Biogeografie

Hydrická řada 3 - normální

Rozšíření a charakteristické rysy ekotopu:

Geobiocenózy normální hydrické řady v České republice naprosto převládají, zaujímají takřka 80 % území státu.

Hydrický režim půd normální hydrické řady je závislý na tzv. základní vodě, tj. na množství atmosférických srážek spadlých na lokalitu, nedochází zde ani k úbytku vody nadměrným vysýcháním, ale ani k obohacování přídatnou vodou, získanou navíc přelivem, přítokem či podmokem. Geobiocenózy normální řady se vyskytují na různých typech reliéfu kromě výrazně vypuklých a skalnatých částí a podmáčených sníženin. Převládajícím
půdním typem jsou kambizemě, vyskytují se i mnohé další půdní typy (např. hnědozemě, černozemě, luvizemě, podzoly). Vždy se jedná o půdy alespoň středně hluboké až hluboké, někdy se ve spodinách může projevit i slabé oglejení.

Bioindikace:

Vzhledem k dominantnímu rozšíření bývá normální hydrická řada označována též jako vůdčí. Vegetační stupňovitost je vymezována především na základě rozdílů společenstev této hydrické řady, neboť se jedná o základní zonální společenstva, měnící se zákonitě v závislosti na nadmořské výšce a expozičním klimatu. Hlavními dřevinami jsou tedy ve sledu vegetačních stupňů dub zimní (Quercus petraea), buk lesní (Fagus sylvatica), jedle bělokorá (Abies alba), smrk ztepilý (Picea abies) a kosodřevina (Pinus mugo).

V normální hydrické řadě zcela převažují druhy mezofilní, nesnášející trvalejší vysýchání ani zamokření půdního profilu, jen výjimečně se vyskytují druhy subxerofilní nebo naopak hygrofilní. V lesním podrostu indikují tuto řadu z běžných mezofytů např. mařinka vonná (Galium odoratum), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), starček Fuchsův (Senecio ovatus), maliník (Rubus idaeus), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), hrachor jarní (Lathyrus vernus), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), papratka samice (Athyrium filix-femina), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), ostřice prstnatá (Carex digitata), ostřice chlupatá (Carex pilosa), pšeníčko rozkladité (Milium effusum) a mnohé jiné. V přírodě blízkých lučních společenstvech se vyskytují z běžných mezofilních druhů např. ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), kostřava luční (Festuca pratensis), srha laločnatá (Dactylis glomerata), zvonek rozkladitý (Campanula patula), kakost luční (Geranium
pratense), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare), jetel luční (Trifolium pratense) aj.

Zdroje:

MADĚRA, P. & ZÍMOVÁ, E. eds. (2005): Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. Ústav lesnické botaniky, typologie a dendrologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol., Brno. [CD-ROM].