Úvod do pedagogiky
Pedagogická fakulta
Mgr. Radek Pospíšil

Systémové pojetí pedagogiky

Typologie systémového pojetí pedagogické vědy – Průcha

• několik druhů dělení dle těchto hledisek:
• z hlediska účelovosti
  • pedagogika jako normativní teorie
  • pedagogika jako explorativní a explanační teorie
• z hlediska předmětu
  • pedagogika jako teorie výchovy
  • pedagogika jako teorie edukační reality
• z hlediska postavení mezi vědami
  • pedagogika jako věda filozofující
  • pedagogika jako věda sociální

komplexní pojetí výchovy

• respektuje její mnohostrannou úplnost, pojímá výchovu a vzdělávání v dimenzi celoživotní i celospolečenské
• výchovu dětí a mládeže spojuje s výchovou dospělých, řadíme sem výchovu veřejnou, rodinnou, sebevýchovu i sebevzdělávání, celoživotní charakter výchovy
• výchova je záležitostí každého člověka, výchovných činitelů, společnosti
• bez uplatňování komplexního a systémového pojetí výchovy nelze výchovně-vzdělávací soustavu realizovat
• soustava komplexního pojetí výchovy má dva základní znaky:
  • prvním znakem je celistvý, vědecky podložený zřetel k harmonickému rozvíjení osobnosti, sociálních vztahů i společnosti (včetně jejich přírodního prostředí)
    • komplexní přístup ke skutečnosti vyžaduje nejen všestranné poznání, je návodem k jednání skutečně kultivujícímu
  • druhým znakem je orientace na hlavní hybné články vývoje daného celku v zájmu optimalizace výchovy
• teoretickým základem je obecná teorie systémů
• pojem soustava
  • centrem pozornosti vědy jako celku je výzkum struktury, funkce a vývoje celistvých komplexů reality
  • soustavou rozumíme jakýkoli komplex vzájemně se ovlivňujících elementů
  • systémový přístup využívá všeho, co věda neshromáždila a shromažďuje
  • za soustavu pokládáme obecně jakýkoliv účelově definovaný komplex element (komponent, prvků, částí, činitelů, jevů) spjatých vzájemnými vztahy v prostoru a čase
• hlavní funkcí výchovně vzdělávací soustavy je rozvoj subjektu, svobodné harmonické rozvíjení dětí, mládeže i dospělých

jednotlivé systémy – Blížkovský

• soustavu tvoří dva základní elementy – objekt (předměty, zákonitosti = O) a subjekt (lidé = S)
  • zákonité vztahy typu O – O, tj. vztahy mezi dvěma objekty
    • v biosféře, abiosféře, fyzikální, chemické zákonitosti bez vlivu člověka
  • zákonité vztahy typu S – O, tj. vztahy mezi subjekty a objekty věcné povahy
    • vztahy lidé – příroda, lidé – materiální výsledky jejich aktivity
  • zákonité vztahy typu S – S, tj. vztahy mezi dvěma subjekty
    • společenské vztahy lidé – lidé (mezilidské vztahy)
• vzdělávání postrádá konkretizaci nové hodnotové orientace na tvořivost, humanitu, racionalitu, demokracii a další všelidské hodnoty
• školní výchova je příliš oddělována i izolována od kultivace životního prostředí a celkového funkcionálního vnějšího i vnitřního utváření osobností a skupin
• rozmanitá podoba redukce a jednostranné pojetí cílů a obsahu výchovy
• harmonické rozvíjení osobnosti se zužuje na jeho jednotlivé stránky, složky a části (přeceňuje nebo podceňuje se ta či ona dimenze výchovy)
• výchovu nelze omezovat na vnější působení na lidi (má mimořádné možnosti sebevzdělávání, sebevýcviku, sebevýchovy i tvůrčí seberealizace)
• celospolečenská povaha výchovy bývá omezována resortně, institucionálně i organizačně
• celoživotní povaha výchovy bývá zužována na výchovu dorůstajících generací, dětí a mládeže
• vzdělávání dospělých se podceňuje, je však součástí výchovně-vzdělávacího procesu (agogika, andragogika, gerontagogika)
• celodenní dimenzi výchovy brzdí podceňování výchovy mimo vyučování, nekvalitní vedení zájmových aktivit a organizací, nedostatečná kultivace činnosti lidí v jejich volném čase
• jednotlivé postuláty výchovy nabývají svůj konečný smysl teprve podle své polohy a úlohy ve výchovné soustavě, jejich pedagogická funkce se mění v závislosti na místě i čase, v kterém daný prvek vystupuje v celkovém výchovně-vzdělávacím procesu
• vývojové fáze systémového pojetí výchovy
  • objevování systémových elementů a dílčích vztahů výchovy
  • modelování celistvých struktur a obrazů výchovy, objevování zákonitostí vývoje výchovně-vzdělávacího systému
• překážka širšího uplatňování i výraznějšího poznávacího přínosu přístupu v pedagogických výzkumech › nedostatečná teoretická příprava
• modelování
  • vedoucí metoda systémového přístupu ke skutečnosti, poskytuje možnost vyzkoušet praktick
  • dobrý model není jen cestou k hlubšímu poznání, ale i spolehlivým mostem mezi vědou a praxí
• podstatou výchovy kultivace osobnosti člověka, jejího světa, cílevědomé utváření uvědomělého, aktivního a tvůrčího vztahu člověka ke světu

dělení modelu výchovy do pěti sfér:

