žáků
inteligenci chápeme jako soubor dispozic, která umožňuje řešit problémy
významným faktorem je sociální situace realizovaná zejména v rodině
sociální situace → významný činitel, sociální vazby mohou vzdělávání a výchovu motivovat pozitivně, ale i zasahovat rušivě
jeden z významných činitelů podporujících rozvoj různých forem výchovně-vzdělávací činnosti je vytvoření pozitivní pedagogické atmosféry
problematika rodiny, jejich zájmů, postojů, finančního zabezpečení
sociální vazby vytvořené v kruhu rodiny přitom mohou mít pozitivní vliv na průběh výchovy a vzdělávání
velmi důležitá také dosavadní vzdělanostní úroveň
dosavadní vzdělanostní úroveň je příznivá za předpokladu, že dosavadní vědomosti, dovednosti, návyky i postoje, zájmy a potřeby jsou na úrovni žádoucí z hlediska další výchovně-vzdělávací činnosti
výchova má v sobě vždy mnoho prvků převýchovy
měla by však navazovat na fungující a dobré získané schopnosti, dovednosti, znalosti a měnit jen schémata chybně zafixovaná
k těmto skutečnostem lze dospět pedagogickou diagnostikou, zejména samotnou diagnózou
diagnóza předpokladů a nejvhodnějších metod, způsob optimálního rozvoje předpokladů a posilování či kompenzování slabých předpokladů jinými
tradiční model výchovy → pedagog jako jediný aktivní subjekt pedagogického procesu a žák jako pouhý receptivní objekt přijímající informace
moderní pedagogické myšlení → v čele umístěna aktivita vychovávané osobnosti, vychovávaný jedinec není pouze příjemcem, ale aktivním tvůrcem, pedagog je spíše průvodcem a tutorem
autoritativní výchova málo respektuje jedince a sleduje pouze osvojení předem daných vědomostí, pedagog je absolutní autoritou
výchova jako služba jedinci zabezpečuje proměny, které si jedinec sám žádá, úlohou pedagoga je pomoci vychovávanému jedinci
současná pedagogika ve výchovně-vzdělávacím procesu usiluje o výchovu na jedné straně respektující autoritu pedagogického pracovníka a na druhé straně umožňující uplatnění aktivity a iniciativy vychovávaného jedince
výchova by měla být spoluprací pedagoga s vychovávaným jedincem
korektní vztah mezi pedagogem a žákem → právní záruka „Úmluva o právech dítěte“