reprezentuje v podstatě standardní výslovnost, která je v průměru představována hlasateli, redaktory a moderátory v rozhlasu a televizi, někdy i účastníky rozhlasových a televizních rozhovorů a diskusí. Tento typ výslovnosti rozhodně není bez závad, je však třeba vzít v úvahu fakt, že prostřednictvím sdělovacích prostředků je denně řadu hodin předáván miliónům Francouzů, a má tedy největší předpoklady se prosadit. Jeho základní charakteristické rysy by bylo možné shrnout do těchto bodů:
Pravidla otevřenosti a zavřenosti samohlásek se respektují pouze v přízvučném postavení, v nepřízvučném postavení jsou značně, až úplně setřena s výjimkou rozlišování otevřeného a zavřeného O, které se vyskytuje i v nepřízvučném postavení v několika opozicích. E a Œ se tedy vyslovuje v nepřízvučném postavení většinou střední a A výhradně přední nebo střední, ne však zadní.
Ve značné míře se potlačuje výslovnost e-caduc a fakultativní liaison.
Přes uvedené změny si však artikulace zachovává svou charakteristickou napjatost, aby vokalické témbry byly snadno a přesně vnímány.
Rytmus je charakterizován jednak rovnoměrností nepřízvučných slabik («égalité des syllabes») s určitou tendencí prodlužovat ty slabiky, které se blíží ke koncové přízvučné slabice, a ta je pak výrazně delší než slabiky ostatní. Distribuce počtu slabik v rytmických skupinách však není v tomto stylu zcela pravidelná.