Současnou francouzštinu je možné členit do řady útvarů, jejichž prolínání a vzájemné ovlivňování se ukazuje velmi výrazně zejména díky rozvoji hromadných sdělovacích prostředků. Mluvený jazyk nás pomocí moderních přenosových zařízení stále více obklopuje a zprostředkovává nejen vzájemné působení různých stylů uvnitř jazykového systému, ale umožňuje také pronikání četných prvků i z ostatních jazyků.
Uvnitř vlastního jazykového systému se střetávají nejvýrazněji dvě protichůdné tendence: kultivovanější výslovnost proniká sice do jazykového povědomí běžného mluvčího, ale na druhé straně se hovorové prvky zcela spontánně promítají v každodenní praxi do vyšších jazykových stylů.
Pierre Léon v Grammaire du français parlé pokukazuje na tři moderně pojaté fonostylistické aspekty jazyka (niveau): «recherché, moyen, familier».
Pro potřebu cizince je důležité, aby uměl rozeznat zejména nižší styly - familiární výslovnost různého stupně, které by sám ve své vlastní produkci neměl nikdy napodobovat.
P. Léon připomíná, že prakticky až ve škole se každý postupně dozvídá o existenci normy, kde je zapotřebí vyslovovat e-caduc, kde realizovat liaison, o tzv. intonačních „rituálech“, apod. Ortoepie se mnohdy soustřeďuje pouze na rovinu artikulace základních zvukových jednotek, ale důležité je postihnout také rytmické a intonační celky tak, jak mají v jazyce existovat.
Tradiční francouzský pravopis, který zachycuje způsob výslovnosti platný před řadou století, je úskalím nejen pro cizince, ale také pro řadu Francouzů, v jejichž výslovnosti se obráží znalost ortoepické normy a celková vzdělanost.