• sféra reality lidského světa zahrnuje
  • abiosféra
  • biosféra
  • antroposféra (životní prostředí člověka)
• harmonický rozvoj člověka možný uvnitř komplexních subjektově-objektových vztahů
• mnohostranné, poznávací i hodnotící vztahy představují zdroj cílů, prostředků a podmínek výchovy
• sféra širšího sociálního prostředí
• určitá aglomerace, region, národ, stát, větší společenství, klima, způsob života ad.
• sféra užšího sociálního prostředí a utváření určitých lidí
• utváří individuální i skupinové lidské zvláštnosti, hlavním polem socializace osobnosti personalizace společnosti
• v každé situaci nelze rozlišit formativní vlivy neutrální, disfunkční (negativní) a eufunkční (kultivujcí)
• sféra výchovně-vzdělávací soustavy
• výchovně-vzdělávací soustavu členíme prostorově, časově i podle hledisek pedagogických
• procesuální hledisko:
  • výchovně-vzdělávací stupně – gradace vzdělávání, typy škol a vzdělávání dle věku
  • výchovně-vzdělávací cykly a situace – cyklus školního roku, porovnání situace ve třídě na začátku a na konci školního roku
  • výchovně-vzdělávací akty – pochvala student a její účinnost nebo neúčinnost
• sféra elementů a dílčích relací výchovy
• jednotlivé či neúplné prvky výchovy a jejich vztahy
• subjekt výchovy – uvědomělý tvůrce, nositel a realizátor výchovných záměrů
• objekt výchovy – adresát, příjemce i interpret a spolutvůrce ve výchovném procesu
• podmínky výchovy – dány úrovní života a životního prostředí vychovávaných, tím co již bylo výchovou dosaženo, tím co tvoří východisko dalších pedagogických snah
  • vnější podmínky – úroveň životního prostředí, sociální a přírodní okolnosti, vliv prostředí
  • vnitřní podmínky – úroveň vychovávaných jednotlivců i skupin, vlastnosti, zkušenosti
• cíl výchovy – objevené a vědomě zvolené pedagogické možnosti, čeho má být dosaženo, cíle poskytují výchovně vzdělávací výsledky
• výchovné prostředky – každá vnitřní i vnější podmínka využitelná k dosažení vytýčených cílů

nesystémové pojetí výchovy – Blížkovský, Svobodová, Šmahelová

• jednostranné pojetí výchovy, tři druhy:
• dvoupólový model
  • dialog mezi pedagogem a vychovávaným jedincem, vztahy mezi partnery ve výchově jádrem pedagogické problematiky
• třípólový model
  • vztah mezi učitelem, žákem a učivem = didaktický trojúhelník
• čtyřpólový model
  • relativně úplný, ale statický a uzavřený; vztahy mezi učitelem, žákem, učivem a okolnímu světu

funkce výchovy

• plný rozvoj lidské osobnosti, rozvíjet všechny ve všem všestranně – Jůva
• příprava k sociálním rolím
  • nejtypičtější sociální role – občan, pracovník, ochránce a tvůrce životního prostředí, partner a rodič, účastník kulturního života, uživatel hodnot, uživatel volného času, účastník dopravy
  • rozvoj základních kvalit osobnosti
  • subjektivní kvality, které se ve výchovném procesu rozvíjejí
  • dvoustránkovitost výchovy – vzdělávání a výchova v užším slova smyslu
  • rozvíjíme vědomosti, schopnosti, návyky, postoje ke skutečnosti, zájmy a potřeby, chování
  • rozvoj v kulturních oblastech
  • plný rozvoj jedince znamená orientovat ho v oblastech kultury
  • výchova světonázorová; jazyková, vědecká a ekologická; technická, ekonomická a pracovní; mravní, právní, politická; estetická; tělesná
• pohyb proměnných cílů, prostředků a podmínek výchovy je současně i jejich vzájemným koloběhem
• podstata úsilí o výchovně-vzdělávací soustavu (VVS) › znovuobnovování a optimalizace vztahů objektů a subjektů výchovy a vztahů podmínek, cílů a prostředků výchovy
• optimalizace výchovně-vzdělávacího procesu předpokládá uvědomělou součinnost pedagogické teorie i praxe
• pojetí výchovy směřuje k poznání a optimalizace výchovně-vzdělávací činnosti
• význam metodologický › vymezuje povahu i specifičnost pedagogického myšlení a jednání a pedagogického přístupu ke skutečnosti
• specifičnost pedagogického myšlení a jednání je v komplexní odpovědnosti za rozvíjení člověka
• v popředí zájmu pedagoga stojí vztahy mezi subjekty a objekty, proměny v procesu výchovy člověka i sociálních skupin