Francouzské [y] je vysoká přední zaokrouhlená ústní samohláska, která nemá žádný protějšek v českém ani slovenském vokalickém systému. Při artikulaci této samohlásky musíme zejména dbát na maximální zaokrouhlení a vyšpulení rtů. Jazyk je jen nepatrně méně vyklenut než u [i], zatímco rty jsou výrazně zaokrouhleny s větší napjatostí než při českém [u].
![Samohláska [y]](resources/samohlaska_y.jpg)
Funkční význam protikladu těchto dvou výrazně odlišných francouzských samohlásek – labializovaného [y] a nelabializovaného [i] – bude dále procvičováno.
Samohláska [y] je nejčastěji označována grafickým znakem u, např.
une [yn], université [ynivɛɹsite], utile, lutte, pur, lune, rue
Grafický znak û se vyslovuje vždy [y]:
mûr [myɹ], sûr [syɹ], dû, bûche, qu’il fût
Grafický znak ü se vyslovuje [y]:
Saül (toto grafické označení je však velmi ojedinělé)
Grafické spojení eu, eû se vyslovuje [y] ve tvarech slovesa avoir, např. j’eus, ils eurent, nous eûmes, il eût, il a eu.
Ve slovech, kde se grafém u vyskytuje mezi konsonantem a koncovým -e, -es, -ent, popř. e-caduc a konsonantem, který patří k následující slabice, vyslovujeme pouze toto [y], nikoliv [ye]:
tu tueras [ty tyɹa], ils ruent [il ɹy], dénuement [denymɑ̃]
Rovněž se nevyslovuje po grafému u koncové ë ve slovech typu: aiguë [egy], exiguë [exigy].