První skupinu francouzských samohlásek, tvoří vysoké samohlásky [i], [y], [u]. U každé z nich musíme dbát na dodržení napjatosti při artikulaci a dále na výraznou práci rtů. I i U se vyskytují ve francouzštině, v češtině i ve slovenštině.
Artikulačně i akustickým dojmem je však odlišné zejména francouzské [i], které je vyšší, ostřejší a napjatější než I české a slovenské. Napjatější je i francouzské [u], největší přesnost však vyžaduje správná artikulace zaokrouhleného [y], které se v našich hláskových systémech vůbec nevyskytuje. Musíme si proto zvyknout nejen na přesnou artikulaci tohoto vokálu, ale současně se naučit vnímat i jeho akustickou kvalitu v různých spojeních spontánní souvislé mluvené francouzštiny.