Úvod do pedagogiky
Pedagogická fakulta
Mgr. Radek Pospíšil

Podmínky výchovy

• výchova = subjekto-subjektový proces, pedagog – žák (není pasivní), má v sobě sebeutvářecí prvek
• podmínky výchovy jsou determinanty procesu výchovy, vedení, kultivace i utváření lidí
• podmínky výchovy jsou nesčetné, mimořádně diferencované i vzájemně propojené
• chceme-li jednotlivce plně rozvíjet, musíme jej také dostatečně dobře znát, je nutné znát aktivity jedince a životní prostředí v němž žije
• mezi podmínky výchovy jsou často řazeny i osobnosti, které se na výchově podílejí, dále věci a předmětné okolnosti
• podmínky výchovy jsou charakterizovány celkovou dosaženou úrovní života a životního prostředí vychovávaných i vychovatelů
• podmínky výchovy jsou dány tím, co existuje, včetně zjevných i skrytých možností
• teoreticky spadá pod tento pojem celá mimovýchovná realita a z výchovy vše, kromě jejích cílů a prostředků
• podmínky výchovy jsou východiskem, a do jisté míry i výsledkem výchovy
• je třeba rozlišovat mezi následujícími pojmy:
  • okolí – souhrn všech vnějších podmínek přírodních i sociálních bez ohledu na to, zda jsou pro člověka zdrojem vývojových podnětů nebo nejsou
  • prostředí – omezujeme jen na okolní jevy, které mají pro určitého člověka nějakou subjektivní hodnotu účinkující jako podnět na něž nevědomě i vědomě reaguje
• orientace na podstatné podmínky výchovy směřuje k objevování základních příčin pedagogických úspěchů i neúspěchů
• je třeba rozlišovat příčiny hlavní od příčin vedlejších
• vědeckým zjišťováním podmínek výchovy se zabývá pedagogická diagnostika
• za použití diagnostických metod (ústní a písemné zkoušky, rozbor učební činnosti, analýza výkonu, test, rozhovor) dospívá k pedagogické diagnóze žáka
• taxonomie podmínek výchovy je předpokladem taxonomie výchovných cílů a prostředků

• Dělení podmínek výchovy:
  • vnější podmínky
  • vnitřní podmínky
• vnější podmínky výchovy tvoří sociální i přírodní okolnosti, za nichž výchova probíhá, vliv existujícího životního prostředí na vychovávané
• osobnosti, dosažená úroveň života, životní prostředí vychovatelů i vychovávaných, formativní vlivy sociálního a přírodního prostředí
• podmínkami výchovy jsou čas, velikost školy a její vybavení, pravidla spojená s klimatem školy, kurikulum, učebny, jejich materiální vybavení, pomůcky, hřiště, dílny, laboratoře, knihovna, jídelna, učivo, řízení výchovného procesu, třída žáků chápaná jako sociální skupina, vyučujíc
• faktory politické, ekonomické, vědecké, kulturní, duchovní, zdravotní i demografické

• životní prostředí člověka je částí reality, se kterou jsou lidé v praktické duchovní interakci
• prostředí kultivuje člověka tím více, čím uvědoměleji a aktivněji člověk kultivuje své životní prostředí
• přehled nejdůležitějších faktorových polí životního prostředí člověka:
  1. sféra vztahů „lidé-příroda“ – člověk i prostředí se musí vyvíjet ve vzájemní interakci a nesmí se vzájemně poškozovat
  • 1.1 vztahy „lidé-abiosféra“ – interakce člověka s neživou přírodou
  • 1.2 vztahy „lidé-biosféra“ – interakce člověka se živou přírodou
  2. sféra vztahů „lidé-výsledky lidské aktivity“ – má formativní těžiště v uspokojování i kultivování lidských materiálních i duchovních potřeb
  3. sféra vztahů „lidé-lidé“ – zahrnuje faktory sociální a osobnostní, je formativně nejvýznamnější složkou životního prostředí člověka
  • 3.1 „lidé-širší sociální prostředí“ – světová populace, společenství kontinentů
  • 3.2 „lidé-užší sociální prostředí“ – vrstevníci, známí, studijní skupiny
  • 3.3 osobnostní faktory – interakce dvou lidí a vztahy člověka k sobě samému
• výchovné prostředí – stimuluje zdravý a plný rozvoj člověka; je možné i potřebné využívat je výchovně; nejedná se jen o upravené byty, ale zejména o žádoucí hodnoty, sociální vztahy
• vnější podmínky výchovy dále třídíme na:
  • přírodní a společenské
  • objektivní a subjektivní
  • věcné a osobní
  • materiální a duchovní
  • obecné a konkrétní
• pedagogický zřetel k obecným cílům a kulturním potřebám by nebyl nic platný, kdybychom jej nedokázali aktuálně a regionálně konkretizovat, kdybychom zanedbávali kultivaci vztahů žáků k prostředí, jejich bydlišti, škole a životu
• účinná výchova žádoucích vztahů člověka ke skutečnosti musí postupovat od blízkého ke vzdálenému (pedagogický princip J.A.Komenského)
• složky novodobého životního prostředí
  • rodina
  • skupina
  • hromadné sdělovací prostředky

