rancouzské [i] je vysoká přední ústní samohláska, která oproti českému a slovenskému I je artikulována s větší napjatostí, s výraznějším zaostřením koutků úst než u českého I. Hrot jazyka se opírá o dolní řezáky, jazyk je výrazně obloukovitě vyklenut a posunut vysoko kupředu, takže vzdálenost mezi patrem a jazykem je velmi malá (viz schematické znázornění na obr., kde můžeme srovnat postavení jazyka a rtů při artikulaci českého a francouzského I).
I po stránce akustické jsou I srovnávaných vokalických systémů odlišná; francouzské [i] je vyšší než české a slovenské I a tím rušivěji působí, když vyslovujeme ve francouzštině dnes poměrně rozšířenou variantu otevřeného „pražského" I, kterou potom rodilý Francouz považuje už v povědomí svého vokalického systému za zavřené [e] — (lit — les, dit — des, apod.).
Obrázek 3.1 Schematické znázornění součinnosti mluvidel při artikulaci francouzského [i] (přerušovaná čára, spodní obr. retní štěrbiny) a českého [i] (plná čára, vrchní obr. retní šterbiny)
![Schematické znázornění součinnosti mluvidel při artikulaci francouzského [i] (přerušovaná čára, spodní obr. retní štěrbiny) a českého [i] (plná čára, vrchní obr. retní šterbiny)](resources/obr_11.jpg)
Samohláska [i] je nejčastěji označována grafickým znakem i:
ici [isi], il [il], livre, midi, qui, image, six, guide
Grafický znak y se vyslovuje ve francouzštině také jako vysoké zaostřené nezaokrouhlené [i]. Český mluvčí někdy chybuje v tom, že vyslovuje tento grafém jako zaokrouhlené [y], např.
style [stil], lycée [lise], mythe, physique, lyre, cynique, Guy [gi], gymnastique, rythme
Grafický znak î se vyslovuje většinou [i]:
abîme [abim], île [il], huître [ɥitɹ], Nîmes
Grafický znak ï se vyslovuje [i]
naïf [naif], laïque [laik], égoïsme, stoïque, cocaïne