U vět tázacích rozlišujeme ve francouzštině z hlediska intonačního několik typů.
Tázací věta má stejnou stavbu jako oznamovací věta – otázka je vyjádřena pouze intonací. v tomto případě je intonace vždy stoupavá, vrchol je na poslední slabice:
Vous avez les bil↗lets? | Ils vont au thé↗âtre? |
C’est t↗out? | C’est j↗uste? |
Otázka tvořená inverzí. Obecný model, kterým se může cizinec vždy řídit, je následující: intonační vrchol je na konci inverze a pak intonace postupně klesá, aby případně na poslední slabice opět nepatrně stoupla:
Avez-vous mon chapeau?
Avez-vous mon chapeau?
Otázka tvořena tázacím zájmenem, příslovcem apod., stojícím na začátku věty. Obecný model je obdobný jako v předcházejícím případě: intonační vrchol je na poslední slabice tázacího zájmena, příslovce – pak intonace postupně klesá, aby případně na poslední slabice opět nepatrně stoupla.
Comment avez-vous fait ça?
Comment avez-vous fait ça?
Lequel as-tu choisi?
Lequel as-tu choisi?
En quelle année êtes-vous venu?
En quelle année êtes-vous venu?
(V tomto případě je sice intonační vrchol na tázacím quelle, přízvuk je však vázán k následujícímu substantivu.)
Otázka tvořená pomocí est-ce que, qu’est-ce que.
I v tomto případě platí obecný model: intonační vrchol umístit na koncové -que tohoto výrazu, pak intonace postupně klesá, aby na poslední slabice případně nepatrně stoupla:
Est-ce que sa fille est partie?
Est-ce que sa fille est partie?
Qu’est-ce que tu racontes?
Qu’est-ce que tu racontes?