• vnitřní podmínky výchovy tvoří komplexně pojatá dosažená úroveň vychovávaných jednotlivců i skupin
• vnitřní podmínky výchovy určitých edukantů tvoří:
  • fyzické (tělesné) a psychické (duševní) předpoklady jedince (vrozené, získané vlastnosti žádoucí i nežádoucí)
  • veškeré výchovně vzdělávací výsledky
  • výsledky jejich dosavadního pedagogicky nezáměrného utváření
• jsou dány vlohami a dispozicemi člověka

• vnější podmínky, dané dosaženou úrovní vývoje životního prostředí, a vnitřní podmínky, dané dosaženou úrovní vývoje vychovávaných, se vzájemně složitě ovlivňují a podmiňují
• pro pochopení chování člověka je nutné poznat vnější i vnitřní podmínky života

• obecně rozlišujeme podmínky:
  • eufunkční – pozitivní formativní vlivy i účinky životního prostředí i životních zkušeností vychovávaných
  • neutrální – formativní účinky s vlivem ryze neutrálním
  • disfunkční – představují všechny formativní účinky, které jsou převážně rušiví, negativní

• další členění podmínek výchovy (HORÁK, KOLÁŘ In SVOBODOVÁ, ŠMAHELOVÁ):
• podmínky biologické povahy
  • týkají se vychovávaného jedince a vnitřní struktury a stavu jeho osobnosti, řadíme sem:
  • vnitřní podmínky (dědičné faktory, zdravotní stav, biorytmus)
  • vnější vlivy přírodního prostředí a jeho zpětný vliv na člověka
  • předpoklady vývoje jedince dané dědičností
  • biologická struktura jedince
  • biologické mikro a makro prostředí
  • zdravotní stav
  • hygienické podmínky života
  • způsob uspokojování základních životních potřeb
• podmínky psychické povahy
  • označují úroveň psychických procesů a vlastností vychovávaného, patří sem:
  • konkrétní stav a úroveň žáků (učitel ho zná a stává se podmínkou)
  • úroveň poznávacích procesů a kvalita dosavadního poznání
  • vlohy, schopnosti, nadání, talent, temperament
  • emocionalita, emoční inteligence
  • volní a charakterové vlastnosti
  • potřeby, motivace, aspirace, zájmy
• podmínky sociální povahy
  • zabývají se užším i širším společenským prostředím, které vychovávaného jedince obklopuje (mikro a makro prostředí), zařazujeme sem:
  • konkrétní uspořádání společnosti po stránce politické, ekonomické, kulturní a právní
  • převládající hodnoty, které řídí chování lidí
  • sociální struktura společnosti
  • převládající životní styl a tradice
  • sociální skupiny ovlivňující vychovávaného

• pedagogická teorie a praxe by se měla více podílet nejen na poznávání, ale i na přetváření podmínek současné výchovy
• výchovu charakterizuje mnohem více snaha o překonávání dosažené úrovně života než přizpůsobování se stávajícím poměrům
• výchova sama je nenahraditelnou podmínkou života člověka
• humanizace podmínek výchovy
  • rozlišovat celou škálu podmínek výchovy od relativně snadno změnitelných
  • neopomínat ani podmínky obtížněji a těžce změnitelné
  • stabilní životní a výchovné podmínky (nedokážeme uspokojivě ovlivňovat) › aktivní životní pozice lidí vůči podmínkám jejich života není ovšem ani zda bez nadějí
• jedna ze základních příčin nízké účinnosti výchovy je nedostatečné poznávání, využívání a přetváření současných podmínek výchovy

• pedagogická diagnostika – zjišťování, identifikování a hodnocení úrovně rozvoje žáka (žáků) jako výsledku výchovného a vzdělávacího působení; při diagnostikování se zjišťuje, jaký je žák v daném momentu (etapě) výchovy a vzdělávání a zda jeho vlastnosti (stav rozvoje) jsou v souladu s očekáváním (s cíli a záměry výchovy a vzdělávání)
• utvářejí-li člověka jeho aktivity, zkušenosti i sociálně přírodní okolnosti, třeba dávat lidskou podobu celému lidskému životu i světu