Polosouhláska [w] se nejčastěji graficky vyjadřuje znaky ou + vokál, oi, oin, oy
Pro výslovnost polokonsonantického [w] graficky označovaného ou + vokál platí obdobné pravidlo jako u polokonsonantů [j] a [ɥ]. Je-li před ou jediná souhláska, která patří s tímto ou do společné slabiky, vyslovíme polosouhláskové [w]:
louer [lwe], Louis [lwi], douane [dwan], roué [ɹwe] atd.
Jsou-li před ou dvě souhlásky (z nichž druhá je r nebo l) a jsou-li spojeny s ou do jedné slabiky, vyslovujeme ou jako [u]:
trouer [tɹue], brouet [bɹuɛ], clouer [klue] atd.
Grafické označení oi, oin, oy
Grafické spojení oi vysloujeme vždy jako [wa] bez ohledu na to, předchází-li jedna nebo dvě vyslovené souhlásky:
voiture [vwaty:ɹ], froid [fɹwa], gloire [glwa:ɹ] atd.
Grafické spojení oin vyslovujeme vždy jako [wɛ̃]:
loin [lwɛ̃], moins [mwɛ̃], témoin [temwɛ̃] atd.
Grafické spojení oy vyslovujeme vždy jako [wa], ať předchází jedna, nebo dvě vyslovené souhlásky:
voyager [vwajaʒe], employer [ɑ̃plwaje], moyen [mwajɛ̃], doyen [dwajɛ̃] atd.
Výslovnost samohlásky [u] a polosouhlásky [w] se často střídá ve slovesných formách jako např. je joue [ʒəʒu] – nous jouons [nuʒwɔ̃].
Ve francouzské výslovnosti je zapotřebí rozlišovat přesně kvalitu všech tří polosouhlásek:
miette [mjɛt] – muette [mɥɛt] – mouette [mwɛt]
Pro českého a slovenského mluvčího je zvláště důležité, aby si uvědomil akustický i artikulační rozdíl mezi polosouhláskou [ɥ], jejichž základem je témbr samohlásky [y], a polosouhláskou [w], jejímž základem je témbr samohlásky [u]:
| lui [lɥi] | – | Louis [lwi] |
| nuée [nɥe] | – | noué [nwe] |
Nesprávná realizace těchto fonémů může vést jednak k přímým záměnám v řadě opozicí a přinejmenším k chybné výslovnosti, která narušuje zvukovou kvalitu celkové promluvy.